Dražice

Na menším ostrohu nad pravým břehem řeky Jizery ve stejnojmenné obci mezi Mladou Boleslaví a Benátkami nad Jizerou leží rozvaliny hradu Dražice. Hrad postavili příslušníci českého panského rodu pánů z Dražic, se stříbrným, zeleným nebo zlatým vinným trojlistem v erbu. Zakladatelem hradu byl okolo roku 1265 (*1) Řehník, jehož bratr byl jako Jan III. v letech 1258 - 1278 24. pražským biskupem.

Jádro hradu má tvar lichoběžníku a bylo obehnáno příkopem a valem. Val nebyl při čelní straně. Za branou stála okrouhlá věž zvaná bergfrit, z které se ovšem nic nedochovalo. Za touto věží pak stál rozměrný dvoutraktový palác.

Výraznou přestavbou prošel hrad v době, kdy jeho majitelem byl Řehníkův syn a poslední pražský biskup Jan IV. z Dražic. Jan se v době, kdy zastával biskupský úřad, dostal do sporů. Byl obviněn u papeže Jana XXII., který ho posléze zbavil úřadu. Jan se bránil a odjel do Avignonu, kde strávil několik příštích let, aby se nakonec očištěný vrátil. Z Francie si sebou přivezl mimo jiné i stavitele a dražický hrad tak v první polovině 14. století přestavěla francouzská stavební huť mistra Viléma. Byly navýšeny hradby a patrně postaven parkán. Nad ponechaným přízemím velkého paláce byla postavena tři nová patra, přičemž některé místnosti byly vytápěny krby. Přistavěna byla také čtyřhranná věž, v jejíž druhém patře se nacházela kaple, další dvoutraktový palác a budova přiložená k čelní hradbě. Nově přistavený palác byl ovšem menší a nebyl natolik výstavný jako palác velký. Po této přestavbě patřil hrad v Dražicích mezi nejreprezentativnější sídla.

Přesto rod pánů z Dražic Řehníkovým vnukem Janem, jenž byl nejvyšším písařem, v poslední čtvrtině 14. století vymírá. Hrad zdědil snad Beneš z Choustníka přes svou manželku Máňu z Dražic. Na přelomu 14. a 15. století pak hrad v Dražicích vlastnil rod Vartemberků a poté ho zdědil Aleš Škopek z Dubé. Za husitských válek byly Dražice katolickými pány vypáleny. V roce 1437 byly jako odumřelé zboží v rukou císaře Zikmunda, posléze je vlastnil podkomoří Jan z Kunvaldu. Roku 1448 pak měl být dražický hrad podruhé vypálen, tentokrát vojskem Jiřího z Poděbrad. Po Janu z Kunvaldu patřil hrad jeho synům Janovi a Bohuslavovi. Bohuslav pak nemaje syna postoupil Dražice Hynkovi Bořitě z Martinic, který je roku 1512 prodal Bedřichovi z Donína. Hrad byl i nadále střediskem panství. Tuto úlohu plnil až do dvacátých let 16. století, kdy ji přebral zámek v Benátkách nad Jizerou. Od té doby hrad pustne.

(*1) DURDÍK, Tomáš, SUŠICKÝ, Viktor: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků - střední Čechy, Agentura Pankrác, 2000, str. 19

Použitá literatura:

DURDÍK, Tomáš: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Libri, 1999

DURDÍK, Tomáš, SUŠICKÝ, Viktor: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků - střední Čechy, Agentura Pankrác, 2000

SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl desátý - Boleslavsko, Argo, 1997

BENEŠ, Luděk, BÍLEK, Karol, EDEL, Tomáš, HERČÍK, Karel, KOTLABA, Radek, LUTOVSKÝ, Michal, MOTYKOVÁ, Karla, PROSTŘEDNÍK, Jan, SOSNOVEC, Pavel, ŠIMONEK, Jan, VOKOLEK, Vít, WALDHAUSER, Jiří: Mladoboleslavsko v proměnách času, Libri a Okresní muzeum Mladá Boleslav, 1997

HALADA, Jan: Lexikon české šlechty, Akropolis, 1999

BUBEN, Milan: Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, Logik, 2000