Víra ve Staré bohy

Spisek vzniknuvší v Kruhu kolem roku 1005 třetího věku je dílem Eleronda Dějepravce.

Víra ve Staré bohy je nejstarší vírou Středu, počtem svých stoupenců řadí se pak hned za víru v Boha Jednoho. Téměř naprostá většina obyvatel Středu pak vyznává buď Staré bohy nebo Jednoho. Víra ve Staré bohy je původní vírou elfů, trpaslíků, hobitů a dalších bytostí Středu. Ostatně, je i původní vírou lidí. Ti, když se zhruba před tisícem let objevili, rychle přijali víru ve Staré bohy za svou. Tehdy tak elfové, lidé, trpaslíci i další bytosti celého známého světa vyznávali po několik tisíc let Staré bohy. Asi 450 až 600 let po příchodu lidí, tedy v pátém a šestém století třetího věku, však lidé počali vzývat nového, sedmého, boha. Tvrdili, že ten jest nadřazen bohům ostatním a že jest původním Stvořitelem. S postupem let si u lidí nový sedmý bůh nacházel stále větší oblibu a stále více stoupenců, až postupně lidé prohlásili tohoto boha za jediného pravého, za Jednoho Boha, a ostatní zavrhli. Spousta jich pak, ve své malosti, počala dokonce Staré bohy, a ty kdož v ně věřili, nenávidět.

Amariel - je paní lesů, hájů, luk a polí. Bohyně přírody, úrody a léčení.

Arwelad - moudrost sama. Miluje vědění a jako moudrý i spravedlnost.

Groth - je pánem země a podzemí. Drahé kovy a kamení jsou jeho dílem a zajímá ho také obchod a řemesla.

Loren - je pánem moří, řek, jezer i studánek, stejně tak i dešťů a bouří.

Gwydon - je bohem boje a lovu. Potrpí si však také na cti a čestném jednání.

Siena - je bohyní krásy a umění. Přisuzuje se jí i velká moc nad štěstím a náhodou.

Každý z těchto šesti bohů má pak ku pomoci větší či menší počet bytostí, které mohou vládnout rozličnými schopnostmi a mohou tak mít i značnou moc, nikdy ne však takovou, jako šestice Mocných. Však mnohé z těchto bytostí chovány jsou ve vážnosti, někdy též uctívány jsou, aby práce jim se ulehčila. Toť však rozličné jest na místech různýh ve Středu.

Podle v Kruhu uchovávaných prastarých vážených knich a podle vědoucích, přišli bohové do tohoto světa z některé z dalších dimenzí a svět tento v podstatě stvořili. Toť však stalo se v dobách tuze dávných a vědění o tomto jest velmi malé i pro nejmoudřejší z vědoucích. Také o dimenzích jiných neví se více, nežli zlomkovitých kousků. Z vůle Mocných pak svět ožil. Však má se zato, že Mocných přišlo o několik více, nežli šest dnes vzývaných. Však v těch temná podstata převládla a pohltila je tak, jak pohltili oni ji. Protož svět obývají nedobrá stvoření, neboť bohové ti život vdechli jim a národy ty, pak vzývají je.

Od světa stvoření pak po mnoho let svět vyvíjel se a dějiny tvořili se. Pak stalo se něco neočekávaného, od severu a východu zlá stvoření po tisících proudila. Toť doba byla zlá a dobré krve po mnohu prolito bylo. Nakonec proud stvoření těch zastaven byl, tisíce jich zhynuli a nezbylo jim, nežli stáhnout se zpět do děr svých. Však od dob těch i na některých místech Středu stvoření ta zlá objevují se, a okraj Středu napadají. Tak skončil věk první a počal věk druhý. Mnoho let poté pak přišel další zlom a zlomem tím byl příchod lidí do známého nám světa. Toť opět byla věc taková, že skončil věk jeden a počal nový. Tak počal se počítati věk třetí, věk, ve kterém osudy svoje naplniti se snažíme. Lidé též počítají roky od svého příchodu, protož roky dle počítání lidí rovné jsou rokům třetího věku. Ostatně, lidé, ač neradi to slyší, od vědoucích o svém příchodu mnohé po letech zvěděli, a protož roky takto počítati začali.