Historie Dorwinionu

Vyprávění slavného cestovatele Ohnimíra, zvaného Všudybyl. Také tento spisek byl napsán již před několika lety, a tak se nezmiňuje o několika posledních, důležitých, letech dorwinionské historie.

Podle "jediné pravé církve", uctívačů Boha s velkým "B" lidé připluli do světa přímo z ráje (nebeského sídla). Některé jiné sekty (rozšířené více na východě, kam ještě nedosáhla dlouhá ruka jediné církve) mluví o tajemném kontinentě na západě, Alderinu, který byl bohy potrestán za svou pýchu a propadl se do mořských hlubin. Odtud prý mohli odplout všichi vyvolení. Učenci na univerzitě tuto verzi nezavrhují, a tak vzniká další důvod pro spory s církví.

Ať tak, či tak, skutečností zůstává, že jednoho dne se objevily obrovské vznešené lodě na západním pobřeží země. Z nich pak vyšel lidský rod a od té doby se také počítá lidský letopočet. Podle elfů, kteří spatřili první lidi vystupovat na svět a podle ság (často nevalné kvality z hlediska uměleckého, nakolik si můžu dovolit posoudit) připluly tři veliké flotily. Na každé z nich pak byl jiný lidský národ a hovořilo se různou řečí. Velitel každé z flotil pak dal vzniknout rodům vládnoucím největším královstvím světa. Nejprve připluli naši předci, Střeďané, a vydali se na východ až se usídlili v místech, kde i my dodnes žijeme. Další byli vysocí Západňané. Ti pak zůstali v pobřežních zemích. Nakonec připlul černý národ. Temní lidé osídlili celý jih země.

Prameny nepraví přesně, co se dělo dál. Více ví snad někteří z doktorů neb mistrů historie, nebo elfové, pokud by chtěli vyprávět o lidských dějinách. Jisté je, že velká země obývaná jen svobodnými elfy byla rychle zalidněna. Vyrostla velká lidská města jako Parth, jinde bylo stavěno na starých elfích sídlištích jako v Harci, nebo Jistře. Také záhy vzniklo zde ve Středu mocné Parthské království. Kdysi zahrnovalo snad veškerou zdejší liskou civilizaci. Další silnou zemí se stal Rhod. V zemi žili původně elfové, postupně však byla osídlována více lidmi a elfové odešli, nebo se smísili. Královský rod Rhedu má v sobě prokazatelně elfí krev a také tradice jsou tam trochu jiné. Mnoho ze starého rodu však již v zemi nežije.

Někdy kolem roku 604 vznikl Dorwinion. Velký parthský král Kerlich IV zemřel a zanechal po sobě tři syny, z nichž ti mladší nebyli ochotni se spokojit s druhořadou rolí v zemi. Nakonec po nějakých bojích došlo k dohodě. Nejstarší bratr zůstal kálem Parthu, druhý bratr se stal vévodou z Avénie (tehdy se tam narazilo na stříbro a byla to bohatá země) a nejmladší Robin, který se posléze proslavil v mnoha bitvách získal Dorwinion, úplný cíp starého království, ovšem s velkými městy Harc a Pada a poblíž trpasličích sídel v horách.

Mladý Robin se ukázal jako schopný panovník. Nechal osídlovat okrajové části země a tak vznikli města pod horami, Košumberk a také Welathys na pokraji hvozdu. Další hrady jako Lichnov pak byli postaveny na hranicích s Avénií (důvěra mezi monarchy nebyla ani tenkrát obvyklá ani v rodiném kruhu). Podařilo se mu sestavit velkou armádu a získal i pomoc tehdy do Středu jen pomalu pronikající "jediné" církve (tak do jeho země přišli i věřící západňané - dodnes jsou obyvatelé Welathysu vyšší postavy).

Když se pak jeho bratr, bohatý avénský vévoda pokusil zabrat část jeho území, byl rád, když vyvázl jen se slibem pomoci ve válce a poskytl Robinovi část vojska. Nyní mohl vévoda směle obrátit tvář na východ. Se svými muži vtrhl do silné Hanské země a podařilo se mu dobít mocnou Soluň. Tím si získal velikou slávu a přízvisko Dobyvatel, pod kterým je znám, vždyť síla a velikost Dorwinionu se začala srovnávat s celým Parthem. Dlouho však neodpočíval, jen co ustanovil v nových državách pořádek, zaútočil na další mocné království. Smetl z povrchu Hochstýn a přitáhl až k sídelnímu městu Luckovu. Zde ho však zradili jednotky vedené avénským baronem Lyscakem (jak jim nařídil jeho bratr) a nakonec ho opustilo i mnoho jiných (vlastně mu věrní zůstali jen lidé barona z Welathysu). Vlastní šlechtici se pokusili ujmout moci, byl zrazen, vydán do rukou nepříteli a nakonec padl v souboji s králem. Tak skončil největší vládce Dorwinionu (ovšem slyšel jsem opravdu pěknou a dojímavou baladu, která vše převyprávěla zcela jinak, sám ji často hraji).

S pádem vévody, nebyla síla schopná sjednotit zbytky jeho armády, a tak nepřátelé rychle uchvátili zpět ukořistěná území - Hansko se Solunní. V dobách zmatku jen hrady na hranicích s Avénií a při cestě z východu uchránili samostatnost Dorwinionu. Ještě stále to byla silná země.

Následujících 200 let vládl v Dorwinionu klid. Nikdo se neopovažoval obtěžovat mocného souseda a dorwinionští vévodové nikdy nedokázali sebrat dost síly, aby se mohli pokusit kráčet ve stopách svého velkého předka. Celé území bylo nadále osídlováno, avšak nikterak zvlášť se nezvětšovalo. Touto dobou získávala, stejně jako v jiných zemích na západě, velký vliv církev. Byl postaven klášter mezi Harcem a Padou, v Harci pak velký chrám. Zvyšovala se moc a bohatství měšťanů. Během času však rostla síla Parthu a Avénie byla nucena už nějaký čas platit tribut a uznávat nadřazenost velkého krále. Někdy kolem roku 810 si král Vascus dovolil poslat poselství s podobným nárokem i vůči Dorwinionu. O tomto se říká jen, že podzemí Bílé věže jsou rozlehlá a hluboká a vztek vévody je strašný. Do Parthu se vrátil jen sluha nesoucí dopis s varováním před trestnou výpravou do království. Vévoda Markus počítal s případnou pomocí Avénie, která by oslabením Parthu získala a podporou Rhodu, který se také mohl obávat podobného vydíráni.

Když Vascus zvážil celou situaci zdržel se raději všech reakcí. Tedy navenek. Jeho špiclové a agenti začali pracovat. Začali přemlouvat dorwinionské a avénské šlechtice, slibovali výhody všem co podpoří krále. Trvalo to dlouho, starý vévoda mezitím zemřel a vládu převzal Robin, řečený Chrabrý. Někdy v roce 829 si již byl král Vascus jist svými spojenci a vyrukoval znovu se svým požadavkem, nyní také přitvrdil a hrozil válkou v případě neuposlechnutí. Pravda je, že do poselstva jedoucího do Harce se žádní pánové Parthu nehrnuli. Udělali dobře, opět se ozýval v prostorách pod věží jekot mučených. Vévoda Robin přijal vyhlášení války.

Robin začal rychle svolávat brannou moc a vyslal své posly do Avénie a Rhodu. Ovšem Avénští se s ním odmítli bavit a zdůraznili svou podporu Parthu. Král v Jistře po četných parthských varováních a slibech odpověděl dopisem plným "sympatií". Vévoda se musel spolehnout sám na sebe, ale ani všichni jeho šlechtici nebyli příliš ochotní a přestože již minulo spoustu času, jednotky z východních držav ne a ne dorazit. Všude jen samé výmluvy, a když došla zpráva o pohybu nepřátelské armády, otevřeně mu vypověděli poslušnost.

Tak se stalo, že dorwinionské vojsko bylo snad o třetinu menší, nepříliš dobře uspořádané a bez spojenců. Přesto se Robin rozhodl bránit svá práva a postavil své voje před Harcem, proti očekávanému úderu. Ve skutečnosti z Parthu ani moc vojska neputovalo, nebylo to zapotřebí, Avénie posílená sliby vyslala svou vlastní armádu. Tak tedy došlo ke střetu u Harce. Po dlouhém a těžkém boji byly dorwinionské jednotky rozehnány a vévoda zajat (bil se prý i když kolem něj nebyli jeho rytíři, než jej strhli z koně). Nyní přišel čas účtování. Avénie se zmocnila, jak jí král Vascus slíbil, celé západní části Dorwinionu. Neposlušní šlechtici se se souhlasem Parthu osamostatnili. Koscumberský baron byl povýšen na hraběte a získal své panství jako dědičné léno. Východní šlechtici získali právo zvolit mezi sebou knížete, který jim pak bude vládnut (tato volba se však dlouho neuchovala a dnes prostě přechází titul z otce na syna). Dorwinion se tedy zmenšil snad na třetinu a jeho moc byla z větší části zlomena. Možná by bylo dobré dodat něco k Rhodskému království, po vítězném tažení do Dorwinionu parthský král porušil své sliby a silou vnutil podřízené postavení i králi z Jistry. Nyní všechny země na východě odváděli Parthu daně do královské pokladny.

Síla Dorwinionského vévodství už byla natolik slabá, že se v roce 892 odtrhli pánové z Cumeje a Scenije. Se souhlasem Parthu získali statut hrabství a uzavřeli spolu s Koscumberkem smlouvu o spojenectví. Tak vzniklo Třízemí. Další drobení země už nebylo ani možné, kromě oblastí okolo měst Harc a Pada zůstalo součástí vévodství (přes četné návrhy Třízemí i Orlicka) už jen ne příliš veliké Welathyské panství.

Tolik tedy celá historie Dorwinionu od příchodu lidí až po rok 1021.