Tak jsme se konečně dočkali ! To byl charakteristický přístup všech nás, kteří jsme se vydali na premiéru Dvou Věží. Všichni jsme se opravdu těšili na den D jak o tom svědčí různé mailíky a SMSky. Opět jsme se rozhodli vydat se do kina hromadně a to do Hradce, kde běželo promítání v Multikině. Celkem se tedy na Hradeckou výpravu vydalo 10 lidí a to souběžně byli Jaavik myslím s Kylem na Pražském promítání.
Šli jsme od desíti večer a postupně jsme se scházeli v Hradci u Nemruna. V předstihu jsme se vydali do multikina, koupili reservované lístky a v Mekáči čekali na Boleslavskou část výpravy. Ti dorazili naštěstí včas a mohli jsme se zabořit do měkkých křesílek před velkým plátnem. Ještě poslední občerstvení a na plátně začali ožívat Tolkienovi postavičky. Za chvíli jsme se ponořili do filmu a nutno podotknout že báječného. Nic nás nemohlo odtrhnout od plátna až přestávka. To bylo asi to co nás tak nejvíce při promítání štvalo. Nu přestáli jsme ji a dokoukali druhou část jež končila až dlouho po půlnoci. Loučili jsme se na parkovišti snad kolem půl jedné a mířili s dobrými pocity domů.
Tolik k naší účasti na premiéře. Teď k filmu. Když pominu naprosto příšernou pauzu v polovině (lituju že jsem to nenapsal do knihy přání a stížností jestli tam nějakou maj) tak není třeba nic zásadního vytýkat. Tedy určité drobnosti bych si odpustil konkrétně jsem zcela nepochopil potřebu některých odchylek od tématu. Rozumím potřebě zjednodušit Rohanskou politiku a ukázat bezprostřední ohrožení skřety, nepovažoval bych až zas tak důležitou Aragornovu anabázi po bitvě s vrrky a chyběla mi tam citelně scéna, kdy Gandalf zlomí Sarumanovi hůl. Lóriénské vojko v Helmově Žlabu, mi až zas tak nevadilo a domívám se že v tomto případě nedošlo ke koncepční odchylce od Tolkienoých myšlenek. Za laciné napínání považuji první záporné rozhodnutí entů o účasti na válce. Nevím jakým přínosem bylo dovlečení Froda Faramirem do Osgilithu (snad jen ukázat toto zajímavé místo a bitvu o mosty) a nepochopil jsem jeho náhlou změnu názoru týkající se prstene a propuštění Froda. Z epizodních záběrů bych si odpustil jako snad nejkřiklavější Legolasovu jízdu po schodech na skejtboardu.
Po troše kritiky si dovolím také nějakou tu chválu. Určitě je nutné pochválit Gluma a jeho doprovod Froda a Sama. Dalším úkolem kterého se filmaři zhostili podle mého dobře byla dějová kompozice a prolínání souvisejících událostí z třetí a čtvrté knihy. Opět jako v prvním díle je velice zdařilé zasazení děje do kulis podle známých Leeových obrazů jež velmi film přibližuje. Chtěl bych ještě pochválit ty části filmu jež se mě líbili nejvíce. Samotný začátek filmu s Gandalfovým bojem byl úžasný a rychle vtahuje do děje. Líbil se mi Gríma a Theodénovo uzdravení. Zcela určitě si zaslouží pozornost vyvrcholení ve formě bitvy o Helmův Žleb a naprosto skvělý útok entů na Železný pas.
Na závěr tedy nutno stejně jako loni dodat přání aby rok scházející do uvedení posledního třetího dílu utekl co nejrychleji.

            (Imrahil)

Na členskou schůzi ohlášenou v pátek večer Minas dorazil každý jinak. Členové Rady to měli o to horší, že museli být v Minas před zavírací dobou banky, takže zvláště pro mne to byl fofr, když jsem ještě v 15 hodin sháněl na Jižní spojce v praze na benzínkách dálniční známky. Ale vše dobře dopadlo, sešli jsme se před bankou v čas a vše potřebné okolo účtu zařídili.
Na začátek členské schůze jsme se scházeli opavdu jako švábi na pivo, zvláště když výprava s Merlinem se z Podlázek opozdila a ostatní na to pivo nešli a mrzli venku. Cailin dokonce nedorazila vůbec, ne proto, že by nechtěla, ale že to v půlce cesty obrátila zpět, co také na prázdném autobusovém nádraží v Hořicích že :-) Schůzovalo se dlouho, podle mě nejhezčí bod schůze bylo sdělení představ každého z nás, což bylo velmi pěkné a konstruktivní slyšet, jen kdybychom nebyli tak ospalí. Trochu pomohla přestávka, káva a čokoláda. Výborný byl též guláš, zvláště kontrolní komisi zachutnal, takže nebyly z její strany námitky vůči hospodaření sdružení. Po schůzi několik jedinců, mezi něž se tedy dobrovolně přiznávám, dostalo šílený nápad vyrazit na srub na Sluneční Louku k Železnici ihned.
Pravda, nebyli jsme za to biti, ale bylo nám taktně vysvětleno, že teplota venku je kapku nižší než teplota v místnosti, a že je dokonce hodně nízko pod bodem mrazu. Jelo se tedy spát na Podlázky, Imrahil dal tentokrát přednost pohodlnému a jistě prostornějšímu spaní v Hrdlořezech. Ozvala se ráno Cailin, že tedy dorazí do Jičína autobusem a tam ji vzvedneme, tedy bylo už v noci rozhodnuto: vyrazit na Louku brzo ráno. Tentokrát se to stiho, Cailin čekala jen 5 minut, nebo alespoň nevypadala zmrzle, jen Imrahil se trochu opozdil a dorazil na Louku o něco později. Ale v sobotu byl hezký den.
Po příjezdu na Louku nás nenapadlo nic smysluplnějšího, než konečně vytáhnout airsoftové pistole, se kterými si někteří z nás pohrávali už na členské schůzi, nabít kuličky a vyrazit do blízkého lomu hrát Couter Strike v reálu. Podařilo se nám při jedné přestřelce vyplašit kunu, které sídlila v jednom skladišti, viděl jsem ji poprvé v životě, a musím říct, že byla rychlejší než stíhající střelci. Asi po hodině, když už rukojmí (Madla a Cailin) vypadaly vymrzle, jsme se vraceli ke srubu v naději že se ohřejeme. Už tam byl přítomen Imrahil s Evčou a pro nás, vymrzlé, vytopený srub. Ještě jsme pak stihli dobývání jednoho srubu poblíž Louky a zalezli do toho našeho pro sobotní den definitivně, byla totiž docela kosa.
Vytáhlo se jídlo, později se sundaly ze zdi kytary, o kterých jsem si vždycky myslel, že jsou vyřazené na ozdobu, ale hrály docela pěkně. K večeru se ozval Merlin, že vyráží z Minas a skutečně o nějakou chvíli déle Merlin, Irča a Erin dorazili (ke srubu teda nejdříve doběhl Erin). Večer byl tedy vysloveně společensky-pohodovej, k pohodlí notně přispěly i dovezená kamna, které nás svým teplem hřály celou noc a druhý den. A na neděli jakl už to tak bývá jsme se velice neradi vraceli z Louky do všedních dnů s nadějí, že někdy příště se zase takhle pěkně všichni sejdem...

            (Robin)

Na bitvu jsme se těšili dlouho předtím, protože jsme se na ní chtěli ukázat snaším novým sdružijním stanem. Časný odjezd na bitvu z Minas "překazila" schůzka s vedením ČSOP, i když nakonec ta schůzka byla důleitá. Nechtěli jsme stan stavit po tmě a tak jsme to hnali a do Chrastavy dálniční rychlostí. Mezi dopravními prostředky s bojechtivými vojáky probíhala intenzivní radio-komunikace řízená vojenským knězem Ignácem (vzpomínáte si na jeho volací znak ?). Už před příjezdem na bitvu se začínala vyplňovat neradostná předpověď:
začala mlha a pršet. Po chvilce bloudění obě auta dorazila konečně na místo určené jako bitva. Po vystoupení posádky vozidel do bláta (dalo by se to nazvat lépe) a jetě v mlze bylo zjitěny dvě věci:
1: Nejsme na místě bitvy, na Wothanburgu, ale na nějakém statku.
2: Naše vozidla nejsou vozidla bojová ale civilní a k úspěšnému návratu bude zapotřebí spolupráce traktoru.
Traktor, který stál opodál nejevil známky provozuschopnosti, navíc by asi měl problém sám se sebou, navíc jsme za každou cenu chtěli být už na bitvě, takže namísto traktoru se do vozidel opřela řvoucí posádka, nápadně napodobující křik skřetů táhnoucích povozy. Za chvíli jsme dorazili na skutečné místo bitvy, Wothanburk, pravda, bláto tam nebylo, zato na čtvereční metr byl minimálně jeden kravinec, a tady si neodpustím poznámku "tak zasranou bitvu jsem jetě nezažil".
Pochopitelně stan jsme u kvůli tomu nestavěli, take se vezl zbytečně. V noci byla děsná kosa, někdo se třásl ve stanu, jiní spali v autě, kde se dalo alespoň přitopit, k tomu pršelo, já jsem to chtěl prožít a tak jsem spal venku v hov... Ráno se pomalu vylepšovalo, nafotil jsem nádherné fotky v kostýmech (kdo je chce, ozvěte se novému majiteli foťáku) a po nějaké době bitva nakonec úspěšně začala. Bojovali jsme za stranu Lýrie a Rívie. Nebudu napínat, opět nás rozválcovaly početné davy hladových otrhanců strany temnoty, těžko říct, jestli to bylo špatnou komunikací naší strany nebo od začátku pokulhávající organizací, ale v jednom mám jisto: po smrti vymýšlet básničky byla ze strany organizátorů pitomost i když to legrace byla.
I když bych si raději prožil někde večer u ohýnku po bitvě. Za sebe mohu říci, že jsem si po tom roce rád zabojoval a že atmosféra bitvy, naše vnitřní organizace a nadšení se mě líbily. Celkově bych bitvu hodnotil jako nejhorší (už to místo pro ubytování) z proběhlých bitev, ale nedal jsem se tím otrávit a jsem rád, že jsem byl u toho. Holt, Lukov je Lukov, a těžko říct, co tomu alespoň pro mě dává takový punc, jestli Brontíci, nebo tradice. Zatím stále NEJ bitva je TBC a to předevím po organizátorské stránce. A pokud bude bez básniček tak opět jedu :-)

            (Robin)

Tak už se pouštíme po boku ČSOP do pro nás druhého ročníku této akce, snad o něco lépe připravení i když to snad mohlo krátce vypadat že tomu tak úplně vše nenasvědčuje. Každopádně začátek není vzorový. Příjezd je dost pozdní a sjíždíme se na hrad spíš jak švábi na pivo v podstatě se soumrakem. Ale nedá se nice dělat musíme zvládnout co je třeba, takže jsme vztyčili stan nahoru ke kapli a připravili materiál ne zítřejší soutěže. Víc necháváme na ráno, na světlo a větší klid. Ne každému totiž tyto dodělávky a organizace na poslední chvíli ladí k nervům. Ale takové to posezení u ohně následně po tom bylo příjemné a zahráli jsme si na kytaru spolu s nějakejma lidma na předhradí. Ráno vypukl den "D" a vstáváme relativně časně aby se vše stihlo. Vytyčili jsme soutěže dopřipravili vše ostatní co bylo třeba a když začali chodit lidi byla naše část programu hotová, stihli jsme i pomoct divadlu s rekvizitami. Tak se tedy rozběhl den v akci. Na hradě se objevilo docela dost lidí s dětmi ale byli jsme připravení. Měli jsme tentokrát soutěže sekání jablek, střelbu z luku, nově vymyšlenou provázkovou dráhu s jablkem a zapamatování si obrázků, takže program jsme neměli špatný. Do toho jsme hráli na kytaru a zpívali a lidi byli kupodivu tolerantní. Mezi soutěžemi mělo dvě vystoupení dětské divadlo s celkem hezkou pohádkou. Bohužel tedy postupně upadal zájem návštěvníků a tak odpoledne jsme zrušili pro málo lidí i plivání ohně a jen jsme byli u soutěží až do zavíračky. Den se celkově ale myslím docela vydařil a nebylo tam tak úplně málo lidí. Po skončení akce pak jsme měli dost času udělat si pohodovější odpoledne a večer. Opravdu příjemně strávený, jen já musel brzo ráno v neděli bohužel odjet, takže jsem si nemohl do konce užít ranní pohodu jež panovala prý až přes poledne a nezůčastnil jsem se ani následné krátké brigádky na hradě.
            (Imrahil)

Na tenhle víkend se nám nějak nabalilo tolik Jilocasinských akcí že se to vlastně už ani do víkendu nevešlo. Vše začalo už v pátek, kdy jsme se sjeli ze všech stran na schůzi ČSOP. I já jsem jel dráčkem plným nářadí a to tak abych tam byl o něco dřív a mohl ještě připravit další potřebné věci. Se Swenem jsme se tak vrhli do vykládání materiálu na zahrádku a otočili se po špalky na Zvířkách. Nakonec jsme všichni dorazili rozumně do klubovny ČSTV, kde se tentokrát schůzka konala a byl to u některých lidí malý zázrak. Inu jednali jsme o společné spolupráci a budoucnosti a vytyčili jsme si směr kterým se budem nadále ubírat po našem vstupu do ČSOP. Nakonec jsme našli rozumno dohodu a schůzku jsme nemuseli dále protahovat. Po únavném dni jsme zamířili na Podlázky a dali si oraz, jen jeste kluci zajeli pro kůly a tyče do garáže a průběžně se upravovali rekvizity a dělalo se puzzle. Většinu času to však prostě byl příjemnej večer v zimní zahradě s trochou popovídání a i nějakou tou kytarkou. Spát jsme šli tedy relativně pozdě ale víceméně připravení. V sobotu nás čekal dětský den v Templu. Ráno bylo poněkud chaotické když jsme na poslední chvíli cháněli punčochy ke kostýmu a připravovali soutěže, když už začali chodit lidi, ale vše se rozeběhlo nakonec docela dobře. Byli jsme na terásce ještě s jedním sokolníkem a naše připravené soutěže se myslím všem líbili. Kupodivu snad největší zájem jsem zaznamenal u nových puzzle s erby. To byl opravdu dobrý nápad, leckdo si je skládal, děti i rodiče. Nezklamali naše klasické soutěže se srážením jablek a samozřejmě byl zájem o střelbu z luků. Líbila se i napodruhé použitá provázková dráha. Celkově to všechno vypadalo fakt pěkně. Dopoledne tak ubíhalo pěkně v pohodce, děcka chodili, všechno v pořádku. Přes poledne jsme se otočili nadvakrát na obědě ale pak začalo přituhovat na terasu začalo pařít přímé slunce a v kostýmech začalo být nesnesitelně, dokonce i lidi přestali chodit a objevilo se už jenom pár dětí. No slunce vydrželo dlouho ale ve chvíli kdy jsme začali balit tak se zatáhlo a začalo nám tady pršet. Cvilku jsme si ještě počkali na prohlídku Templu a jsou to po tý rekonstrukci dost pěkný prostory, i zajímavá expozice. Dnesni vecer byl pro vetsinu ve znameni nabirani sil, s par nadsenci jsme ale prece jen posedeli chvilku na lahvi medoviny. Na nedeli jsme meli zas uplne jiny program. Jedem stehovat boudicku, velike dilo. Dostali jsme ji od dedy a babicky Hulkovych k dispozici na hrad kdyz si ji odvezem a to byla lakava nabidka. Diky Transcentru jsme mohli zabezpecit i tu dopravu, zbyval jediny problem. Dostat ji k prijezdove ceste asi 300m daleko... Ale s chuti do toho, pul je hotovo, dobre jsme se na vse pripravili a tak v nedeli rano dlouho neváháme a jdeme na věc. Za nedlouho už máme boudičku na kolejnicích z lešenářských trubek a pak už jí dokáže utlačit jediný člověk. Netrvá vcelku ani čtyři hodiny ji dostat za plot, vše uvést do pořádku a moct říct, je to za námi. Teď zbývá připravit místo na hradě. Vrhli jsme se do předhradí a za sekáčema následují rýče a do večera je připravený nádherný místečko z několika izolačních vrstev s dlaždicemi navrch. Jen ať nám tu vydrží. Tedy odjíždíme za večera ale s dobrým pocitem, udělalo se plno práce. Jen jediné nám kalilo radost že za tu krátkou dobu co byla boudička před plotem už ji někdo poškodil. Ach některý lidi jsou hrozný... Pondělí je den převozu. Ráno nás trošku zdržela při kontrole místní policie ale sotva jsme dorazili na místo pustili jsme se do práce a velkej transport za chvilku bez větších problémů posadil boudu na korbu a mohlo se jet. Navigovaní pomocí vysílaček jedem na hrad a je to pro velké auto krušná cesta,zvlášť poslední úsek v zatáčce a nehoře u hradu. Ale to už bouda stála pěkně na svém místě jen malými škodami, jako utrženej okap, nebo namáčklá střecha, to jsou detaily. Je tedy dokonáno, původně jsem plánoval nějakej ten zaslouženej odpočinek, ale najednou se mě do něho nechce a tak sjedem do krámu pro vše potřebné, a deme rovnou domek zvelebovat. Na bok jsme udělali pěknou nástěnku, dali do pořádku okapy, provizorně spravili střechu, celou boudu jsme natřeli jen střechu jsme nechali napříště. No byl to hezký pocit ji tam v pořádku vidět. Dokonce i Robin sem z práce ještě jednou zajel. Jen cesta domů byla v hodně pozdní hodinu, ale tak už to bývá...
            (Imrahil)

V sobotu jsme se sešli na Královském Stříbření Kutné Hory. Já jsem tam byl až od sobotního odpoledne, takže jsem nestilh úspěšný a pěkný vedlejší program typu Alchymista, Krless apod. ale můj celkový dojem je, že akce Stříbření pomalu a jistě upadá v komerční akci ne už spojenou s krásným prostředím města Kutné Hory. Už samo místo konání v parku pod "Vlašákem" napovídá, že takováto akce by se časem mohla uskutečnit třeba bez problémů v parku Praha Spořilov. Minulé roky bylo nádherné procházet se středověkým jarmarkem na dobově vyzdobeném náměstí, "odskočit si" rovněž vyzdobenými křivolakými uličkami k Barboře, a třeba v kamenných uličkách sledovat troubění a rachot bubnů králova průvodu. Třeba jsem přišel pozdě, ale já jsem viděl Krále se slabým kostýmovaným doprovodem vcházet do parku davem lidí se svítícími kroužky na uždibujíc Mc cukrovou vatu. Punc středověkých akcí je zkrátka v lidech, a pokud není podpora, a zájem, a ochotra bavit se.
Mám takový pocit, že Stříbření se asi za znějaký čas stane vyhledávaným cílem vietnamských stánkařů. Loni jsem se cítil trapně v obyčejných pohorách, bál jsem se, že mě v pořádném kostýmu na Stříbření nepustí, tentokrát jsem se za svůj prozatímní kostým a hnědé pohory vůbec nestyděl. Co se týká programu, snad poprvé mne opravdu moc nezaujal a večer jsem se nudil. Naštěstí Hora je krásné město, tak jsme večer vyplnili procházkou k Barboře a zbytek produkce sledovali ze shora z hradeb.
Né, neberte to černě, já jsem na Stříbření byl rád, jsem rád, že jsme se tam sešli v hojném počtu, a i na další Stříbření rád vyrazím. Vím ovšem už teď, že maximálně na sobotní odpoledne a večer. Po Stříbření jsme se díky skvělé naší oranizaci dobře a rychle dostali na místo přespání, k mlýnům u Malešova, kde jsme u ohýnku a kytaře probděli u zbytků jednoho mlýna poslední jarní noc, abychom se zpěvem ptáků přivítali svítání. Usnuli jsme až v létě, po ránu, nastal krásný letní den.

            (Robin)

Robin pěkně popsal svůj pohled já jen přidám něco především o té části akce kde nebyl. Na Stříbření jsme se všichni těšili poměrně dlouho a přijeli jsme každý jak jen mohl. První výprava dorazila vlakem z Boleslavi - Imrik s Terkou a Vojtou, tam je vyzvedla Š100 řízená mou osobou a vzali jsme to na Velký rybník, kde jsme rozbili tábor na mýlně Cimburk. Večer byl příjemný, "žracího typu", dělala se dobrůtka a další jídlo ve velkém, no nezvládli jsme to a zbylo na ráno. Chlěli jsme na zahájení ale vstávat se moc nechtělo, tak jsme vyrazili tak nějak na jedenáctou, zapíchli dráčka a vyrazili do areálu pod Vlašák.
První dojem působil dosti chudě. No po nějakém čase procházení po tržišti jsem nabyl ovšem poněkud optimističtějšího dojmu. Přestože citelně chybělo krásné prostředí náměstí tak skladba třžiště samotného byla velmi dobrá. Stánky byli všechny historicky zaměřeny a zboží se navzájem doplňovalo (nebylo vedle sebe několik stánků stejného druhu). Mezi tím doimnovali stánky čajovny, lazebny a alchimistův stánek s doplňkovou produkcí - přípravou různých sloučenin, dále zbraně a zaujal mě nádherný katapult. No přiznám že hlanví program jsem příliš nesledoval hlavně proto že se mi nechtělo se mačkat v davu a věnoval jsem se vedlejším scénám kde hráli Krless, Psalterie a líbili se mi i tance. Odpoledne jsme pro změnu vyrazili vykoupat se na Velkej s nově dorazivší Bárou a spol. a po našem návratu postupně dorazili i ostatní od nás.
Večeři jsme si někteří dali z plastu v cenně luxusní restaurace. A večerní program každý prožil po svém jak už Robin naznačil. Líbila se mi pak noc u Velkýho rybníka, i s malou epizodkou, kdy jsme potkali kolem půlnoci na louce děcka z červenýho kříže, tak jsme zabrnkali :). No a celej večer pak stál za to až do onoho letního rána, kdy se šlo spát jen aby se za pár hodin kvapně sbalilo a vydali jsme se domů...
            (Imrahil)

Tak tedy o tý naší dlouho plánovaný a očekávaný dovče. Musím říct alespoň za sebe, vydařila se... Ale od začátku, protože jeden čas už vše vypadalo opravdu bledě a čekal jsem že se prostě nepojede. Nakonec ale se Boleslaváčci pochlapili a vše se dalo do kupy, takže jsme mohli v klidu vyrazit. Já jsem opustil Pardubice už v pátek večer a s Robinem jsme přespali v Mikuláši. V sobotu ránov devět pak sraz v Praze. No :). Merlin přijel včas a Dorwinionská výprava s půlhodinovým zpožděním, to se tedy opravdu mimořádně mohli Boleslaváci blýsknout. No ale zas tak hrozný to nebylo tak jedem a míříme směr Zvíkov. Cesta je fakt dobrá. Mezi auty je spojení pomocí vysílaček, občas trošku bloudění ale hlavně pohoda a legrace. Našli jsme nakonec i hrad a musím říct že byl moc pěknej. Krásná architektura, do toho koncert na flétny a kolem další doprovodný program. Navíc jak se tyčí do výšky nad Orlíkem vypadá opravdu působivě a má překrásné okolí. Po prohlídce jsme skákli na oběd do místní lehce předražené restaurace, kde dávaj pálivý papriky. No nic moc, ale jedem dál do Písku. Tady jsem také poprvé a tak ač lehce unaven rád jsem se prošel po nejstarším Českém kameném mostě. Zastavili jsme se na zmrzku a dali bychom si i minigolf, jen kdyby byli volné hole a míčky. Přestože Merlin skoro lkal tak jsme se rozhodli dále nečekat a pokračovat v cestě. Další zastávkou byl Helfenburg. Pěkná zřícenina o niž se stará občanské sdružení ne nepodobné Jilocasinu. Bohužel jsme se nedostali dovnitř, neb zde se navštěvní doba dodržuje zřejmě přesně. Jo jo aspoň jsme se prošli a bylo to fajn. Tak a teď do Českých Budějovic, kde by chtěl žít každý a do Hypernovy. Nákup se vydařil a i celková cena byla úctihodná, ale odvážel jsem si odtud několik hezkých zpěvníků a plavky ježto jsem své zapomněl doma :). To už bylo dosti pozdě a stmívalo se, tak míříme někam na nocleh. Rozhodli jsme se pro okraj České Kanady, neb zítra razíme do Jindřicháče. Chvíli hledáme hezké místo, ale ono potmě to je dosti problém a tak jsme nakonec zůstali na jakési loučce a jdem chrupat. Další den jak už jsem předeslal byl náš hlavní program Jindřichův Hradec. Našli jsme skvelej parking přímo v centru a vyrazili do města. Navštívili jsme hlavní kostel, zajímavé muzeum v bývalé jezuitské koleji, prošli kus města kolem náměstí a směřovali k hradu. Zde jsme se na chvíli zdrželi na zmrzlině a abychom probrali nějaké ty záležitosti kolem sdružení a vyrazili do hradu. Boleslaváci se pusili do středověkého okruhu na hradě a my s Robinem protože jsme ho už absolvovali jsme radši zamířili na černou věž a obhlíželi okolí. Když už slunce nahoře moc pálilo zamířili jsme na spodní nádvoří na terásku a lhot nevydrželi jsme a dali si i jídlo. Tak nás našla kulturou posilněná výprava z hradu a dlouho neváhali a přidali se k nám. V Jindřicháči už jsme se moc nezdrželi a po krátkém flétnovém koncertu jsme opět vyrazili. Robin nás tedy opustil a v přecpaném Merlinově autě jsme zamířili do kempu. Chlum u Tábora nás příli neoslovil tak se vyrazilo na "rodinný" (dyť jsem do rodiny neptřil už jenom já) nostalgický výlet k Lipnu. Zde to nebylo nejlevnější ale musím říct že hezké. Udělali jsme si pohodku, oheň a zahrálo se a popovídalo, fajn večer. V Pondělí měl pro nás Merlin v plánu docela bohatý program. Nejprve jsme vyrazili k hrázi a obhlídli projížďky po jezeře. Měli jsme ještě čas tak jsme vyrazili ještě do Vyššího Brodu ale zdejší klášter v pondělí dopoledne nepremával, co se dá dělat aspoň jsme měli čas na obídek, no a pak už na loď Lipno. Obepluli jsme tak polovinu nádrže a byla to docela pěkná cesta, stejně je to ohromná vodní plocha. Po Lipnu jsme ještě jednou zkusili Vysokobrodký klášter, ale dovnitř nás nepustili a moc jsme toho neviděli, zastavili jsme se ještě ve Frymburku a vrátili se tedy do kempu abychom si udělali pohodovější podvečer a oslavili Irču s Merlinem. Přes obavy ze zhoršujícího se počasí nakonec byl fajn večer. Na úterý byla rezervována perla Jižních Čech, Český Krumlov. Jako první se dnes ovšem věnujeme klášteru Zlatá Koruna, neb jsem chtěl navštívit aspoň ten jeden klášter když nevyšel Vyšší Brod. Musím řít že Koruna byla překrásná zvlášť ochoz kolem rajské zahrady. No a dlouho si budu pamatovat Opata Bartoloměje, jediného mnicha v klášteře :). Do Krumlova jsme tedy dorazili k polednímu a v rozpáleném městě první kam jsme zamířili bylo stinné občerstvení. Teprv když jsme zahnali hlad a všichni se aklimatizovali na teplo vyrazili jsme za historii. Zamířili jsme přímo na hrad. Opravdu je kouzenej a je to nádherná výstavná renesance. Ty ohromný krásně zdobený prostory... No na prohlídku jsme se tedy ale dostali až na půl pátou tak jsme měli čas na město. Působilo na mě stejným způsobem jako hrad samotný. Krásné historické uličky plné života. Zapadli jsme do klidné cukrárny nad Vltavou a pohárek přišel velice k chuti. Pak na ulici Merlin zaslechl Psalterii a šlo se nakupovat CDčka :). Ale to už se blížila prohlídka a šli jsme na hrad. Musím podotknout že v mnohém byly interiéry úžasné a jsou zde bohaté sbírky ale některé pozdější úpravy jako třeba rokoková kaple mě příliš neoslovili. Celkově myslím ale že prohlídka stála za to. Ještě jsme chvíli sledovali zezhora vodáky na jezu na Vltavě a vyrazili zpátky do města. Navštívili jsme ještě muzeum Tortuna a mučících nástrojů. Nejvíc se líbilo vyloženě holkám ale přiznám že mnohé efekty byly opravdu působivé. Pak jsme se rozhodovali mezi strředověkými zpěvy v kostele a návštěvou v středověké Taverně a myslím že nakonec bylo pozitivní že vyhrála (snad i díky cenně vstupného na koncert) hospoda. Ale to jsme netušili ještě že to tam docela roztočíme. Bylo to super, výborné polévky v chlebu a pro všechny pečené koleno. Byli jsme mastný až za ušima ale všichni se oblizovali. K tomu pivko no a bezva nálada, i jsme si zazpívali nedbaje na převahu cizinců. Po bezva zážitku jsme měli další, noční Krumlov, snad ještě hezčí než za dne. Prostě den se vydařil. Akorát v kempu jsme šli už rovnou spát. Ve středu já odjíždím domů, akorát jsem se spolu s ostatními nechal odvézt do Budějovic a zde sedám na vlak takže nemohu psát o dalším programu, jen to že bylo v plánu ZOO a nejen to. O zbytku výpravy vím jen to že dorazila ve čtvrtek pozdě večer domů...
            (Imrahil)

Voda dá-li se se to tak říct byla snad ještě víc ohrožená než Jižní Čechy. Jestli si ale dokázali s dovčou poradit Merlinovi, tak Sázavu si tentokrát vzali na starost vyloženě Rybeský a byl to také tak trošku rodiný výlet, protože s Robinem a Jíťou jsem jel já a Honza. Vlastně o tom jestli se pojede aspoň dvě lodě se rozhodlo až v pátek asi kolem druhý když mě Robin vyzvedával v Pardubicích. Nu ale pak už to šlo, v Mikuláši jsme nabrali zbytek výpravy, v Hoře navštívili Kaufáč a konečně jsem sehnal tolik chybějící cancák a frčeli jsme stejně jako před rokem do Zlenic. Jako loni jsme trošku bloudili a dorazili pozdějc, ale vše v pohodce a o půl sedmé už jsme měli své lodě a pomalu jsme se přeplavovali pod Zlenice. Dneska jsme jen trošku zařádili na jezu a lehce zazávodili a večer se nesl ve znamení docela příjemného posezení u ohýnku a až jsme měli jen flétny ve třech jsme si docela pěkně zahráli. Sobota ráno Ithirilova, poněkud oproti loňsku očesaná flotila se připravuje na cestu a vyrážíme dolů... Voda zatím nějaká je (i když těsně podstav) tak jedem. A musím přiznat že nám cesta ubíhá tak nějak rychleji než loní. Míjíme Čtyřkoly, Čerčany, Poříčí, počasí fajn, celkem teplo slunce příliš nepálí. Jezy sjíždíme kde to jen malinko jde, jen občas drncnem o šutřík. Relativně brzo jsme pod Zbořeným Kostelcem a pouštíme se do jídla. Ohromnej kotlík těstovi jsme hrdině zvládli, teda ale až na několikrát. No a tak nějak už jsme se rozhodli že tu zůstanem a to jsme ještě nevěděli co nás čeká. Nahoře na hradě byl totiž dneska Kapitán Kid a fakt mámzážitek potřást si s ním rukou a i když odjel tak tam dlouho do noci hrál BanjoBand a takový starý parádní vykopávky, Kiďárny, Hobousárny, Brňenský trampský songy, no lecos jsem vůbec i neznal ale bylo to fakt moc pěkný šlo jim to skvěle, fakt, ještě teď vzpomínám na to banjo... Vůbec u toho ohně byli celkem fan lidi, takže jsme zpívali, pokecali, no jak říkám moc se to vydařilo a bylo to skvělý překvapení na týhletý cestě. Ráno vstáváme a čeká nás ještě kus cesty, přece jenom jsme to zapíchli před půlkou, ale opřeli jsme se do toho a makáme pře voleje, sjíždíme jezy jeden za druhým opravdu co jen malinko jde. No bohužel jeden se tak úlně nevydařil a Opat se nám otočil. Poprve a naposled ale naštvalo to i když jsem seděl na háku. Napodruhý jsme to teda aspoň ještě sjeli bez větších problémů abych si spravil náladu. A vůbec pak jsem si i zaskákal. Jinak dneska celej den pařilo slunce, prostě překrásně, vody stejně jak včera a v peřejích pod Krhanicema jsme hodně škrtali, občas se musela loď popostrčit ale šlo to a to je hlavní aspoň to nebylo zadarmo. Vyprahlí celej den bez vody jsme se fakt těšili ke Kamenýmu přívozu a bylo to milý posezení, pořádně jsme svlažili hrdlo před další cestou a ta byla o poznání veselejší. Dobrý byli námořní bitvy který se mezi objema loděmi rozpoutali docela naplno a došlo kromě obyčejného stříkání i na abrodáž a překlápění lodí. No sranda. A pak najednou tu byli Pikovice. Z A jedničky si přijeli pro lodě akorát včas abychom stihli vlak a zachvíli už jsme seděli v Posázavským Pacifiku a četli si aktuální úryvky z Proč bychom se netopili. A stejná trasa jako loni do Čtyřkol, skočit do auta a dom, Ithirilova výprava byla po druhém úspěšném sjetí rozputěna...
            (Imrahil)

Někteří z nás se na hrad začali sjíždět už v pátek z večera, aby započali s přípravami na samotnou akci. Sobotní ráno bylo pro všechny velmi hektické, protože část Jilocasinu přijela až teď. Také se na poslední chvíli připravovali poníci, šermíři dostávali své dva koně, Jacka a Nashvilla, na kterých potom předváděli své umění, do hradu velmi těžko. Svou premiéru prožíval také stáneček s občerstvením. Bylo taktéž potřeba zapojit veškerou elektřinu a taky vodu, postavit stany, připravit svíčkařství, obléknout se do kostýmů a konečně, i přes trochu nepříznivé počasí, přivítat první návštěvníky. Také já jsem zažívala svou premiéru, protože mi byl svěřen úkol seznámit návštěvníky s historií hradu. Až do odpoledne probíhalo vše naprosto v pořádku. Ve chvíli, kdy se koňáci pokoušeli dostat Jacka přes mostek, se to otočilo. Pod jeho levou nohou se prolomilo prkno a noha mu uvízla mezi zlomeným prknem. Největší zásluhu na jeho vyproštění měla Olina a také hasiči, kteří pomohli svou technikou. Naštěstí vyvázl jen s pár odřeninami. Teď nebude pár dnů pobíhat, aby se mu srovnaly šlachy a úpony. Večer jsem měla prohlídku hradu po tmě, bylo velmi zajímavé dávat pozor, abych nezakopla a ještě si držet těžkou sukni:) Pro diváky i pro nás byla večer po setmění připravena ohňová show, na které se podílel Azahan, jeho kamarád Mirek a Jaavik. Myslím si, že se to nám i divákům líbilo. Večer se sedělo u ohně, zpívaly se písničky, vyprávěly se vtipy a panovala dobrá nálada. Někteří vydrželi vzhůru až do brzkých ranních hodin, přesněji do 4. hodiny po půlnoci. Neděle byla programově o něco volnější, protože Honoris odjeli už v 15:00 hod. Také návštěvnost pomalu ubývala a po 6. hodině večerní, kdy jsme začínali balit, nepřišel nikdo. Zabalení našeho "tábora" proběhlo poměrně rychle, všichni se dostali do 21. hodiny domů. Myslím si, že se nám podařilo zorganizovat akci, která měla u návštěvníků dobrý ohlas a úspěch, a pokud se povede ji připravit i příští rok, určitě bude stát za to.
            (Terry)

V pátek jsme se sjeli v poměrně rozumný čas, a před půlnocí už byla roztopená chalupa. Následoval úvod do hry, náhodné rozdělení hráčů do týmů. Kapitán Azahan disponoval družstvem ve složení Terry, Madla, Nemrun a Swen. Wexovi (Robin) padli do rukou také zkušení a stateční gardisté: Evča, Hobit, Imrik. S Imrahilem jsme pozdě večer omrkli herní terén, a šlo se spát.
V noci mrzlo, brrr. Ráno nás, hráče, probudil jekot trumpety, tedy povel budíčku. Následoval řev ve smyslu něco jako že bude nástup a rozcvička. Nalámal jsem zmrzlé oblečení a vyrazil vytahovat posádku k nástupu. Oni, darebáci, družstvo kpt. Azahana byli rychlejší, asi chudáci moc nespali, jen aby si už při ranním nástupu mohli šplhnout u vše hodnotícího barona Imrahila. Ranní nástup nám uštědřil slabé záporné bodové ohodnocení, jakoby předznamenající náš celodenní úspěch. Rozcvička hned po probuzení byl výborný vynález, kdy jindy se normální člověk takhle po ránu podívá do lesů a k vodě že? Po rozcvičce následovala skvělá snídaně, připravená službou, která se neúčastnila rozvičky. I u příprav snídaně se soutěžilo, ale opět jsme neuspěli, ale štěstí se k nám záhy spravedlivě přiklonilo. Družtvo kpt. Azahana v dobrém rozpoložení při snídani úplně zapomnělo, kam si uklidilo své boty a tak pokusy přijít na nástup na hry v pantoflích se slovy "Ale ty jsou na ven" nebyly ohodnoceny baronem Imrahilem nejlépe. Dobře jim tak: voják se stará, voják má.
Hry dopoledne byly moc pěkné a provázené v nádherném soutěžním duchu. I když nás bylo méně, v soutěži o přetahování lana se nám podařilo zvítězit a na chvíli přesvědčit barona, že méně někdy znamená více. Ovšem při projevu moudrosti a týmové komunikace už toto na jednotku kpt. Wexe neplatilo :) Čím dál více se projevující bodový skluz kpt. Wexe se jeho družstvu podařilo zmírnit až obětavostí a vervou při jezdeckých rytířských soubojích. Po tomto následoval oběd, a my si mohli v klidu narovnat pohnuté čelisti po úderech dřevcem. Hlava byla naštěstí ochráněna přilbami ukrajinských stavebních dělníků, k Jilocasinskému kostýmu hezký bílý doplněk. I při obědě se služba činila, špaghetti byli moc dobré. Obědvalo se při poslechu rozhlasové pohádky Hobit.
Odpolední soutěže byly ve znamení snahy narovnat propadající skóre družstvu kpt. Wexe, ale to se definitivně propadlo při soutěži poslední. Už jsme si mysleli, že nalezeného sedláka (Imrahila bych při tomuto výkonu navrhl na Oskara za vedlejší roli, fakt moc pěkné), neplatiče daní, se nám podaří zatknout a předvést na tvrz. Jenže přišli teď ještě více početnější soupeři a než by jsme se před davem vesničanů zostudili, kpt. Azahanovi jsme vzpouzejícího sedláka nechali.
Vyhodnocení gardistického klání bylo druhý den, až když jsme se s Hobitem vrátili z Harce. Cena pro vítěze byla opravdu nádherná a družstvo kpt. Wexe se radovalo z prohry. Velitel od barona Imrahila nedobrovolně přijal konzumaci nádherného dortu, ale nejvíce "užitku" z toho zdá se měl Hobit a Erin. Těžko říci, zda je lepší vyhrát či prohrát, každopádně já se budu příště raději jen účastnit.
            (Robin)

Silvestr 2003 na Velathysu i tentokrát začal o pár dní dříve, pro Imrahila už dokonce v neděli 28.12 :-) Madla, Martin a Swen dorazili v pondělí před půlnocí, Madla s Martinem předtím absolvovali nedobrovolný několikahodinový pobyt v hostinském zařízení v Litomyšli a zdá se, že dlouhou doby si do hospůdky či restaurace asi nezajdou :) Zbytek výpravy dorazil ve středu odpoledne, to už bylo docela dost sněhu a bylo krásně. Původní plán byl ráno, ale ten opět a tradičně narušili časožrouti, s nimiž Jilocasin neúprosně bojuje, zejména když se potřebujeme někam dostat. Večer se vytáhla kytara, a to naposledy v roce 2003. Která písnička byla asi ta poslední?
Ti, kteří nocovali na seníku, nezmrzli, a tak jsme to prokřehlé silvestrovské ráno opět shledali, aby jsme oslavili konec roku a Jilocasinskou pětiletku. Já jsem přes den zajel pro Jíťu, zbytek osazenstva kromě pár vyvolených byl Merlinem vyhnán z chalupy s prosbou a slibem, aby nechali přípravám klidný průběh a těšili se na večer. Lidičkové tedy byli někde na procházce a když jsem dorazil, přístup na Velathys nevymohl ani majitel panství baron Imrahil, dokonce ani já sám král, zkrátka všichni jsme se akorát tak mohli bavit tím, že jsme stavěli pod okny ze sněhu věž. Po nějaké době už to nebyla věž pod okny, ale nad okny, a nám svitla naděje, že když se nám tak povedla, budeme moci jít dovnitř. Nebudu napínat, dovnitř jsme ještě nemohli a ještě k tomu věž spadla. Rozdělali jsme si tedy malý ohřívací ohníček a postavili věž novou, mohutnější. Konečně nadešel ten čas: Merlin oznámil začátek oslav a v kostýmech jsme připochodovali do hodovní síně nádherně vyzdobeného Velathysu. Muselo to za to odpoledne dát spoustu práce, protože vše bylo skvělé. Baron Imrahil osobně každého přivítal, uvedl ke stolu a hodování mohlo začít. Jedlo se dle dobových zvyků, tedy žádné konzumování hamburgerů příborem. Při obírání ryby a zapíjení pokrmu výborným vínem jsem si uvědomil, jak skvostné stolování všechno kolem jídla to tenkrát bylo, však jen pro šlechtice :) Hostina se skládala z několika chodů a všemu naprosto kralovaly výborné pečené perníčky pusinky. Dokonce dámská část je jednu dobu (a řekl bych dost dlouhou) preferovala namísto políbení.
Po hostině následovala tradiční soutěž Riskuj v podání moderátora Merlina a Irči. Družstvo ve složení Swen, Madla a Martin prokázalo výborné znalosti, nás ostatní provázela smůla i pro poslední den v roce 2003, Imrahil se jistě nemohl soustředit, když musel držet baterie a kontakty pro soutěžní hlasovací zařízení, jinak by totiž jako strojař věděl, co je popouštění oceli a já bych věděl, který že král získal Zlatou Bulu, zkrátka okno :). Návrh některých hru přerušit a oslavit poslední vteřiny roku 2003 byl přehlasován návrhem první vteřiny nerušeně strávit sooutěží Riskuj a tak jsme ten náš Nový rok slavili kolem jedné. Petardy tentokrát nebyly, sláva, nebyly ani starosti s ohněm, a připilo se pod sněhovou (v tu dobu už vlastně ledovou) věží před okny Velathysu. A za chvílu hup do chalupy a pro někoho spánek a pro nás ostatní stolní hry Impérium a Dračí Hrad. Myslím, že Nový rok se nám podařilo začít opravdu skvěle a teď už jen doufejme, ať to vydrží po celý rok 2004.
            (Robin)

První dopředu připravená část Silvestru proběhla jak už popsal Robin skvěle, u ní jsme se však nezastavili a pár chvil před odjezdem padl návrh: a co dračák o víkendu ? Rázem bylo vše jinak. Robin s Merlinem sice odjeli, ale na na Velathysu se mnou zůstali Irča s Jíťou a Swenem a Boleslavská posádka se po vyzvednutí dračáku v Bolce a Pardubicích obratem vrátila zpět jen bez Evči. Nastala "Jilocasinská pohoda". Den uplynul v odpočinku, čtení, postupném úklidu a hlavně pohodě :). Navečer už jsme zde byli všichni kromě Robina jež se měl vrátit až v pátek po práci. Obdobně se tedy vyvíjel i celý pátek. Mrkli jsme se ven, pořádně si popovídali, hřáli se za pecí a pomalu se začal připravovat i dračák. Imrik se Swenem už si naházeli postavy a vše bylo skoro připraveno když se přiřítil Robin. Za chvíli už byl dračák v plném proudu a myslím že se všem celkem dařilo. Nějaké ty postupy jsou toho dobrou známkou :). Spát se šlo až poměrně dlouho. V sobotu jsme opět dlouho nemeškali a za příkladné péče dámského osazenstva dračák pokračoval až do třetí hodiny ranní kdy jsme vše definitivně zapíchli. Z neděle zmíním jen brzký ranní odjezd Robina do GE, pozdní vstvání nás ostatních a definitivní ukončení "zimních prázdin". Já jsem tedy zde prožil celých 8 nádherných dní...
            (Imrahil)