Bankovnictví a finančnictví v Praze v druhé polovině 18.století
Úvod
Středověké a raně novověké finančnictví u nás je zcela propojeno, jak se spole-čenským feudálním řádem , tak s náboženstvím. Do finančních záležitostí mohly a zasahovaly dvě skupiny obyvatel, a to stavy (do nichž samozřejmě počítáme i města) a židé.
Ti v této době více méně do společnosti nepatřili, jejich postavení a práva byla odvěká a striktně vymezená. A právě jedno z jejich práv byla lichva, tedy půjčování na vysoký úrok, což jim umožňovalo právě jejich náboženství, neboť křesťanství ji zakazovalo. Ve své době patřili k nejbohatším lidem v království *2, a byli tzv. královským regálem *3,*4.
Další společenskou vrstvou, jež v této době půjčuje peníze, i když ne na tak vysoký úrok jako židé, byla nižší šlechta, a to zejména v době před Bílou Horou. Rytíři půjčovali velké částky jak pánům, tak komoře a králi. Ti je spláceli nejen penězi, ale i pozemky, nebo pomocí k některému z úřadů *5.
Rukama vyšší šlechty procházely peníze z jejich venkovských panstvích a podnikání s ním spojeným nebo s úřady, jež zastávala.
Jednou z nejdůležitější složkou obchodu a peněžnictví byla města a měšťané. Ta se sice vzpamatovávala z ran jež jim přinesla porážka husitství a zejména později porážka stavovského povstání (zde se to nejvíce odrazilo na postavení Pražských měst), přesto však stále byla jednou z nejdůležitějších finančních zdrojů království. A to se projevilo na přelomu 17.a 18.století, kdy se k nám dostávají merkantilistické myšlenky.
Pražští merkantilisté na konci 17.a začátku 18.století
Přechodem mezi starým finančním (a možná i společenským) světem, který představovala předbělohorská Praha, a novým směnárenským a bankovním světem 18.století, jsou merkantilisté přelomu 17.a 18.století. Dali by se rozdělit do dvou skupin. První je tzv. navrhovatelská generace.
K té patřil Gerhard Leux z Luxensteina. Ten chtěl Prahu vrátit mezi světová obchodní a finanční střediska. Jeho cílem bylo dosažení pravidelných velkých trhů s potřebnými výsadami, bez nichž byl jejich provoz těžko představitelný *6, obrátil se proto k panovnickému dvoru, a to v letech 1652 a 3 a v roce 1660. Bohužel jeho snahy vyšly naprázdno.
Leux byl dvorský kupec a rada v české komoře, pocházející z Nizozemí. Měl konexe i ve Vídni, kde působil jeho bratr Antonín jako významný duchovní hodnostář a později se dokonce stal děkanem a seniorem vídeňské kapituly *7. G. Leux byl administrátorem vřešťovského panství ve východních Čechách a nakonec se mu ho podařilo získat i do vlastnictví *8,*9.
Jako druhá generace přicházejí, řekněme, realizátoři. To se dostáváme již na počátek 18.stol. Do Prahy přichází jistá ekonomická konjunktura po pádu, který přinesla Bílá Hora, válka a následující politika. Přesto byla nutná nová opatření pro další povzbuzení ekonomiky, a k těm patřily i nové státní orgány, jejichž posláním byla adaptace merkantilních požadavků. V Praze to bylo komerční kolegium, jehož činnost se po určitém počátečním organizačním kolísání ustálila v průběhu druhého desetiletí 18.stol.*10 Byli v ní zastoupeny nejen stavy, ale i malá skupina odborníků z řad obchodníků, či byrokratů s obchodem nějak spojených. Jedněmi ze základních pojmů, se kterými je kolegium spojeno jsou monopol, regální práva a tzv. apalta. To bylo u nás určitou novinkou, byla to praxe usilující o spojení panovnických regálních práv se soukromou podnikatelskou iniciativou. Prostředkem k tomu byl pronájem soukromníkům. Postoj merkantilistů k monopolu a feudálním výsadám jej podporujícím byl dosti rozporuplný. Na jednu stranu ho chtěli zrušit či alespoň omezit a tím oslabit pozici (autonomii) cechů, a na druhé straně jej využívali k zisku do státní pokladny.
Právě jejich obsahu se dotýká život a činnost jednoho z pražských merkantilistů, člena nově ustanoveného komerčního kolegia, Bernarda Ignáce Bully z Bullenau. Bulla se narodil v Itálii, ale v Praze brzy zdomácněl *11,a stal se předním měšťanem a dokonce radním Starého Města Pražského. V této době se u nás rozmáhá popularita tabáku a Bulla spolu s jiným staroměstským měšťanem a radním Václavem Beckem se stal nájemcem tabákového státního monopolu (apaltistou) *12. Bullovo tabákové podnikání se projevilo v jeho činnosti v komerčním kolegiu, kde byl autorem nebo alespoň iniciátorem tabákového řádu *13, který se týká, jak pěstitelských technologií, tak ekonomického a fiskálního aspektu pěstování. Bullovi se podařilo dosáhnout nobilitace a přeměny rodiny v byrokratickou úřednickou šlechtu, o čemž svědčí i syn rytíř Antonín Bulla z Bullenau, který se stal radou české komory.
Dalším členem českého komerčního kolegia byl Vilém Matyáš z Glauchova. Pocházel z rodiny *14, jejíž kořeny sahaly až do předbělohorské Prahy, k představitelům obchodního světa. *15 Sám Vilém jako apelační rada získal předpoklady stát se právě členem komerčního kolegia. Byl autorem prvního návrhu směnečného řádu, který se pak stal východiskem dalších prací. Další iniciativa však přešla na Jana Kristiána Anthoniho z Adlersfeldu, který se stal hlavním reformátorem kodifikace směnečného práva. Glauchov se stal rytířem, a tím získal způsobilost vykonávat některý z nižších zemských úřadů a zanedlouho po prudkém vzestupu se stal zemským místopísařem *16,*17.
Finančníci 18. století
Stejně jako jinde tvořil i v Praze finanční svět okruh rodinných podniků (závodů). Dalo by se říci, že můžeme v 18.stol. najít dva nebo tři opravdu významné rodinné závody.
Finančníci si říkali směnárníci a bankéři *18. První označení jim nepochybně patřilo plným právem. U druhého však nelze potlačit určité rozpaky a necítit v něm víc reklamní nadsázku, než stavovské označení, jež přesně vystihovalo ráz činnosti svých nositelů *19.
Nejstarší z těchto směnečných závodů sídlil na Malé straně. Byl spojen s obchodníkem Františkem Sigkem .Ten byl v prvních letech 18.stol. představeným a posléze i vrchním starším malostranské konfraternity *20. S využitím svého vlivu se dostal na byrokratická místa státní správy. Stal se členem nově zřízeného merkantilního kolegia (vzniklo v roce 1714) *21, které mělo spravovat záležitosti českého obchodu a průmyslu. Tím se na měšťana dostal do velmi vysoké společnosti. Jeho synové se v roce 1736 dostali ještě výše, když byli nobilizováni do šlechtického stavu *22, což byla asi nejvyšší pocta, a tedy i cíl všech měšťanských obchodníků. *23
Společníkem Sigků, a snad i jejich příbuzným, byl Jan Baptista del Curta, který ve stejném roce jako Sigkové také dosáhl nobilizace a ke svému italskému přídomku del Curta připojil ještě německý von Mohrenbach. *24 I Jan B.del Curta byl členem malostranské konfraternity. V šedesátých letech se s ním setkáváme jako s císařským radou, který pomáhá při definitivním zavedení směnečného práva do Čech. *25 Je samozřejmé, že úspěšná kariéra musela být také podložena hmotně. Del Curtové vlastnili nejen dům *26 na Malostranském náměstí a dům U tří per *27 vedle nynějšího Palfyova paláce ve Valdštejnské ulici, ale také venkovský velkostatek Zdib a zejména deskový dvůr v Předním Ovenci, nynějším Bubenči. *28,*29
Charakterem, této řekněme, nejstarší generace finančníků 18.stol. v Praze, bylo její úzké spojení nejen se státním úředním aparátem, ale také se šlechtou. Proto byla sídlem Malá Strana. Zmíněné závody jsou spíš jakási finanční expositura šlechtických zákazníků a úředního aparátu, než velkorysý peněžní závod, který svou moc čerpal z vlastní finanční potence a hospodářské síly. Zdá se tedy, že závody Sigků a del Curtů byly úzce spjaty se starším světem barokním a v jistém smyslu snad i pobělohorské Prahy. *30
Další směnárenský závod sídlil na Starém Městě pražském a jeho zakladatelem byl Jan Matyáš Thum *31. Jeho styk se šlechtou byl čistě obchodní, úvěrový. O čemž svědčí žaloby u soudu nejvyššího purkrabí pražského *32 .U této instituce se totiž v Čechách, podle zemského práva, od nepaměti soudily spory vzniklé z dlužních úpisů do roku 1763, kdy byly zřízeny směnečné a obchodní soudy. I když nebo právě protože Thum nedával své bohatství tak okatě a honosně najevo, jako del Cortové a Sigkové, vydržel jeho závod, sídlící na nynějším Malém náměstí *33, a vedený již
Thumovými dědici *34 mnohem déle. Nakonec se závod rozdělil. Z původního se oddělil podnik směnárníka Weisse, zatímco jádro starého závodu zůstalo v rukou Thumovských dědiců z rodiny Veithů. *35 I zde se objevují státní úředníci,a to zejména v osobě manžela dědičky Thumova závodu Karla Ignáce Veitha, který byl prvním směnečným a merkantilním soudcem, profesorem pražské právnické fakulty a rektorem university. *36
Závod Thumův a Veithů, oproti dříve jmenovaným, překračuje meze starého světa. Svědčí pro to i společenské styky Veithů se šlechtou, ale i s pražským měšťanským, a zvláště pak hudebním prostředím. *37
Posledním a nejmladším z významných závodů 18.stol. je bankéřský závod Ballabenův *38, sídlící také na Starém Městě pražském. Z hlediska komerční činnosti je ballabenovský závod *39 zajímavý především tím, že jeho majitel, vedle své směnárenské profese, zdůrazňuje výslovně i svoje spojení s rozvíjejícím se průmyslem v těsném okolí Prahy. Šlo tu o zbraslavský cukrovar *40. V tomto směru spolupracovali s malostranským velkoobchodníkem italského původu Jakubem Schoffo. *41 Ballabenové se také vymykali průměru měšťanského života svými uměleckými a hudebními zájmy. *42
Dalo by se říci, že Ballabenové již tvoří společenský článek mezi barokní a rokokovou Prahou, a ranně kapitalistickou Prahou počátku 19.stol., kdy pražský peněžní svět ovládla nová jména, jako byl např. bankéř Lämmel, rodina Zdekaurů a jiní.
Závěr
Dalo by se říci, že v 18.století se Praha začalo znovu přibližovat evropským finančním a obchodním centrům, i když své velikosti před Bílou Horou nedosáhla. Změny, které se zde začaly dít již na konci 17.století, pokračují i ve století devatenáctém. Je samozřejmé, že svět, který tu byl předtím, úplně nezmizel. Stále zde působili židovští lichváři, ale dostalo se sem nejen směnárenské podnikání, ale i bankovní a časem i burzovní. Proměna, která zde proběhla, pomohla nejen Praze, ale i celým Čechám.
Poznámky
*1 Je nutno rozlišit význam slova lichva tehdy a dnes.
*2 Po smrti M.Meyzla (byl v čele pražské židovské obce) 1601, byl jeho rodině zabaven majetek včetně hotovosti ve zlatých a stříbrných velkých mincí 516 tisíc zl.
Jeho nástupcem byl Jakub Baševi, jež byl opatřovatelem sumy 100 tisíc zl., které od židovské obce pražské vynucovala panovnická komora za stavovského povstání 1618-1620. Za tento čin mu ve Vídni bylo zkonfiskováno 1500 zl.
*3 Jedině král měl právo vybírat daně.
*4 Dějiny Bankovnictví v Českých zemích, str.45-6
*5 Obecně v Bůžek V. - Rytíři renesančních Čech - Praha 1995
*6 K těm patřila mimo jiné určitá tolerance vůči obchodním partnerům z řad nekatolíků.
*7 SÚA Wunschwitzova sbírka č.649: Antonín Leux zemřel v r.1672. Byl rovněž císařským radou a dvorským falckrabím (comes palatinus), což u vyšších církevních hodnostářů bývalo obvyklé.
*8 A.Sedláček, Hrady zámky a tvrze Království českého II.(2.vydání).Praha 1931 str.232 - Příležitost se Leuxovi naskytla, když v roce 1638 zemřel Zikmund Jindřich Kordule ze Sloupna a pokuta za jeho účast na povstání nebyla ještě vyřízena; spisy o sporech s dědici po Zikmundovi a o intabulaci Vřešťova jsou v SÚA SM L 227 1-2. V roce 1639 získal rovněž drobný statek Studnici u České Skalice, který nejdříve propachtoval nejvyššímu vachmistrovi Mikuláši Bellimu a později prodal , viz A. Sedláček, Hrady,.. V. str. 55.
*9 PSH XXII. - str. 72-74
*10 A.F.Přibram, Das böhmische Commerzcollegium und seine Thätigkeit. Prag 1898, kde je podrobně vylíčen postupný vývoj tohoto úřadu od roku 1710 a jsou tu podány měnící se plány na jeho personální vybavení. Ponecháme-li stranou stavovské reprezentanty, k nimž je třeba zařadit i představitele městského stavu, jako byl např. staroměstský primas Vořikovský z Kunratic či novoměstský radní Weibel, byla skupina odborníků poměrně dlouho nevyhraněna. Mnozí původně navržení - např. Jiří František Lieb z Liebenfelsu, bývalý sekretář významné akcizní deputace - byli brzy nahrazeny novými členy.
*11 Wunschwitzova sbírka č.128. Bulla se narodil v Itálii; v nobilitačním diplomu se hovoří o tom, že v Praze je usedlý již 28 let (tedy asi od roku 1694, neboť nobilitován byl v roce 1722) Dále je zde uvedeno, že zásluhy si získaly ve válečných službách již jeho předkové a příbuzní; Bulla byl také členem desetipanského úřadu.
*12 A.Čapek, Tabák v Čechách. Praha 1947, který na podkladě spisů ze SÚA SM T 16 zevrubně popisuje Bullovu činnost; str, jinak je Bulla označován jako "officii tabacae administrator in regno Bohemiae".
*13 A.Čapek, Tabák v Čechách, str.29 n,274.
*14 Jeho otec Eberhart z Glauchova stál na konci (v 80tých letech) 17.stol. v čele Malostranské obchodnické konfraternity (AMP,ArObGr I B 11) . O tom že to nebyl zcela jistě obchodník průměrných kvalit, svědčí mimo jiné i skutečnost, že jeho jméno je dodnes spojeno s významnou pražskou památkou s loretánskými zvony, které Eberhart nechal ulít v Amsterodamu (F.Ekert, Posvátná místa král.hl.města Prahy I. Praha 1883 str.156; V.Wachsmannová-Jursová , Loreta na Hradčanech. 3.vyd.Praha 1948, Poklady národního umění, sv.35.str.6) podle vzoru tamních zvonkových her.
*15 J.Janáček, Dějiny obchodu v předbělohorské Praze.Praha 1955, str.357 n.367; dále i J.Mayer, Dům u dvou zlatých medvědů.Umění VI,1958.
*16 Údaje o tom u Wunschwitze a Dobřenského; V.Urfus Zdomácnění směnečného práva v českých zemích a počátky novodobého práva obchodního. Praha 1958. Ani podnikatelská iniciativa Vilémovi nechyběla: spolu s Bernardem Bullou žádali v roce 1716 majitelku zvoleněvského panství, kněžnu Toskánskou, o povolení hledat uhlí, které pak v roce 1720 skutečně u Otrokovic odkryli; R.Koller, Nástin regionálních dějin okresu kladenského. Kladno 1968, str.53-54
*17 PSH XXII- 78-81
*18 Vyjadřuje se tak výslovně návrh privilegia, které chtěli počátkem čtyřicátých let od Marie Terezie získat pražští obchodníci. (V.Urfus, Zdomácnění, str.62,80 pozn.č.33)
*19 PSH - IV. - str.46
*20 AMP,ArObGr I B 9, fol.7b (1706 - schůze konfraternity se koná v domě Sigkově jako staršího cechu),9b (1707 - podobně ); František Sigk zemřel někdy počátkem dvacátých let (fol.29: v r.1723 byli voleni noví starší konfraternity) ; závod vedla vdova Anna Marie spolu se syny Josefem a Antonínem (fol.30b 36b: v.r. 1729 žalovali společně hr. Františka Karla Libštejnského z Kolovrat o směneční dluh ve výši 614 zl. (SÚA,DZ č.576,fol.B 18 až B 19) a v roce 1747 pak Josef Sigk žaloval hr. Josefu Věžníkovou, dříve ovdovělou Claryovou ze směnečného dluhu ve výši 1000 zl. (tamtéž,č577,fol.G17)
*21 Alfred Francis Primbram, Das böhmische Commerzollogium und seine Thätigkeit. Prag 1898. Beiträge zur Geschichte der deutschen Industrie in Böhmen VI.str.29
*22 August Doerr, Der Adel der bömischen Kronländer.Prag 1900 - 14.4.1736 - Adelstand für zwei Brüder Josef und Anton Sigk.
*23 PSH - IV. -str.48-49
*24 August Doerr, Der Adel der bömischen Kronländer.Prag 1900 - 26.7.1736 Adelsrand für Jahann Bap. DelCurto mit "von Curto und Mohrenbach."
*25 V.Urfus, Zdomácnění str.213
*26 Byl to zřejmě tzv."Mohrenbašský dům" o němž se zmiňuje J.Schaller v Beschreibung der K.Haupt-und Residenzstadt Prag II.Praha 1795.str.113
*27 Dům č.157 U tří per stával v proluce mezi Palfyovským a Kolovratským palácem asi do r. 1861; od r. 1764 náležel bankéři del Curtovi a jeho pravnučce Anně Reismannové z Riesenbergu až do roku 1786 (Cyril Merhout, Paláce a zahrady pod Pražským hradem. Praha 1954 str.98)
*28 F.Vacek, Dějiny Bubenče, Dejvic,Šárky a okolí. Sborník příspěvků k dějinám hl.města Prahy IV.(1923) str.118. Kromě toho tu del Curtové vlastnili ještě dvorce Elsinicovský a Zajícovský; Jan Babtista měl předtím již purkrabský dvůr Miličov u Hostivaře.
*29 PSH - IV. -str.50
*30 PSH - IV. -str.51
*31 Podle Schallera (l.c.III,str.583) byl závod založen v roce 1728.
*32 SÚA,DZ č.580,fol.L5-L6 : v roce 1733 Johann Mathes Thum "bürgerlicher wechsel-Negotiant" žaloval Ignáce Jak.bar.Dubského o značnou částku, 7 000 zl.směnečného dluhu; tamtéž,č.576,fol.F29. V roce 1735 žaloval Thum kn.Mansfelda o 1103říšských tolarů"debiti cambialis" ; o rozsahu jeho obchodů svědčí i to, že dal spolu s del Courtem uvrhnout do dlužnického vězení vídeňského bankéře Schreyvogela v r.1741 pro dluh 26 000 zl. - Ed.Šebesta, Dopisy J,Tadeáše Hubatia z Kotnova hraběti F.V.z Trautmannsdorffu, 1741 až 1744. Sborník příspěvků k dějinám hl.města Prahy III.,1922.str.43
*33 byl to dům U černého anděla č.224 (staré číslování) nebo 460 (nové číslování) - Jaroslavus Schaller, l.c.III.,str.583a Schematismus für das Königreich Böheim auf das Jahr 1791.
*34 V roce 1772 vedla směnečné spory Barbora Thumová - SÚA,DZ fol. C 3-4; podle Schematismu na r. 1781 zněla firma závodu na J.M.Thum - dcera, rovněž další Schematismy uvádějí u znění firmy dědice.
*35 Na konci 18.stol.byli majiteli thumovského závodu bratří : Ignác Eliáš, Bernard, Jan a Erasmus; Johann Michael Weiss, je ještě v roce 1781 uváděn jako společník thumovského závodu; o deset let později je již starším konfraternity a obchoduje samostatně.
*36 V.Urfus, Zdomácnění. Str. 245
*37 PSH-IV -str.51-52
*38 Majitelé byli Italského původu.A můžeme se s tímto jménen dodnes setkat v názvu křižovatky na rozhraní Libně a Vysočan.
*39 V Praze na přelomu 18. a 19.století existovali dvě ballabenovské firmy : bankéřský závod, jehož firma zněla na Karla Antonína a velkoobchod Petr Ballabene, který se svým společníkem Pomselem vlastnil i textilní továrnu; Josef Plavec, František Škroup, Praha 1941 str.341 v poznámce.
*40 Schematisnus na r.1781 označuje Karla A.Ballabenského jako "Deputierter der k.k.Zuckerraffinerie in Königsaal".
*41 Schematismus na rok 1789, kde je uváděn jako ředitel zmíněné rafinerie.-B.se účastnil i obchodu s plátnem - Jschreyer, Kommerz, Fabriken und Manufakturen des Königreichs Böhmen I.,Prag 1790,str.93; i tady zřejmě navazoval na posice, které tu vybudovali del Courtové spolu s bankéřem Zehntnerem, jako ředitelé společnosti pro vývoz plátna do Španěl v Nových zámcích u Hostinného (tamtéž,str.87), což byla však zřejmě více funkce úřední, než komerční.
*42 PSH IV.-str.52-53
Vysvětlivky
Svoji práci (mimo úvod a závěr) jsem výhradně čerpala z článků V. Urfuse. Také upřesňující poznámky pod čarou jsou z těchto článků.
1. PSH XXII - Pražský sborník historický XXII. - Valentin Urfus - Pražští merkantilisté po třicetileté válce a na počátku 18.století
2. PSH IV - Pražský sborník historický IV. (1967-8) - Valentin Urfus - Pražští směnárníci a bankéři v 18. století
3. AMP,ArObGr - Archív hl.města Prahy, Archiv obchodního gremia pražského
Bibliografická příloha
1. Pražský sborník historický XXII. - Valentin Urfus - Pražští merkantilisté po třicetileté válce a na počátku 18.století - Panorama - Praha 1989; str. 71-81
2. Pražský sborník historický IV. (1967-8) - Valentin Urfus - Pražští směnárníci a bankéři v 18. století - Praha 1968 ; str. 44-57
3. Dějiny bankovnictví v Českých zemích - F.Vencovský, Z.Jindra a kol. ; bankovní institut Praha 1999
4. Bůžek V. - Rytíři renesančních Čech - Praha 1995
5. Urfus V. - Zdomácnění směného práva v českých zemích a počátky novodobého práva obchodního. Praha 1959
6. Schultz H. Handwerker, Kaufleute,Bankiers, Wirtschaftsgeschichte Europas 1500-1800. Frankfurt a M. 1997
7. Čermák k. - Skrbek B. Mince království Českého za panování rodu habsburského od roku 1526 (I.-III.) Pardubice 1891-1913
IIS - Imrahilovi integrované stránky (2006) - Jilocasinské stránky (grafika Arassi,Ivris) | | |
