Střed,
aneb něco málo o tom, jak se bavíme

Jednou z "rovin" našeho spolku je i něco, čemu říkáme velká hra. Tuhle hru si vlastně nikdo nevymyslel, všechno začalo tak nějak samo...

Každý ze členů JILOCASINU žije svůj obyčejně neobyčejný ( :-) ) život, má své jméno, domov, přátele. Stačí však jen trochu změnit úhel pohledu a hned vidíte krále, vévodu, měšťana, mistra nebo sedláka, každý z nás má svou postavu a svou roli.

Proč to všechno takhle? Inu je to přece jen zábavnější, alespoň si to myslíme my, ze sdružení fantasy a historie. Občas si k realitě něco přimyslet a vytvořit něco až tak úplně neskutečného a přece se člověk může dotknout země. Takže tam, kde jsou moderní města, existují v našem světě města středověkého rázu s hradbami, měšťany a tavernami. Hrady ožívají a sehrávají důležitou funkci, železnice a silnice se mění na blátivé nedlážděné cesty, a v okolí kde žije málo lidí čeká nebezpečí a dobrodružství. Od svého vzniku tenhle náš smyšlený svět roste a roste, a tak v současné době už má své vlastní dějiny, mapy, zákony, problémy...

My z JILOCASINU pak v tomhle světě představujeme jednu zemi, okolo které, jak už to tak většinou bývá, jsou země další. Občas pak za některou z těchto dalších zemí stojí podobní lidé z jiného koutu Čech nebo Moravy, to je pak ze všeho nejlepší. A jak že se ta naše země jmenuje? Nazvali jsme ji Království Středu, přičemž vznikla postupně, spojením několika samostatných, nebo nových zemí - království Galendorského, vévodství Dorwinionského, knížectví Thruwinského a knížectví Walhallionského - to jak se JILOCASIN postupně rozrůstal. Asi bych měl něco o každé zemi napsat...

Nejvíce o světě se dá najít v Popisu světa Středu, a v přehledu dějin. Ovšem je ze popsán jen zlomek z toho, co o našem světě víme. S postupem času se tu snad budou objevovat věci a vyprávění další.

Nejdříve tedy ke Galendoru, je to prastaré království elfů s velkou tradicí a bohatsvím jak se na elfy sluší. Zde v Minas stojí starodávný královský palác s trůní síňí. Znakem Galendoru je strom na bílém (stříbrném) poli. Velký vzestup poslední dobou byl zásluhou moudrého krále Merlina, jež sám půlelf, otevřel hranice lidem, obchodu, novým myšlenkám i náboženství, až nakonec došlo i ke spojení s dalšími zeměmi.

K prvnímu spojení došlo s Dorwinionem. To byla stará lidská říše se dvěma největšími městy v království Harcem a Padou. Její vládce vévoda Robin si uvědomoval, že potřebuje spojence, aby dosáhl dřívější velikosti země, jež se již delší dobu potýkala s mnoha problémy a od sousedů nemohla čekat nic dobrého. Po sepsání Minaské smlouvy vzniklo Království Galendoru a Dorwinionu a říši se začalo po vyřešených vnitřních problémech (týkajících se víry a náboženství, stejně jako názorů a správy) brzy dobře dařit. Dorwinion je dnes po anexi Orlicka největší zemí království a vévoda je druhým mužem po králi, hlavní co však Dorwinion přináší je vzdělanost a víra. V Harci a Padě jsou centra vzdělanosti království (universita) a sjíždějí se zde za ní i ti nejvýše postavení ze všech zemí, rovněž zde sídlí centrum nejsilnějšího náboženství podporovaného státem. Znakem Dorwinionu je zlatá koruna v zeleném poli.

Během času tohoto spojení došlo k události během níž se Galendor zvětšil a došlo k fyzickému propojení obou zemí, hlavní však mělo čekat. Orlické knížectví již neudrželo severní državy, které se osamostatnily a spolu se samostatným městem Thruwin pod vedením pana Jaavika a s podporou našeho království založily knížectví Thruwinské, které se záhy stalo třetí zemí království. Přestože je to země rozlohou nejmenší, žije zde dosti lidí a tamní válečníci jsou chrabří a počítají se k nejlepším. Půda je zde nedobrá, neboť Thruwin leži v podhůří a na úpatí vysokých hor, to však bohatě vynahradí hojnost kovů, které se zde počaly těžit a množství dřeva ve zdejších lesích a hvozdech. Kníže Jaavik a pan Azahan jsou pak další pevnou oporou koruny. Znakem Thruwinu jsou tři zelené hory v bílém (stříbrném) poli.

Neuběhla dlouhá doba a po problémech na severu se Orlické knížectví rozpadlo úplně. Vzpoura na jihu vyčlenila nové knížectví Walhallionské se sídlem knížete Swena v Zwitau. Tato země opět posílila království a to bylo po jejím připojení názváno jistě právem Království Středu. Pan Swen také získal důležitou pozici ve správě království a Walhallion, přestože v této době nejméně rozvinutý, opět posílil naši moc. Znakem Walhallionu je stříbrná sekera v černém poli. Záhy po těchto událostech byly zbytky Orlicka obsazeny armádou a přiřazeny především k Dorwinionu, ke kterému kdysi patřilo.

Tolik velice stručně k vývoji království a jednotlivých zemí. Abych však ucelil obrázek o nás, je zapotřebí napsat něco o našich taženích na východ proti skřetům. Z království táhne na bitvy vždy početný voj v bílých stejnokrojích se znakem draka. Tento modrý drak v bílém (stříbrném) poli je pak znakem celého království a krále.

Inu, tolik k Jilocasinu a všemu, co souvisí s naší velkou hrou, snad tedy víte dost, aby jste se nedivili, když zazní zvuk trubky a napochoduje oddíl královské armády.