Říčany

Město Říčany leží na jihovýchodních hranicích hlavního města Prahy, okres Praha - východ.
Ani v jedné knize, kterou jsem měla k dispozici, se neuvádí přesný vznik Říčan. G. Trnka ve své knize "Město Říčany v minulosti i přítomnosti" jako první zmínku uvádí: "Říčany obdržel kolem roku 1200 Petr ze Všechrom, jehož jméno se vyskytuje v listinách již od roku 1187 (do 1240); ten byl snad bratr Karla, který jest s ním rovněž v listinách jmenován.*1…Ondřej (Petrův syn (1237-1276), který se stal roku 1253 nejvyšším truksasem a v roce 1260 dokonce nejvyšším komorníkem) se podepisoval sice ze Všechrom, ale bylo o něm už dobře známo, že náleží mu Říčany, neboť historikové pozdější ho jmenují jenom Ondřejem z Říčan*2. Až po roce 1250 dal stavěti pan Ondřej hrad na skalnatém západním výběžku ostrohu nad údolím potoka vysoko se pnoucím,… . Zároveň přestavěl Ondřej i obec celou do typické podoby českých měst, kteroužto podobu zachovaly Říčany věrně až do dnešního dne."

Z toho by vyplývalo, že již kolem roku 1200 musely Říčany existovat, ale v jaké formě se nikde jinde neuvádí. August Sedláček ve svém "Místopisném slovníku historickém Království Českého" uvádí jako zakladatele až Petrova syna Ondřeje. A v nejnovější knize o Říčanech "Kapitoly z dějin Říčan" manželé Honcovi, z části citují z Trnky, ale o vzniku také hovoří až od Ondřeje (v přehledu dat dokonce píší : "cca 1306 založení hradu a obce Říčany Oldřichem z Říčan, zemským sudím" )

Všechny knihy se však shodují v tom, že jak píše Trnka: "Ondřej vymohl, na svém příznivci Přemyslu II., potvrzení starobylé župní cúdy pro město, kteráž úplná soudní pravomoc jediná zbyla Říčanům z doby župní přednosti. V této době pak obdařil král obec už i částečnými trhovými výsadami, nepovýšil-li ji vůbec na trhové městečko, jak jest dle pozdějších zpráv velmi pravděpodobno."

O hradu se od Augusta Sedláčka dozvídáme: "Město Říčany rozkládá se na táhlém nevysokém ostrohu, který od východu k západu běží,v krajině suchopárné povrchu vlnitého a nepříliš pěkné proto, poněvadž se tu v minulém století sázení stromoví ani dost málo péče nevěnovalo. Na opyši řečeného ostrohu stojí zříceniny starého hradu Říčanského. Zpevněn býval sice trochu přírodou, ale více uměním. Na straně západní totiž býval rybník nebo v staré době močály a na třech místech stranách stráně sice nevysoké, ale strmé, jichž způsoba velice změněna za nových dob, když se na Hradišti domky stavěly a na bocích jeho kámen lámal. Na čtvrté straně k městu býval příkop a mohutný násep, avšak ty oba jen kouskovitě lze znáti, protože k potřebám nových stavení odkopán, také je tu prostranství před hradem a na něm tak zastavěno, že je pátrání tu obtížné. Při povrchním zkoumání seznává se, že jest země z větší části srovnána, nicméně lze ústí příkopu i s té, i s oné straně jistě poznati.

Na hradišti spatřují se nyní dva velké zbytky bývalého stavení. Větší z nich jest zbytek paláce, jindy a posud na kraji hradiště stojícího, jenž však na této straně vylamováním kamene a podebíráním hradiště takovou škodu utrpěl, že se nejen venkovská strana sesula, ale i základy starých zdí posud stojících tak povolily, že se stavení povážlivě na tu stranu k silnici kloní, což lze pozorovati i zdáli. Ze čtverhranatého paláce zbyl jen roh severní se stranou severozápadní a severovýchodní, ale z toho, co zbylo, litovati jest ztráty druhé strany.

V přízemí tohoto stavení na tu stranu k bývalému dvoru jsou dveře vysoké, jichž ozdobné veníře již před dávnými časy vylámány. V místnostech těchto viděti nyní jen dvě okénka na severovýchodní straně na způsob střílen. V prvním poschodí uvnitř jsou jedny dveře a dvoje okna těsným kamenem obložená. Zvenčí byly na nich velmi zdobné veníře, z nichž zbyly toliko kusy. Jak lze souditi z děr, bývala podle stavení dřevěná pavlač, na níž se z dveří vycházelo, ta pavlač pak šla zdi, která od paláce šikmo vybíhala. Úplně jsou zachována okna na severovýchodní straně s kamenným vroubením a stupni k sedání. Na severozápadní straně tak nebývalo. Posud znáti jest starou omítku, zvláště mezi pruty klenutí, které z malých hlavic po prutech vybíhalo, jak zbytky jeho posud svědčí. Jak se zdá, byl v severním rohu komín ; klenutí je tu prolomeno a zbyl jeden z nosičů, na nichž klenutí spočívalo. Zvenčí znáti, že se veníře na jednom okně z části, na druhém úplně zachovaly. Nad tím bylo ještě třetí poschodí, které mělo okénka střílnám podobná. Otvor okenní druhého poschodí na severovýchodní straně snad zbyl ze dveří. Ozdobné veníře svědčí, že stavení ta stavěno za Přemysla II. v tu asi dobu, kdy stavěny písecký hrad a Bezděz. Druhý kus jest bezpochyby zbytek čtverhranaté věže. Zbyl z ní toliko západní roh. V druhém poschodí jsou zbytky omítky. V prvním a v druhém poschodí v ti stranu k paláci jsou známky, že tu bývaly dveře. Na téže straně jsou malé zbytky zdi, která se bezpochyby k paláci připojovala."

Jak moc můžeme závidět Augustu Sedláčkovi, jestliže z Říčanského hradu viděl a nalezl tolik. Dnes, když mí přátelé přijedou do Říčan a já je provádím městem jen se steskem je také vedu k "hradu". Páni radní si před několika málo lety nechali doslova na hlavu spadnout poslední zbývající pilíř a šikovní občané města Říčan si nenechali ujít příležitost doslova hrad rozebrat na své domky. Z dříve výnosných a zejména na ochranu postavených třech rybníků, zbyly dva, s odpuštěním zaneřáděné, močály. Z potoku či říčky Rokytky je dnes pod "hradem" jen stoka.

Ondřej už od roku 1267 užíval erb pozdějších pánů z Říčan, byl to červený štít a na něm tři stříbrné leknínové lístky, stonky jsou ve středu štítu spojené a rozložené tak, že na každý kout trojhraného štítu připadá jeden lístek, klenot tvoří dvě červená křídla a mezi nimi znamení jako na štítu.

Ondřej byl jeden z těch, kteří radili králi Přemyslu II., aby nepřijímal římskou císařskou korunu. Když měl později Přemysl rozpory se zvoleným Rudolfem Habsburským, zbavil Ondřeje všech hodností, jakožto původce vlastního odmítnutí koruny. Dokonce byl Ondřej na nějakou dobu vězněn, ale po smrti Přemysla se na své statky vrátil a tam v roce 1278 zemřel.

Ondřejův vnuk Oldřich se již psal z Říčan. Z toho lze usuzovat, že stavba hradu byla dokončena teprve kolem roku 1300. Na jednom ostění v druhém patře se prý nalézal datum 1317 a písmena RS, což by mohlo značit letopočet dostavby a kamenickou značku mistra. Letopočet se prý nalezl pod původní omítkou, která se náhodou odprýskla. Pro nějaká nedorozumění s Jindřichem Korutanským podporoval Oldřich Jana Lucemburského a za jeho vlády se stal nejvyšším sudím zemským, kterým zůstal až do své smrti v roce 1325.

Po povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, bylo založeno 8 arciděkanátů a 56 děkanátů. Jeden z děkanátů byl umístěn i do Říčan. Ještě ve 14.stol. při vzniku krajského zřízení vznikly na území pražského arciděkanátu čtyři malé, administrativně lépe zvládnutelné děkanáty a pět někdejších děkanátů, včetně říčanského, bylo rozděleno a připojeno k sousedním děkanátům.

Někdy koncem 60.začátkem 70. let 14.stol. zdědil Říčany Jimram z Říčan, který byl místokomorníkem na soudě pražském. Dochovala se o něm i historka nebo spíše pověst: lid ho přezdíval Českým Brutem - Trnka cituje z díla německého dějepisce Heberta "Böhemens Burgen,etc." A Hormayerově Taschenbuchu (1827,VIII.245) z vypravování "Der böhemische Brutus", Jimram podle této pověsti neváhal odsoudit vlastního syna ztrátě hrdla, když se provinil vraždou. Otec se o tom dozvěděl od umírajícího spoluvraha. Jimram zemřel roku 1399.

Říčany zdědili jeho synové Jimram ml. a Diviš. Zejména ten se zapsal do historie Říčan i husitských válek. Jako katolík podnikal loupežné výpravy proti Pražanům a obchodníkům vyznávající podobojí. Na konci listopadu 1420 se husité rozhodli zakročit a přibližně 29.listopadu 1420 se kolem říčanského hradu rozložilo Žižkovo vojsko. Šmahel ve své knize uvádí: "Po pěti dnech držitel hradu Diviš nahlédl marnost boje a začal s Pražany vyjednávat. Jejich hejtmané na podmínky přistoupili a 4.prosince pověřili dva zástupce obce, aby kapitulaci zajistili. Spolu s nimi pronikli do hradu někteří táboři z družiny Mikuláše z Husi, jenž patrně měl proti svobodnému odchodu posádky výhrady. Situace se tím vymkla hejtmanům z rukou, zvláště když se do věci vložili táborské sestry. Říčanské ženy se nedovedly smířit s představou, že by měly odejít v jedné sukni, a proto na sebe navlékly, co se jen dalo. Leč ani táboritky nepostrádaly filipa. S bujarou důkladností svlékaly jednu chytračku za druhou a " ohmatávajíce jejich nejtajnější místa" nalézaly nejen zlaté a stříbrné mince, ale i drahocenné pásy a čelenky. To vše jim odebraly s patřičným ponaučením, které doplnily výzvou, " aby se připojily k jejich tovaryšstvu a zachovávaly zákon Boží". Těžko říci, kdo více v ten den porušil podmínky úmluvy. Se separátním vyjednáváním Pražanů nesouhlasil ani Žižka , jenž dal svým práčatům upálit jedenáct pochytaných kněží. Jednooký vojevůdce znovu kázal zlou tvář a spojencům naznačil, že ve věcech víry s ním nejsou žádné žerty. Kromě toho spolu s ostatními táborskými hejtmany prosadil, aby Divišovým mužům nebylo přiznáno sjednané právo svobodného odchodu." Diviš byl zanedlouho propuštěn a zdržoval se v roce 1423 v jižních Čechách. *3

Tak se Říčany dostaly do rukou husitů, kde zůstaly až do roku 1436. Tehdy se Říčany vrátily do rukou Divišovi nebo jeho dědicům. Následující léta se majitelé rychle střídaly. "Nedlouho po roce 1483 získali Říčany*4 Mikuláš st. a Mikuláš ml. Trčkové z Lípy a postoupili jich Johance z Březovic, ale tato je hned zapsala Mikuláši st. Trkovi, manželu svému, totiž Říčany hrad, dva dvory poplužní, trojí popluží, městečko a několik vesnic. *5 Dále drželi Říčany jeho synové. Již za jejich vlády byl hrad opuštěn a hospodářství "roznajato". Takový již byl stav, když Jan ml. Trčka 1544 na Říčanech dluh zapisoval. *6 Nedlouho potom zastaveny Říčany Ladislavovi Ostrovi z Kralovic a o jejich vyplacení se nikdo nestaral. *7" Toto nám píše o přelomu 15.a 16. stol. v Říčanech Trnka.

Říčany byly nadále zadlužovány a v roce 1572 byly na rozkaz zemského soudu prodány za 9500 kop míšenských Jaroslavovi Smiřickému ze Smiřic.*8 Jaroslav vyprosil 3. září 1575 říčanským majestát na erb - červený štít, v něm stříbrná brána z dvěma věžemi s červenými krovy a zlatými makovicemi, mříží zlacenou a pěti stínkami a mezi věžemi erb Smiřických, štít polovičný, pokosný, svrchu černý ze spodu stříbrný. Také písemné potvrzení městských práv na dva roční jarmarky a trh každou sobotu a pečeť.

V tomto období končí zpráva A. Sedláčka v Hradech zámcích a tvrzích o Říčanském hradu.

Z roku 1605 je nejstarší dochovaná smolná kniha.

Další půlstoletí držely Říčany Smiřičtí. Za rozbouřených dob kolem roku 1618 byl na Říčanech Albrecht Jan Smiřický, "horlivý a rozhodný vyznavač víry pod obojí a účastník tehdejšího politického ruchu proti císaři Ferdinandovi II. Byl dokonce jedním původců vzpory 1618. Činně se zúčastnil bouřlivých výjevů v Karolíně a na Hradčanech 23. května 1618 a smluvil se ve svém paláci v Praze s Pavlem z Říčan a jinými ještě šlechtici o svržení místodržících a také s Hanušem s Litvínem z Říčan, … vrhnul se v památné síni české kanceláře na místodržícího Martinice a dolů do hradního příkopu jej "po staročesku smetl", jak píše Svátek. Potom byl zvolen do stavu mezi direktory. Zemřel 18. listopadu 1618.

"Poručnicí jeho chorobomyslného bratra Jindřicha Jiřího měla býti Eliška Kateřina, která však byla vězněna na Kumburce pro milostné pletky s člověkem selského rodu, a proto ujala se poručnictví její mladší sestra Markéta Salomena, provdaná za Jindřicha Slavatu z Chlumu. Při hrdelní komisi 16. Dubna 1621 odsouzen byl zemřelý Albrecht všeho jmění. Statky sice ujaty, ale Albrecht z Valdštejna jako nejbližší příbuzný Jindřichův, odporoval 14. Června nespravedlivé konfiskaci tak vydatně, že s ním bylo jednáno o smlouvu. K ní došlo 2. listopadu 1622, kdy Valdštejn dostal některé statky zpátky. Kostelec, Uhřiněves, Říčany a Škvorec prodal Valdštejn 21.ledna 1623 Lichteinštejnovi."(G. Trnka)

V roce 1633 Karel Eusebius z Lichtenštejna vydal říčanským privilegium, kterým jim potvrdil výsady, které měli jako poddaní Smiřických.

Mezi lety 1639 a 1643 byly Říčany několikrát vypáleny Švédy, až zcela zpustly a zůstaly neosídleny dokladem o znovuobnovení Říčan je soupis poddaných odle víry z roku 1651.V roce 1667 byl obnoven hrdelní soud a založena nová smolná kniha. O čtyřicet let později byla obnovena i Říčanská farnost , která byla od roku 1624 spojena s farností Uhřiněveskou.

V roce 1708 byly ustanoveny říčanské cechy.

Mezi lety 1712 a1772 patřily Říčany Marii Terezii, vévodkyni Savojské, roz..kněžně z Lichtenšnjna.V roce 1748 zkonfiskovala císařovna Marie Terezie Říčanům privilegia c. Maxmiliána II..

V letech 1772 až 1848 patřily Říčany opět Lichtenštejnům

Po zrušení poddanství 1848 přestávají být Říčany poddanským městečkem.

V roce 1896 je založena vychovatelna manželů Olivovích a v roce 1922 je vychovatelna přeměněna na ozdravovnu pro děti, která funguje dodnes.

V roce 1928 byl obnoven Říčanský děkanát.

Díky relativně důležité poloze i častému střídání majitelů, slučováním se sousedními usedlostmi a opětnému osamostatňování, jsou materiály o Říčanech a jeho mimo městských nemovitostí ve velkém počtu archivů. Nejpodstatnější část dokumentů o městě Říčanech je ve státním okresním archivu , Praha východ,- Zdiby - Přemyšlení. Já jsem navštívila státní oblastní archiv v Horské 7 na Praze 2. Zde jsou uloženy dokumenty týkající se říčanského statku. A nalézají se v něm:

Matriky
Pozemkové knihy ( 1781-2)
Knihy zápisů I. 1763-84
Kniha dominikálních hospod I. 1739-1806
Kniha dominikálních mlýnů, kováren a pekáren III. 1739-1808
Kniha dominikálních mlýnů IV. 1784-1806
Knih gruntovích v emfiteutní vlastnost odprodaných gruntů 1809-79
Kniha důkazlv týkajících se vrchnostenských zakoupených gruntů II 1816-22
Knihy smluv svatebních 1798-1826
Kniha důkazův 1798-1805; 1806-1808; 1808-1811
Knihy důkazových listin 1806-1850
Městečko Říčan ve čtyřech knihách ( zal.1752 ( 1719-1806))
Gruntovní kniha městečka Říčan (1800-1875; 1809-1873; 1846-1880)
Gruntovní kniha realit Říčan 1809-1871
Hlavní gruntovní kniha Říčany (bez domů) 1831-75
Dominikální gruntovní kniha městečka Říčan 1835-79

Literatura:
Trnka G.: Město Říčany v minulosti i přítomnosti. Říčany 1913
Honc J. : Říčanský hrad a husitská revoluce. Říčanský zpravodaj, 1982, č. 11 - 7.listopadu 1982, s.7-9
Honc J.: Vláda pánů Smiřických v Říčanech. Říčanský zpravodaj, 1983, č. 7-8, červen 1983, s. 7-8
Honc J.: Albrecht z Valdštejna a jeho Říčany, Říčanský zpravodaj,. Č. 9-10, září 1983, s. 6-7
Honc J.: Vévodkyně Savojská a Říčany, Říčanský zpravodaj, 1985,č.2
Sedláček A.: Staré paměti města Říčan. Praha 1872, rukopis, opis Státní okresní archiv Praha - východ
Barták J.: Politický okres říčanský, Státní okresní archiv Praha - východ, rukopis
Honc J. a kolektiv : Kapitoli z Dějin Říčan Kutná Hora 1997