Tentokrát jsme se rozhodli pokořit pro vodáky nejkrásnější úsek řeky Sázavy - Stvořidla. A protože Stvořidla se v létě nejezdí (za kánoemi se prý v létě na Stvořidlech příliš práší) zvolili jsme sice teplotu vody 5 stupňů ale za to slnečný a teply den (15 stupňů).
Na místo vyplutí se jelo dvěma auty: z Kutné Hory a Pardubic. Skupina B nafoukovala gumové čluny a skupina A jela převézt auto na předpokládané místo ukončení plavby. Po návratu jedním autem jsme se i my oblékli do neoprénu, vesty a nasadili jsme si přilbu s nápisem Cvok na čele. Lidé ze zastavujícího motoráčku si museli myslet, že zde právě přistála parašutistická skupina ekologických teroristů v zářících barvách. I tato výprava byla započata zajímavým a již tradičním jevem: krysy utekly z lodí už na břehu. Vzápětí jsme nasedali do lodí a vyrazili. Složení výpravy bylo následující:
Loď1: Robin, tedy já, a jak se krátce po začátku ukázalo: nedobrovolný průzkumník říčního dna.
Loď2: Imrahil, vynálezce tohoto dobrodružného podniku, kterému se podařilo očistit neúspěch jeho poslední výpravy na řece Orlici + Krol (potvrdila, že tahle rasa vydrží všechno).
Loď3: Azahan, dodavatel know-how a skvělých neoprénů + Evča, která jako první vyzkoušela teplotu vody ještě před Stvořidly a dodala tak odvahu nejen sobě.
Stvořídla začínaly postupně od malých peřejek až po vlny, přes které nebylo vidět. Takových bylo sice jen pár, ale ta první mě otočila lodí a při druhé už jsem opouštěl urychleně palubu. Nějakých pár metrů přede mnou se v peřejích pohupovaly ostatní lodě ale nikdo úbytek posádky nehlásil, jen nabrali vodu. Docela bych chtěl vidět, jak by na Stvořidlech tancovala laminátová kanoe. Po asi 2km úseku (to už jsem byl ve vodě 2x) se proud zklidnil a my jsme zakotvili, chvíli odpočívali a poslouchali Azahanaovo vyprávění o tom, že to nejhorší ještě přijde. Všichni jsme uvěřili, utáhli přilby a vyrazily vstříc něčemu strašnému.
Nebudu napínat: až do Ledče to byl děsný olej a pádlovali jsme jako otroci. Inu, nikdo není dokonalý. V Ledči na nás koukali lidé z mostu, výprava sundala přilby aby nebyla častována lidmi na mostě posměchem. Já si přilbu nechal a hodnocení námořní výpravy přihlížejícími jsem tak nezměnil. Další jez trochu spravil náladu, Azahan si ho dokonce sjel po zadku. zjistili jsme, že nápad nechat auto takový kus za Ledčí byl nejspíš blbost, ale alespoň jsme se ještě projeli. Na závěr jsme se všichni vykoupali a honem rychle převlékli. Do auta jsme narvali sfouklé lodě a sebe a doplazili jsme se zpět na Stvořidla. Co asi tak může šílence napadnout než sjet si Stvořidla znovu. Dívky měli s námi slitování a přelely s autama na kemp Stvořidla a my (každý v jedné lodi) se vrhli opět do nádherných peřejí, mezi balvany a do vln prosvícených večerním sluncem. Potvrzuji známé rčení, že pokaždé je to jiné a na závěr dodávám že to bylo i přes počáteční nedůvěru v nadstav vody opravdu nádherné. Už teď, když máme za sebou další zkušenosti a úsek, se těším na příště.

            (Robin)

Už snad ani nemusím připomínat, že i tentokrát jsme se na tuto akci nesešli všichni pohromadě a včas ale jak je vidět, časový rozdíl se postupně snižuje. Nejdříve vyrazil Jaavik z Prahy autobusem, který já jsem nestihal, prý cestu prostál, takže nakonec jsem rád, že jsem jel vlakem. Už na hlavním nádraží jsem byl odchycen lidmi a jeli jsme vlakem hromadně za pokřiku a zpěvu takže cesta pěkně utekla a všichni byli patřičně naladěni. Nálada se ještě zvýšila s přístupen vojáků černé strany v Benešove, ovšem rapidně klesla při pohledu na mapu na nádraží ve Voticích a zjištění, že pošlapeme 10km pěšky. Naštestí jsme měli z Votic odvoz který zajišťovali organizátoři, takže zbytek cestování jsem jako elf strávil ve společnosti trpaslíka a 6-ti skřetů na batožině v dodávce: co víc si můžu přát že. Další válečníci: Imrahil, Azahan a Kroll vyrazili autem z Pardubic a dle jejich vyprávění jejich cesta také nebyla přímá a jednoduchá.
Večer jsme strávili zpěvem u ohně a těšením se na den bitvy, spánek byl krátký. V 8hodin už jsme byli na nohou a registrovali se. Ležení tábora obou stran bylo rozlehlé, odhadoval jsem počet lidí na 800. Ještě na žádné bitvě jsem takové ležení a tolik lidí pohromadě nezažil. Následovalo rozdělení, a výklad pravidel. Jaavik se ujal hodnosti velitele a my byli rádi, že si konečně zabojujeme jako žoldáci. Nutno podotknout, že to Jaavikovi šlo velmi dobře a bylo vidět, že skvěle zhodnotil své dosavadní zkušenosti. Příště s Tebou Jaaviku opět počítáme :) Ještě před začátkem hry mě bylo jasné, že tentokrát to nebude o skupinkách 20-ti lidí, ale podle pravidel pro "svět". A stalo se. Po příchodu na herní území následovalo první organizované bojové střetnutí, které mě svoji mohutností a atmosférou doslova vyrazilo dech. To co jsem doposud viděl ve filmech nebo maximálně ve strategických počítačových hrách tupu Mediaval TotalWar, jsem nyní jako řadový voják prožíval na vlastní kůži. Vduchem letělo mračno šípů, jednotlivé odíly po cca 50-ti lidech se přesouvaly po pláni a střetávaly se, zatímco za nimi se ještě formovaly a otáčely další. Vše doprovázeno trukou, bubnem a řevem.
Poté následovaly různé questovky typu bitva o Helmův žleb, obsazení Šedých přístavů apod. Jak kde jsme byli úspěšní. Početně měla bílá strana převahu, ale i tak jsme např. Helmův žleb neubránili, také díky tomu, že Rohan byl podroben Sarumanem a jeho jízda vyčkávala nahoře na kopci, zatímco my umírali... Při dobývání Mordoru jme byli zpraveni že Prsten byl zničen a tak následoval vítězný pokřik, radostné objetí, a oddech. Už jsem moc necítil nohy a zdaleka jsem neběhal jako dopoledne. Často jsme se štítem spolu s Imrahilem, Krollem a Azahem bojovali v prví řadě, zvláště Imrahil toto místo rád vyhledával a držel se skvěle. Nádherně kostýmově propracované postavy byli Stromovous a Devítka. Přibývá čím dál více luků a s tím asi související počet dívek a žen na bojišti. A řekl bych že tentokrát bylo méně "hokejkářů" než obvykle, snad nechtěli opustit právě probíhající MS v hokeji. Na závěr bylo provedeno několik "řadovek" opět ve velkém stylu jako na začátku. Únavou zmožení jsme popadali na kraji louky a ani se nám nechtělo vstát a odejít ze Středozemě zpět do našeho světa. Bitva PP 2004 přinesla nezapomenutelnou atmosféru a těším se, až pozvednu meč či korouhev naší strany na jedné z dalších bitev tohoto typu, jejíž povědomí a úroveň v mých očích po několikaleté stagnaci rapidně stoupla.

            (Robin)