O dnes již zaniklém Orlickém knížectví

Podle zápisků na univerzitě. Vpisek na konci textu pochází z novější doby, po přičlenění Orlického knížectví ke Kralowstvi Strzedu.

Orlické knížectví vzniklo roku 829, kdy mu byla po porážce Dorwinionu uznána samostatnost. Parthský král Vacus potvrdil bulu, kterou povyšoval území na samostatné knížectví. Právo volit knížete pak měli mezi sebou tamní baroni, tedy Dvorský, Jiromirscký, Uzczenský, Mescetzký, Ryscovský, Liitovský, a Lymysclský.

Vnitřní napětí však mezi šlechtici existovalo. Někteří z nich prahli příliš po větší moci. Na první volbě knížete bylo dobře vidět jaké poměry na místě panují. Stanuli zde proti sobě silní soupeři, baron Urkwel z Jiroměře a baron Zikmund z Usczenu. Volba probihala v relativně neutrálním Ryscově, ale byla poznamenána krvavou událostí. Barona Urkwela napadl a zabil jeho vlastní rytíř. Použil jakousi průhlednou záminku a někteří ho považovali za šílence, ale zjevně byl podplacený druhou stranou. Baron z Uzcene se pak rychle stal vládnoucím knížetem Orlitzké země.

Od počátku nebylo knížectví v nejvřeleších vztazích vůči Dorwinionu, jak vyplývalo z minulosti. Několik tamních vévodů už uvažovalo o násilném zpětném připojení, ale nikdy už nezískalo dost sil a navíc Orlitz existoval pod pláštěm Parthu. Tedy Parth poskytoval v tomto smyslu Orlitz určitou ochranu, ovšem draze zaplacenou. Stejně jako jiné země muselo i knížectví odvádět těžký tribut, o to těžší, že země zde nebyla tak úrodná, jako v údolí řeky Labuně a jediné větší příjmy plynuly z obchodu se západem a s trpaslíky v Jasných sloupech. Už od založení jsou v zemi vybírány vysoké poplatky a daně za obchod a dokonce i poutníci cestující po hlavní cestě musí platit dost peněz.

Kníže Zikmund vládl zemi asi 20 let a po něm byl zvolen knížetem jeho syn Florián. Po pravdě řečeno otec vynaložil dost politické energie, aby mu zajistil toto místo. To se opakovalo i nadále a knížecí úřad je stále v držení Usczenu. Jedinkráte se stalo, že asi na pět let vládl kníže z Ryscova, ale brzy se k moci opět dostala Usczen. Dnes už je volba jenom formální a má formu spíše potvrzení nejstaršího syna knížete za nového vládce. Své hlavní konkurenty, pány z Jiromirsce vyřadil kníže hned na začátku a aby nezískali opět v knížectví příliš velkou sílu nechal tamní pevnost neudržovanou. Samotní baroni z Jiromirsce na to v každém případě neměli dost prostředků. Postupně důležitost Jiromirsce klesala a dnes to není jedno z nejhezčích měst. Žije tam mnoho chátry, která má kontakty se Stíny a Zálabím.

Sepsáním Minaské smlouvy, roku 1021, o spojení Galendoru a Dorwinionu v jedno království, vyvstal opět severovýchodně od Parthu stát, který spolurozhodoval o osudu této oblasti, a který byl i Parth nucen alespoň "brát v potaz". Po konsolidaci poměrů v tomto novém státě, a po tom, co došlo k vykoupení Jiczinska od Avenie, a tak i k uzemnímu propojení Galendoru s Dorwinionem, váha království v oblasti opět stoupla. Určitá změna měla vliv na celou oblast, a tak na severu Orlického knížectví propukl nesouhlas s poměry panujícími v této, tak trochu zanedbávané části Orlicka. Zdejší lidé z orlického Dvorska se spojili s elfy a horaly z hornatého okolí svobodné osady Thruwin a vyhlásili samostatné Thruwinské knížectví. Přičemž není tajemstvím, že požádali Království Galendoru a Dorwinionu o uznání a garanci svých hranic, zejména se zbytkem Orlicka. Vzhledem k situaci, která tehdy panovala ve Středu, a s ohledem na minulost, král Merlin i vévoda Robin souhlasili a v podstatě tak plně podpořili Thruwin. Po diplomatických rozhovorech v celém Středu a po alespoň základním ustálení poměrů v Thruwinu požádalo knížectví Thruwin o přičlenění ke Království Galendoru a Dorwinionu. Na podzim roku 1022 pak došlo k přičlenění Thruwinu ke Galendoru a Dorwinionu. Situace v Orlicku byla od této chvíle napjatá, přičemž přišla další kritická událost, kterou se stala smrt orlického knížete. Po tomto vypukly spory v Orlicku naplno a jih Orlicka pod vedením Swena Orliczana a jeho "divokých" lidí z, opět tak trochu zanedbávaného, Zwitau zopakoval to, co se před pár měsíci stalo na severu. I jih Orlicka, prohlášený za knížectví Walhallionské, posléze rozšířil řady království, které se od té doby zve Kralowstvi Strzedu. Zbylé Orlicko se zmítalo v hádkách, zatímco ostatní státy Středu, řekněme, vedly velmi živá diplomatická jednání. Výsledkem byla smlouva mezi Parthem a Kralowstvim Strzedu (ke které neoficiálně přistoupily i další státy), kterou byly určeny poměry v této části Středu. Podepsáním této smlouvy byl dán tichý souhlas k tomu, co bylo v této chvíli již nevyhnutelné. Zbytek Orlicka byl, s menšími problémy v okolí Ryškova a Lítova, připojen ke Kralowstvi Strzedu, přičemž nutno podotknout, že většina tamního lidu, ať urozeného či prostého, toť vítala. Území Orlicka se tak připojením ke Kralowstvi Strzedu v podstatě vrátilo po 192 letech k Dorwinionu.