Začátek akce bohužel provázela řada problémů a nedorozumění na kterých jak si musím přiznat nejsem zcela bez viny. Bylo pořízeno jen 8 lístků do Centrálu a Truvinská výprava se nakonec zůčastnila jen díky tomu že sehnala na poslední chvíli lístky do Hradeckého Multikina.
Sraz měl být po domluvě nakonec ve čtvrt na 6 "U poutníka". Nedopadlo to dobře... asi nás tady neměli rádi a nakonec když dorazili všichni jsme se přesunuli do příjemnějšího prostředí. Alespoň jsme jeden po druhém v klidnějších přestávkách popřáli Robinovi. To už se ale pomalu schylovalo k osudové hodině. Dosavadní recenze na film byli různé. Nějaká ta kritika, dost chvály. Nakonec jsme zaujmuli svá místa v Centrálu, druhá výprava se vydala do Multikina a film mohl začít..
Co budu psát. Můj názor je jednoznačný. SUPER. Opravdu si nedokážu představit lepší filmové ztvárnění. Musím říci že jsem se dosti obával, když se film začal točit, jak to dopadne, ale filmaři překonali moje nejoptimističtější očekávání. Osobně se na film chystám jít ještě jednou :)
Po filmu ještě došlo ke krátké schůzi u Carefouru, kdy byl určen termín další akce a všichni se rozjeli domů.
            (Imrahil)

Na Podlázky jsem přijela v sobotu dopoledne. Pár lidí tam bylo už od pátku. Pomalu se probírali po páteční exkurzi po boleslavskejch hospodách zakončené diskotékou. Imrik slavil 18ku. Okolo poledne se už sjeli skoro všichni. A začaly přípravy. Irča celé odpoledne šila Merlinovi kostým, vyzdobovala se kuchyň, připravovala se hostina. Odpoledne jsme si někteří krátili hraním Talismanu, ti povolanější dolaďovali program na večerní korunovaci. V podvečer se konala volba nového krále. Pak následovala generálka korunovace, pro velký úspěch se několikrát opakovala, než si její aktéři připadali dost jistí ve svých rolích. Před desátou večerní se konečně oficiálně korunoval nový král. Při čtení arcibiskupovi litanie jsme měli všichni co dělat, abysme si zachovali vážnou tvář. Někteřím se dařilo více, jiným méně. Irča pak trochu nezvládla ochutnat víno, než ho podala králi, ale jinak proběhlo vše v pořádku. Pak už honem nosit jídlo na stůl, protože za celé odpoledne jsme byli všichni pěkně vyhladovělí. Když jsme se dosyta najedli, vytáhl Imrahil kytaru zazněly Jilocasinské písničky. Zpívalo se, jedlo se a popíjelo. Okolo druhé přišla na většinu krize a odebrali se nahoru spát. Zůstali jsme jen ve čtyřech. Jaavik s Imrahilem si střídali kytaru, víno teklo a čas běžel. Jaavik nám dopřál skvělou masáž. Rozhodli jsme se jít podívat na východ slunce na Michalovice. Tak jsme vyrazili. Já, Hobit, Imrahil, Jaavik a džbánek vína. Přemýšleli jsme, jak polezeme přes plot, když Imrahil po jednom neúspěšném pokusu skončil vleže u našich nohou. Tak vzal zkusmo za kliku a hle, vrátka se otevřela. Škoda, že nebyla přístupná věž. Seděli jsme a čekali na to slunce, když v tom jsme si uvědomili, že Imrahil s náma není. Koukáme, hledáme, voláme a nikde nic. Lehce (nebo spíš těžce) ovíněn se vydal i přes zátarasy na věž. Neovíněný Hobit se ho vydal zachránit a přivedl ho k nám dolů. Abysme si vychutnali východ slunce, museli jsme pustit uzdu fantazii. Bylo totiž zamračeno a chvílemi i pršelo. Po návratu se všichni začali pomalu probouzet. Zahráli jsme si ještě Talisman. Pak už Jaavik s Imrahilem odpadli a já se s Hobitem vrhla na hromadu nádobí.
            (Evča)

Do Bolky tentokráte přijíždím pozdě v noci s broučkem a dvěma Truviňákama. S Azahem a Jaavika jehož jsem vytáhnul doslova na z ulice. Počítám že jsme dorazili kolem dvou ráno, ale v Minas se ještě žije a dodělává se překrásný terč na zítřek. No nevím jak kdo, já do půl hodiny tvrdě zařezávám na pohovce.
Ráno chvíli trvalo, než se podařilo vytáhnout nevyspané lidi ze spacáků, no nakonec sice se skluzem, ale přece jsme vyrazili. Tranzit je plným věcí i lidí. Netrvá dlouho a už se tahají věci do hradu a do půl hodiny je areál profesionálně upravený. Vyniká nový terč a zábradlíčko z provazů. Však už se začínají trousit lidi a všechno se rozjíždí. Jedná se vlastně o akci pořádanou ČSOP ke dni země, ale nějak jim zařádila nemoc, a tak většina lidí je tu od nás.
Vypadá to dobře, děti to zdá se baví, Jilocasinské taky. Máme tady střelbu z luku, srážení jablek a navíc jsme dostali ještě na starost stanoviště se švihadlem a míčky. K tomu jsem se pokoušel chvílema hrát a zpívat.
Dopoledne je celkem rušné, přišlo dost lidí, přes poledne máme trochu klidu a za čas se zase začne trousit víc lidí. Azahanovi s Jaavikem se povedl pěknej souboj se železem s legračním závěrem, do kterého jsme se zapojili všichni. Pak na čas trochu krápalo, ale nic hroznýho, můžeme bejt rádi za to jak bylo, na jiných místech pršelo celý den. To už se ale také blížili 4 hodiny a konec šichty, popravdě řečeno se mě to začalo připadat také už tak akorát v pravý čas.
Sbalili jsme věci, natahali špalky a všechno ostatní zpátky k autům, ještě se rozloučili s ČSOP a paní Fejfarovou, která nám velmi poděkovala za spolupráci a jedem zpět na Podlázky. Akci myslím lze nazvat za velmi vydařenou.
            (Imrahil)

Merlinovi se podařila bezvadná věc. Sehnal asi 10 lístků zdarma na Valečovský Belltime. Pozval koho mohl a kdo mohl, tak přijel. Merlin akorát musel dojet pro Robina s Jíťou do Hory a pak vyzvednout Imrahila s Azahanem z Jičína, kam se dostali stopem. To už ostatní drželi flíček přímo pod českou vlajkou s krásným výhledem na celý areál. Čekala nás krásná irská hudba ve vlahém předmájovém večeru a pila se teplá i studená medovina. Kromě kapel byl dole celou noc otevřený i tradiční trh se spoustou blikajících světýlek. Vydrželi jsme vzhůru až do rozednění, kdy jsme se museli pomalu začít vracet domů.
            (Evča a Imrahil)

Smlouva o našem působení na Zvířeticích je rozjednána do té míry, že tam můžeme začít něco dělat. Areál hradu potřebuje nejdříve ze všeho uklidit. Několik z nás se narychlo domluvilo, že využijeme sváteční středu.Čekalo nás nekonečné sbírání papírků a ostatního nepořádku. Bylo toho několik pytlů (bohužel ne posledních). Dále jsme se pustili do likvidace nepovolených ohnišť, které mají kupodivu tendenci se stále znovu objevovat a pořádně jsme opravili centrální ohniště v dolíku. S radostí jsme také strhli přístřešek postavený z plesnivých koberců hyzdící hrad. Víc už se toho za den nedalo stihnout.
            (Evča a Imrahil)

Tentokrát jsme se vydali trochu zatočit se Zvířetickou vegetací. K tomu jsme si od Hůlků půjčili sekačku, kosu a na Podlázkách nabrali ostatní. Jako první se k práci nabídl hnedka plácek před hradem. Kopřivy byli vyšší než my, ale podařilo se nám je za pomoci kos zdolat. Asi jsme udělali chybu, že jsme začali zrovna tam, protože k hradu jsme se málem ani neprosekali. Nakonec jsme Merlina se sekačkou dostali i dovnitř a tak se vyčistilo trochu i nádvoří.
Vůbec celým dneškem nás provází problém nesmírné pracnosti sekání kosou (pro ty z panelákova), sekačka tak vysokou trávu neutáhne a tak jenom sníme o křoviňákách.
Pracovali jsme až do večera, pak se nám podařilo ukecat Robina s Jíťou, aby jeli domů až ráno. Udělali jsme si teda pohodku, vytáhli kytaru a zazpívali si i s dětma z nějaké plzeňské výpravy. Pak přijel Merlin s masíčkem a dobře jsme se nadlábli. Bohužel začlo brzo pršet a tak jsme zalezli pod klenbu a šli spát. Ráno všichni museli brzo vstávat, Merlin vezl Jíťu s Robinem na vlak. Jen Imrahil s Evou si mohli trochu dýl pospat a dát si pak snídani v bráně. Nakonec nás Merlin odvez na brigádu do krámku. Jeho jsme donutili učit se na přijímačky.
            (Evča a Imrahil)

Na Merlina se obrátila ZŠ v Bakově, zda by Jilocasin nemohl uspořádat nějaké vystoupení na její škole v přírodě v Borovici u Mnichova Hradiště. Rozhodli jsme se udělat co bude v naší moci a během velmi krátké doby jsme připravili krátký program. Na místě jsme se sjeli v neděli večer z Boleslavi a Trutnova skoro jako profíci. Dalo nám jen chvíli, než se nám podařilo areál najít. Pak už ale vše šlo jako pod drátkách. Předvedli jsme pochodový nástup a následně se vytáhli Azahan s Jaavikem se železem. Velký úspěch sklidilo jejich plivání. Vypadalo to že se dětem vystoupení líbilo, jeli jsme spokojeně domů. Já jsem teda zůstal do druhého dne na Podlázkách a nechal se svést druhý den do Prahy Merlinem mířícím do Plzně na přijímačky. (fotky akce u Dušánků)
Po našem nedělním vystoupení Merlin ve čtvrtek ještě jednou zajel na školu v přírodě, tentokrát jen s Irčou a s Imrikem. Prý tam pasoval snad na 80 rytířů ve jménu boha, svatého Michala a svatého Jiří. Musela to být jistě úspěšná, i když krátká mise.
            (Imrahil)

Sraz na oslavu narozenin byl domluven na Zvířeticích. Z Boleslavi sice doléhali určité obavy co se týče srážek, ale Imrahilovi se vše zdálo bez problému. Naložil Evu a s autem plným věcí dorazili na hrad. Vzhledem k pokročilé době a navzdory nepřízni počasí začali vše připravovat. Dohodli se s ostatníma lidma co tam tábořili a zabrali spodní sklepy. Tam se zdálo být celkem sucho. Za chvíli přijeli první lidi. Konečně! Bohužel měli jiný úmysl než tu zůstat a snažili se Imrahila přemluvit, aby se oslava přesunula jinam. Kam, to už neupřesnili. Místo příprav se tedy dohadovali co dál, až přestalo pršet a vysvitlo sluníčko. Na přítomné to však neučinilo příliš velký dojem a zdálo se, že nemálo lidí by radši trávilo večer jinde. Asi tak hodinu se ještě navzájem "přesvědčovali". Bohužel ani král nebyl schopen rozhodnout. Nakonec to dopadlo jako obvykle - odjelo se na Podlázky. Tam se tedy přepadli nic netušící Mezerovi a obsadil se jim celý dům. Konečně se mohlo začít grilovat masíčko, hodovat, popíjet a průběh mohl pokračovat klidněji. Dosyta se všichni nadlábli. Jaavik vytáhl kytaru, Imrahil banjo a ve světle loučí se pozpěvovalo. V noci se toho moc nenaspalo a časně zrána hodil Imrahil Hobita na vlak. Nedlouho poté se už muselo vyrazit do Kutné Hory.

Sobotní den jsme zasvětili výpravě do Kutné Hory. Ve 4 autech jsme se postupně přesunuli. Vzali jsme i Járu s Ditou. Do Hory jsme dorazili nakonec až před druhou, takže jsme přišli o začátek programu. To ale příliš nevadilo, protože i další průběh byl velmi pestrý. Jako kostýmovaní diváci jsme se zúčastnili celého stříbření. Přišli jsme včas na tance dívek z královniny družiny a na královský soud nad havířskou a mincířskou obcí. Pak bylo dost času projít si jarmark a vyzdobené město. Nutno poznamenat, že celý den bylo strašné vedro a někteří v kostýmech doslova umírají. Další velkou událostí byl rytířský turnaj, který se konal pod Vlašským dvorem. Poté byla opět kratší pauza s menšími vystoupeními a to už se uráčili dorazit i Merlin, Irča, Imrik a Terka. Ještě nás čekalo velké večerní ohňové vystoupení zakončené ohňostrojem. Merlin se stavil na královském dvoře pro koťátka a jelo se na Podlázky.

Ráno jsme začali bohatou snídaní a vše se nějak táhlo. Trvalo neuvěřitelně dlouho, než všichni sedli ke stolu připravení schůzovat. A přitom se dnes jednalo o důležitých věcech. Na samém počátku byl problém s prezentací - Kylovým podpisem. Pak už to šlo lépe. Schválili se stanovy a otevřelo se široké pole diskusí. Jednalo se především o Zvířeticích, o dalších akcích jako Jabkenice, založil se fond pro koupi historického stanu. Pak odjelo pár lidí domů a vzhledem ke ztrátě usnášeníschopnosti jsme se rozhodli jet vykoupat do Jabkenic.Trvalo ještě poněkud dlouho než jsme vyrazili, ale nakonec jsme tam přeci jen dorazili. Čekalo nás pohodový odpoledne v rybníku. Pak už jsme se rozjeli domů.
            (Evča a Imrahil)

Na Zvířetice podle dohody v pondělí dorazila 5.C. Prvního soukromého jazykového gymnázia v Hradci Králové. Respektive jen 8 a půl jejich žáků s Péťou Provazníkovou v čele a půlkou dozoru k ruce. Zdrželi se tu do středy a čekal je kromě blízkého okolí i výlet na hrad Bezděz. Doufám že jim příliš nekomplikovala život nutnost každé ráno sbalit stany a věci a nechat je na nádraží v úschovně. Lhot na zloděje je třeba dát pozor i na hradě. Všem se tam moc líbilo, byli spokojení. Bodejť by ne, když měli každé ráno čerstvé rohlíčky na snídani. Ty jim zajišťoval Merlin. Spolu s Irčou je dále zásobovali vodou a poskytovali jim Erdu jako ochranku.
            (Evča a Imrahil)

Jak už to tak bývá, i král chce navštívit a poznat cizí země, a proto se Ithiril rozhodl, že uspořádá v pořadí 1. Námořní výpravu kapitána Ithirila. A protože z nějakých neznámých důvodů bylo doporučeno, aby zájemci byli z řad plavců, mohu s čistým svědomím oznámit, že jich mnoho nebylo.
Tato "cesta do neznáma" se samozřejmě neobešla bez různých problémů a zdržení. Jinak by to asi ani nebyl Jilocasin, že...
My všichni, tedy já, ty, on, ona, oni a zbytek (Merlin, Irča, Imrahil, Evka, Imrik, Terka, Standa, Martina, nesmím zapomenout také na Robina s Jíťou!) jsme se sešli ve Zlenicích, prý tam měla být pěkná zřícenina, hmmm..., odkud jsme v sobotu vyrazili vstříc novému dobrodružství.
Po několika hodinkách plavby jsme pocítili hlad. Zakotvili jsme na vyvýšené pevnině mezi dvěma břehy, kde jsme si rozdělali oheň a ze svých chudých zásob připravili pozdní oběd. Uprostřed našeho veselého hodování nás zastihla malá přeháňka, která netrvala dlouho. Na nic jsme nečekali a vypluli. Sotva jsme se dostali pod vysoký most, pod kterým jsme se hodlali schovat, propukl mnohem intenzivnější déšť. Po velmi, velmi, opravdu velmi dlouhé době plavby, kdy řeka byla línější než lenochod a kdy se už na ostatních účastnících podepisovala únava, nám bylo konečně dovoleno rozbít si v Týnci nad Sázavou tábor. Večer se pilo, hodovalo, zkrátka tak jak to má být.
Po nedělní vydatné snídani jsme se vydali na cestu do Pikovic. Ti z nás, kteří byli zmoženi sobotním volejem, se radovali, protože řeka byla jako drak, což na vlastní kůži pocítil Imrik s Terkou (to jsem já!J), nezůstali v tom sami, následoval je totiž Merlin s Irčou a také Standa s Martinou.
Náhoda tomu chtěla, že si Imrik chvíli před tím, než se jeho loď obrátila i s háčkem břichem nahoru, zul boty, aby odlehčil svým kolenům, rozřízl chodidlo. Obětavá Irčina pomoc byla na místě. Teď jen všichni musíme doufat, že se mu to bez potíží zahojí. Jak by totiž vypadal kulhající baron Imrik???
V Pikovicích jsme pořádně umyli lodě, někteří nemuseli, že!, kapitán Ithiril rozdal památeční listy či diplomy (jak je komu po chuti) a šli na vlak. Celý Jilocasin se tešil, že přisupí vláček dvojpatráček, ale nikdo při nás nestál, a tak jsme museli vzít za vděk motoráčkem.
Když jsme se konečně dokodrcali do Čtyřkol (pro neznalé je to hned vedle Zlenic), byli už všichni velmi poznamenaní na duchu, proto jsme udělali posledních pár foteček do společného alba, slíbili si, že se o víkendu sejdeme na Zvířeticích, rozloučili se, nasedli do aut, naposledy si zamávali a rozjeli se do svých domovů.
            (Tery)

Námořní výprava kapitána Ithirila (další článek)
Naplánovaná výprava byla ohrožena bující angínou pocházející údajně z Opatského kláštera. Nakonec se všichni i když trochu chrchlající účastníci sešli. Na místo jsme se dopravovali postupně. Nejprve dorazili lodě. Pak se objevili Martina se Standou a asi se čtvrthodinovým zpožděním přijel i Imrahilův brouček vezoucí i Jíťu a Evu. Někteří pasažéři tohoto vozu si stěžovali na příliš dlouhou brzdnou dráhu a rádi konečně ucítili pevnou půdu pod nohama. Ne však na dlouho.
O chvíli později už byli lodě naše a ležely nám u hospody. Následoval menší spor na které straně řeky postavíme tábor. Pak jsme naházeli lodě do řeky a to už přijel i sám kapitán Ithiril. Sedli jsme do lodí a začal trénink. Po chvíli se háčci celkem osvědčili a lodě Imrahila a Ithirila zkusili malý průlom ve zdejším jezu. Dolů to šlo dobře, nahoru hůř. Nakonec se to podařilo jen kormidelníkům na jedné lodi. Při tréninku jsme si zamluvili na druhém břehu pod hradem nocleh u paní převoznice a převezli jsme věci k postavení tábora. Zanedlouho stály tři stany. Imrahil s Robinem se svezli na prámu zpátky na druhou stranu a sedli do aut. Ve Čtyřkolech chvíli čekali na Merlina a mezitím se jim podařilo přijít na díru v předním kole broučka. Nacvičili si tedy výměnu rezervy a když došla od Merlina zpráva, že jsou ještě doma, jedou ke kempu. Tam už se vesele večeřelo a na pořad přišli i oheň a kytara. Čekalo se na Merlina... Během večera jsme je na telefonu chytli ještě jednou doma a pak v Praze v Tescu. Lidi to vzdali a šli spát. Kolem půlnoci se ozval spásný telefonát, Imrahil pro ně zajel do Čtyřkol a za chvíli přibyly další dva stany: Merlin s Irčou a Erdou a Imrik s Terkou.
Ráno vypadá Eva velice nemocně. Dalo ji dost práce přesvědčit Imrahila, aby ji vůbec vzal na loď. Sbalili jsme tedy tábor a nalodili náklad. Pak odjela kolona tří aut na nádraží do Čtyřkol a mohlo se vyrazit. Je to paráda, jen velice rychle se objevila slabina výpravy - Erda. Nějak se mu nechtělo zůstávat na lodi a neustále vyskakoval do vody, aby se zchladil. Merlin s Irčou to vydrželi od Čtyřkol. Pak jel pejsánek domů. Došlo k rozdělení flotily. Irča čekala sama vzadu a Marťa se Standou pospíchali napřed.
Do cesty se nám postavili jezy. Vzhledem k minimálnímu stavu vody jsme dřeli bříška lodí. Aspoň někde to ale trochu teče. Za Čerčanama si jádro flotily našlo malý písečný ostrůvek a rozhodlo se uvařit oběd a počkat na Merlina. Oběd se podařilo uvařit i přes nebezpečí zaplavení ohně. Sotva se dovařilo, začalo pršet, tak jsme se schovali pod korunami stromů. V další pauze mezi dešti plujeme dál a před pořádným slejvákem nás zachránil most u Poříčí. Ovšem jen do té doby, než začal foukat vítr. Za chvíli se sušíme na břehu.
Naše další cesta by se mohla nazvat útěk před bouří. Po zbytek dne to za námi černá a burácí, občas i kápne. Pádlujeme přes dlouhé voleje, jednou se nám podařilo svést se i po peřejích. Sjelo se několik jezů, stále unikáme dešti, zatímco Merlin s Irčou někde za námi se schovávají pod stejným mostem jako my o něco dříve před šíleným slejvákem.
V jednom kempu před Týncem jsme objevili Martinu se Standou. Pokračujeme dál, sjedem poslední jez a jsme v kempu v Týnci. Postavil se tábor a čekali jsme na zbytek výpravy. Přihnali se na křídlech velké vody. Hladina stoupla aspoň o půl metru. Proud zrychlil a zhnědnul a mezi plovoucím nepořádkem se přiřítil i Merlin s Irčou. Za tohoto stavu vody měli poněkud pestřejší cestu.
Imrahil odmítl koupit si v kempu dřevo a na mokrých kouskách nalezených tak půl kilometru od tábora se snažil uvařit rizoto. Oheň se konečně rozhořel akorát když začalo pršet. Je ale šikovnej zálesák a tak mu oheň nezhasl a dokonce se mu podařilo uvařit večeři. Pak se otevřelo víno, ale na další oheň už nezbylo dříví a nenašel se žádný dobrovolník, který by se chtěl pokusit ho rozdělat. Šlo se teda spát.
Ráno vypadá Eva ještě hůř než obvykle. Tentokrát se musí přimlouvat i všichni ostatní, aby mohla dál pokračovat na lodi. Konečně vysvitlo sluníčko a voda o něco klesla. Teď je to tak akorát (127 cm v Poříčí z optima 105 - 130 a 29,3 m3/s v Nespekách oproti 9 m3/s minimu). Jen ta barva kávy s mlékem se k vodě trochu nehodí. Robin s Imrahilem mají zálusk na jez pod kempem. Po chvíli váhání ho sjíždí na obou svých lodích. Voda pádí a tak na nic nečekáme a jedeme. Na cestě narazíme na pár krásných vodnatých jezů i jednu nádhernou šlajsničku. Většina sjíždí co se dá. Pod Krhanicemi vplouváme na WWII plnou krásně živé vody. První se otočili Imrik s Terkou. Chudáci proplavali následující peřej drže se lodě. V mělčině pod ní se teprv podařilo přirazit ke břehu. Na posledním metru si Imrik rozřízl nohu. Jedem dál a díky nekoordinovanosti flotily se otáčejí i Merlin s Irčou. Jejich věci chytáme v peřeji o kus dál. Nakonec se utopil jen Erdův uzel. Sjeli jsme ještě jeden překrásnej jez a peřej a stavíme u Kamenného přívozu v hospodě. Dali jsme si klobásky a čekáme na Martinu se Standou. Objevili se až za hodný čas... prý se také koupali.
Zbývají poslední dva jezy a pár posledních kilometrů kolem Medníku, plných peřejí. Už nám to ani nepřijde a jedem v pohodě až k Pikovickému mostu. Posádky vyklopených lodí projevili snahu vykoupat i dosud suchou Dorwinionskou část flotily, ale na to už jim nestačili síly. V Pikovicích jsme vysedli, umyli a vrátili lodě. Kapitán Ithiril rozdal diplomy, rozloučili jsme se s Martinou a Standou a jdeme na Posázavský pacifik. Nakonec dorazil klasickej kodrcáček. Jeli jsme nad řekou, zapálili si pár hořických doutníků a vzpomínali na jednotlivé úseky dnešní a včerejší cesty. Ve Čtyřkolech jsme přesedli do autíček a frčíme domů. Opravdu se těšíme na příští výpravu.
            (Evča a Imrahil)

Začali jsme už v pátek večer prořezáváním cesty na hrad. Merlin, Sven, Imrahil a Eva. Trvalo to asi tři hodiny a z větší části jsme si museli svítit autem, ale teď projede nahoru klidně i náklaďák. Eva se navíc naučila rozjíždět do kopce.
V sobotu jsme se sjeli na hradě a vytaháme křoviňáky. Jeden má Imrahil z Louky, druhej dovezl Kyle a třetí půjčil Merlin z půjčovny. K tomu samozřejmě sekačka Haryček od Hůlků.Za den práce se nám podařilo vyčistit hrad. Mezitím se zajelo z broučkem pro dříví a v novém kotlíku se vařila hrachovka k obědu na čtvrtou hodinu. Večer se to zapíchlo a většina se šla vykoupat do Jizery. Chováme se k sobě pěkně. Holky ani neschovali klukům oblečení a kluci ani nehodili oblečené holky do vody. Večer se udělal ohýnek, na vidlích se opekly Irčiny naložené buřtíky a snědl se Krtkův dort. Tak jsme oslavili Irčiny 25tiny a Merlinovi 22tiny. Imrahil asi dvě hodiny ladil novou kytaru, až to ostatní přestalo bavit a šli na věž. Jen co odešli, začlo se hrát. Už bylo pozdě a byli jsme prací unaveni, tak se šlo spát.
Nedělní ráno začalo tím, že Imrahil s Evou hledali své boty. Teprve když se je "náhodou" podařilo najít v kupce sena, šlo se pracovat. Dnes nás čekala lahůdka - příkop. Bylo snad ještě horší vedro než včera, ale přeci jen se nám tu džungli nakonec podařilo zvládnout v celé délce, na straně přilehlé k hradu. Je to však jen hromada šutrů, tak je to dosti nahrubo. Teprv po práci nás čekají v kotlíku uvařené brambůrky a buřtíky. Pak už se začíná připozdívat, tak sedáme do aut a jedeme domů.
            (Evča a Imrahil)

V sobotu jsme jeli, jak jsme slíbili ČSOP, pomoct postavit na Zvířetice tábor. Stavba ubíhala rychle, za tři hodiny už stojí na nádvoří 15 stanů a je připraveno příslušenství. Pak už si jen povídáme s Brontosaurama a paní Fejfarovou o minulosti a budoucnosti hradu. Zajímali jsme se i o osud sladovny. Trochu jsme diskutovali o vlivu tábora na hrad.
Pak vyrážíme na výlet, jen Irča musí domů. Z Bakova nás veze vláček rovnou na Bezděz. Od vlaku je to na hrad pěkná procházka, jen ten kopec nám dal s těma batohama docela zabrat. Dostali jsme se tam akorát včas, abychom stihli prohlídku. Bezděz vypadá velmi zajímavě a udržovaně. Dověděli jsme se mimo jiné i to, že jsou nám odpuštěny všechny hříchy. Nakonec jsme se vydrápali na věž a obhlídli široké okolí. Imrik s Terkou vyrazili do Bělé na prasátko a Merlina si odvezli do Podlázek. Imrahil, Eva a Robin vyrazili do lesů pod Bezdězem a vandřík si protáhli až do dalšího dne.
            (Evča a Imrahil)

Výprava na Slovensko se dohodla velmi rychle, během týdnu po telefonu. Sraz je před pátou na Podlázkách po Bezdězovském vandru. Merlinovi podle očekávání ještě nejsou zabalený. Nakonec jsme vyrazili až v devět. Na hranicích jsme byli kolem druhé. Kousek za nima jsme sjeli ze silnice a zalehli na nějakém parkovišťátku.
Druhý den jsme ráno zajeli do Trenčína a vydali se skrz město nahoru na hrad. Byl opravdu veliký a pěkný. Vyrazili jsme dál. Po čase se stala nutná zastávka k vyvětrání Erdy i nás a tak jsme zajeli do akátového hájku u fotbalového hřiště v Lovčicích u Žiaru. Následovala nezřízená pohoda a zůstali jsme tam i na obídek a odpočinek. Konečně jsme se sebrali a vyrazili vpřed. Chtěli jsme se někde smočit a tak jsme za Žiarem pod Šášovem sjeli ze silnice do luk a zkoušeli se přes pruh bahna a vegetace dostat do Hronu. Nakonec se to jako prvnímu povedlo Erdovi, který do bahna totálně zapadl. O kus dál se do vody už dalo dostat, ale nebyla příliš čistý. Tak jsme akorát umyli psa, ocachtali si nohy a zase vyrazili dál. Směřovali jsme do zlatokopeckého významného středověkého města Kremnice. Zastavili jsme pod krásnými hradbami. Na památky dosti bohaté město ale nebylo v příliš dobrém stavu. Hrad s kostelem vypadal pěkně, ale bohužel nebyl otevřený. Po procházce jsme jeli dál. Tentokrát jsme mířili do Štiavnice. Byli jsme už unavení a tak jsme to raději chtěli někde zapíchnout. Po nějakém čase motání se po kopcích okolo Zvolena jsme se zašili u Dubové do menšího lomu. Udělali jsme oheň z jabloňovýho dříví a vyvářeli. Usnuli jsme hned po jídle.
Další den nás přivítalo sluníčko a slunné louky. Vyrazili jsme na Štiavnici, ale nakonec jsme se rozhodli stavit se tam při zpáteční cestě. Vyrazili jsme tedy na východ, směr Spišský hrad. Díky troše bloudění jsme jeli přes celé Rudohoří, přes Rohavu a Muráň. Mnoho z hor jsme ale neměli, protože pršelo. Rozhodli jsme se zalézt pod zem a navštívili jsme Dobšinskou l´adovou jaskyňu. Byli tam nádherné ledopády, ledovcové masy, pilíře a plošiny. Jen Merlin se asi trochu s kraťasama seknul. Pravda, ochladili jsme se. Mezitím se nám venku vyčasilo. Máme hlad a tak nám byl v tuto chvíli nejvítanější COOP MARKET ve Spišské Nové Vsi. Tam jsme se všichni vyřádili a nechali tam 1000 Sk. Cestou přes Levoču nás zaujali nádherné městské hradby a tak jsme tu zastavili. Je to nádherné město se zachovalým a opraveným jádrem. Obzvlášť nádherná byla renesanční radnice a nově opravené městské hradby. Hezký byl také kostel, kde se Imrahil na chvíli zúčastnil zdejší mše. Pak jsme pokračovali dál, pomalu se připozdívalo. Chvíli jsme kličkovali po polích až jsme nakonec zajeli na nějakou loučku. Udělal se ohýnek a pustili jsme se do špízů. Večeře byla vynikající, jen po lese občas někdo chodil a holky byly vystrašené.
Ve středu máme v plánu především Spišský hrad. Vyrazili jsme hned po snídani, která byla díky včerejšímu nákupu opravdu bohatá. Pohled na hrad byl úchvatný už zezdola, stejně pak jsme ho obdivovali zblízka. Prošli jsme okruh a mohli zůstat jak jsme chtěli dlouho. Prohlédli jsme si jednotlivé místnosti, vylezli na věž a zavítali do muzea. Tam byla dost necitlivá expozice o blízkém dálničním tunelu. Poté, co jsme obešli dolní nádvoří s krásným pásem hradeb, jsme zamířili k autu. Popojeli jsme kousek dál na nějaké odpočívadlo a udělali si piknik. Jídla bylo ještě plno... Další zastávkou byla Spišská kapitula. Parkovali jsme před budovou fakulty bohoslovské u houfu modlících se jeptišek. Kapitulní katedrála byla opravdu nádherná starobylá stavba. Vyrazili jsme zpět ke Štiavnici. Tentokrát přes Poprad pod Vysokými Tatrami, Nízkými Tatrami do Podbrezove a skončili jsme v Banské Bystrici. Opět pršelo a tak jsme toho moc neviděli. Vydali jsme se do Tesca koupit chleba. Trošku se ten nákup pečiva zvrhnul a nechali jsme tam přes 600. Noc jsme se rozhodli strávit opět v lomu, jako předevčírem.
Ráno jsme se probudili a než jsme se stačili nasnídat, vyhnali nás sedláci s bagrem. Na takovou přesilu se nedá nic říct a tak jsme sbalili a popojeli kus dál. Pak jsme konečně dorazili do Bánské Štiavnice. Na to že je město Unesco není moc upravené, ale má pěkné historické budovy. Zamířili jsme do muzea protitureckých bojů na Slovensku. Expozice byla pěkná a zajímavá. Pak se už vydáváme na zpáteční cestu. Rozhodli jsme se ještě podívat na Čachtice. Je to pěkná, ale neudržovaná zřícenina. Poslali jsme Merlina pro auto a vyrazili přímo do Čachtic.Tam jsme byli podle domluvy za 3/4 hodiny, ale Merlin nikde. Čekali jsme dalších 45 minut a obcházeli různá možná místa srazu, ale stále nic. Pak Evu napadlo, že Merlin dal klíče od auta k Imrahilovi. Za půl hoďky Imrahil přeběhl kopec až k autu a mohli jsme konečně vyrazit. Dali jsme si ještě poslední zastávku na jídlo ve vojenském slunečnicovém poli a zamířili jsme k Čechám. Domů jsme dorazili někdy před třetí v noci.
            (Evča a Imrahil)

Přestože dneska mělo začít naše působení v táboře v Jabkenicích pár se nás vypravilo jak jsme slíbili pomoct zbourat Zvířetickej tábor. Přijeli jsme s Evčou Favoušem z Hrdlořez a Hobit dorazil vlakem taky kolem deváté. Pustili jsme se do práce a protože tu tentokrát bylo dost lidí z tábora za chvíli bylo vše sbalené. Když vše bylo za námi, prohodili jsme pár slov s lidmi z tábora a namířili zpět do Hrdlořez na oběd. S Hobitem nás pak čekala pěší cesta z Luštěnic od vlaku do Jabkenic na místo srazu.
            (Imrahil)

Na místo srazu - k Jabkenické hájence dorazili jako první Imrahil s Hobitem. Po hodině přijel Jaavik a za další hodinu a půl Merlin a Robin s auty plnými lidí a věcí. Po přivítání, převléknutí a narychlo secvičeném příchodu vyrážíme do tábora. S Imrahilovým troubením a loučemi z nichž ukapával na zem oheň jsme vtrhli do tábora. Slavnostně jsme nastoupili, Jaavik zaplival a Merlin pronesl slovo na pozdrav a vyhlásil zítřejší turnaj. Odměnou byla truhla zlaťáků. Po menším problému s uhašením loučí sedáme všichni do jídelny, kde už nás čeká usměvavá kuchařka a večeře o čtyřech chodech. Měli jsme před sebou dlouhý večer. Nejdříve byla schůze o dalším postupu na Zvířeticích. Merlin navrhl plán a shrnuli jsme své požadavky k ČSOP do několika bodů. Pak bylo nutné sestavit zítřejší program. Diskuse byla dlouhá a bouřlivá. Nakonec jsme se shodli na trase se šesti soutěžema a na odpoledne dvě kolektivní hry. Pak jsme asi hoďku poseděli u kytary a spát se šlo před třetí. Vstávali jsme podle plánu v šest. Chvíli trvalo, než jsme prošli a připravili trasu. Mezitím ještě snídaně a v osm si Imrahil nenechal ujít příležitost a vytroubil budíček. Po nástupu si děti rozebrali své rytíře a odešli na svá začáteční stanoviště. Vznikly jisté organizační zmatky, ale děti nic nepostřehli a dobře se bavili, což bylo hlavní. Byly tyto soutěže: srážení jablek na čas, prolézání provázkové překážkové dráhy s mečem na čas, hledání a sestavování 4 jmen hradů z písmenek schovaných v lese, oblékání výzbroje a obíhání cílové mety na čas, přenášení zraněných na čas a střelba z luku na body. Hra skončila celkem rychle a po zbytek dopoledne děti trénují střelbu z luku a srážejí jablka. Polední pauza byla tak akorát na přípravu dvou her na odpoledne - kradení vlajek a vyrážení brány. Tábor se rozdělil na dvě půlky a ty se vystřídali na obou disciplínách. U vyrážení brány byly problémy s bodováním, u vlajek zase s brutalitou a nevyváženosti družstev. Problém byl pak s vyhodnocením. Neexistoval pevný nezávislý klíč jak sjednotit výsledky. Udělili jsme teď jen první místo jasně nejlepším Imrikovcům. Začalo pršet a tak jsme truhlu se zlaťáky předávali v jídelně. Pak jsme tak v pohoďce povídali a když přestalo pršet začali jsme postupně odjíždět. Hobit s Madlou do Prahy, Jaavik do Trutnova a ostatní k Merlinům, protože jedno auto by všechny věci neuvezlo. No a na Podlázkách se uvízlo. Kecalo se o všem možným, především se plánovalo, že se ještě vyrazí na Velathys. Jedli jsme a smáli jsme se dvoum křečkům i dalším věcem. Robin s Jíťou a Imrahilem odjeli až někdy před desátou.
            (Evča a Imrahil)

Tak nám dneska v (sobotu 24.) odjela Jíťa do Anglie. Po několika vítězných kolečkách se jejímu autobusu podařilo odjet. Její rodiče, já a Robin jsme jí byli vyprovodit v Praze. No nyní nás čekal slíbený vandr s Merlinem. Jako první vždy naše akce začínají nákupem. Stavili jsme se v Robinově oblíbeném Albertu a utratili nemálo stravenek. Zatím jsme měli dost času tak jsme vyrazili na Vyšehrad okukovali následky povodní a čekali na Evču až přijede z tábora. Stavili jsme se za ní na chvíli v Jedličkárně, no a pak už míříme na Boleslav. Z Prahy se nám podařilo vymotat celkem pěkně a dohodli jsme se s Merlinem jedoucím od Trutnova na setkání pod Zvířeticema, měli jsme asi ještě hoďku na hradě. Jizera však nešla v Bakově přejet, tak jsme se pak hledali kolem Debře, než jsme se konečně sešli pod Podlázkama. Doplnili jsme ještě zásoby, prodiskutovali Robinovu zadní nápravu u škodovky, která začínala zlobit a mohlo se vyrazit.
Tedy na vandřík jedeme my tři Merlinovým autem. Rozhodli jsme se podívat se do bývalého vojenského prostoru kolem Mimoně. Chvíli jsme se prijížděli Městem, než jsme našli nějakou mapu a vybrali cíl cesty. Ještě jsme popojeli, zanechali auto svému osudu, nahodili bágly na záda a dem nahoru do lesa. Hned na kraji jsme našli krásnou vyhlídku do kraje, kde nebylo prakticky nic než lesy a neosídlená krajina. Vyrážíme dál, a obcházíme okolí, ale po čase se vracíme k jedinýmu šikovnýmu kempu poblíž a zapíchneme to dokud je vidět.
Usídlili jsme se a pustili se do vaření, které, jak se ukázalo bylo hlavní náplní dnešního večera. Pustili jsme se do přípravy vybraných laskomin a při tom se povídalo, ani se moc nehrálo na kytaru. Bylo nádherné teplo. Seděli jsme dlouho po půlnoci jen tak v tričku a i já jsem necítil žádnou zimu. Na spaní stačilo lehce přes sebe hodit spacák. Fakt skvělý.
Ráno jsme nikam nespěchali a pustili jsme se do snídaně, která se ovšem táhla přes celé dopoledne a využili jsme na ni veškeré zkušenosti ze včerejška. Nakonec nám nezbylo, než se vypravit zpět. Cestou jsme objevili ještě jeden pěknej kaňon. No a pak už autem do Podlázek. Robin jel k opraváři a pak dom, my jsme vyzvedli Irču i Evču, a pobyli ještě zbytek dne na Podlázkách a v Zookoutku. Druhej den ráno mě Merlin hodil až do Pardubic.
            (Imrahil)

Přes určité nejasnosti ohledně budoucnosti jsme se pustili nedlouho po punck-rock festivalu na Zvířeticích do brigádky na hradě. Sjeli jsme se tedy na Podlázkách v pátek večer a trochu si zdejší pobyt zpestřili kytarou, vínem a dalšími nápoji. Dlouho se hrálo povídalo a tak, no někteří šli spát tuším kolem šesté ráno. Navíc Robin s Merlinem i přes jeho velice pozdní příjezd ještě jeli na hrad oměřit schodiště pro zítřejší práci.
Hlavní věcí kterou jsme měli tentokrát udělat bylo přidělání chybějícího schodu nahoře a výměna aspoň jednoho nejhoršího z těch dole. Pracovat se na tom začalo už od rána a z připraveného pražce za nějakou chvíli byly dva schody. Pak se odjelo nakoupit hřebíky, ovšem problém byl, že všichni ostatní zatím stáli na místě. No nakonec s velkou slávou jsme po obědě vyrazili a pustili se do práce. Kluci dělali celý den na těch dvou schodech, holky se pustili do vysbírání zbytků nepořádku z punk-rock festivalu a já do sekání trávy. Do večera tam bylo akorát tak co dělat, ale naše návštěva opět byla na hradu vidět. Je zajímavé jak obzvlášť prosekání trávy a houštin změní hned vzhled hradu. Na večer se tady končilo se setměním a rozjeli jsme se domů.
Poslední letní víkend jsme tak strávili celkem pěkně a koneckonců i počasí nám přálo.
            (Imrahil)

Kdybych se měl rozhodovat podle pátečního počasí, tak bych jako mnozí další na žádnou bitvu asi nejel, protože bylo fakt šíleně. Touha zabojovat si třeba i v blátě však nakonec převážila a tak jsem vyrazil.
V pátek večer jsem se sešel s ostatními z Jilocasinu a po zjištění, že tam nahoře v táboře je pár stanů se mě zmocnila obava, že to bude spíš Live, než bitva. Ráno se však opravdu podle předpovědi udělalo líp a přes den bylo nádherně. V sobotu dorazilo ještě několik lidí, takže na každé straně se dala uspořádat menší armáda, takže malá účast podle mne nebyl problém, jen ten chudák gnol zůstal bez kompliců osamocen a často odolával šílené přesile.
TBC se odehrávala v perfektním terénu, z dosavadních bitev, na kterých jsem byl, se mě terén líbil nejvíc. Kombinace dvou lesů oddělených loukou se ukázala jako naprosto skvělá ke hře. Co se týče organizátorské stránky, ze začátku jsem Jaavika a Kyla litoval, jak to zvládnou s malým počtem hráčů, ovšem musím říci,že to zvládli naprosto perfektně, questy byly super, hra nelágovala, v dolech opravdu přibývalo zlato, herní postavy opravdu po území chodili ,zkrátka žádný chaos jako na Lukově a jinde, kde jsem byl. Bitva TBC by se podle mého názoru měla stát jako další z každoročních akcí, neboť po organizátorské stránce se mě za těch cirka 5 let, co na bitvy jezdím líbila nejvíce.
Čím dál větší problém je podle mne s meči hokejkami a nefér hráči, ale to už dnes beru jako hotovou věc, vždyť jezdíme za zábavou. Jestli bych měl jmenovat akce na které se v horizontu jednoho roku těším, tak je to uvedení dalšího dílu Pána Prstenů na plátna kin a další ročník TBC.
Díky, bylo to super.
            (Robin)

Tato akce byla započata počátečním zpožděním oproti původnímu záměru. V Padě už v dobu našeho výjezdu na Velathys měli i hypermarkety zavřeno, takže jsme to vzali přes Tesco v Harci, který má naštěstí nonstop. Teprve po našem nočním nákupu, který zabíral velkou část kufru v autě, jsme tak nějak považovali akci za zahájenou. Možná, že jsme na Velathys dorazili ještě v pátek. Jak by každý nečekal, nezačali jsme hrát, ale vyspali jsme se na to. A ráno jsme byli Imrahilem pozváni na prohlídku nově vybudované turistické rozhledny v jarošovských polích. Zde nám chtěl Imrahil demonstrovat náš strádavý pobyt v Západní Věži ve hře, ale spíše jsme pocítili, jaké je to jít přes pole po dešti. Zvláště Merlin, ve hře povoláním chodec si přišel na své, když musel čekat, až mu Imrahil přinese k přechodu moje boty, které jsem na přechod pole obětoval. Kupodivu, nebyly tak zasr. jak jem si myslel. To, že na rozhledně je rozhled, nebudu zmiňovat, jen ten vítr a kosa byly slabými faktory jinak nádherného výletu. Ale nepršelo, tak co by družinka ještě chtěla? Po návratu z Věže jsme to konečně rozjeli a po nějaké době se i ve hře návrat z věže stal pro Ithirila a Čáryfuka šťastnou skutečností. Díky mistře chodče Arutho. Když už jsme více usínali, ne hráli, zalehli jsme (někdo dokonce na stejném místě, kde hrál, že PJ ?) a za několik málo hodin jsme opět seděli za herním, stolem. Kupodivu, tentokrát nedošlo k časové rotaci, takže jsme spali za tmy, a začínali hrát za světla, jako normální lidé.
V sobotu večer Merlin demonstroval svoji dovednost vaření: Pečený losos se slaninou byl fakt výborný, Merlin by se jako královský kuchař jistě osvědčil. Den před tím totiž svoji dovednost zkoušel demonstrovat Ithiril, inu, po vytažení spálené Tesco pizzy z trouby vyhládlému Imrahilovi zbyla jen část načernalého prostředku. a Ithiril se utvrdil v tom, že herní dovednost pečení nemá ani na 10%. V neděli zase vaření demostroval Čáryfuk: Po Imrahilově označení jeho výtvoru, vařených špaget, "lepidlo" jsme nabyli přesvědčení, že Čáryfuk je stále vynikající alchymista i když je dnes už mistrem Theurgie. Pán Velathysu, Imrahil, bude svoji schopnost vaření demonstrovat zřejmě příště, až tam budou přítomny naše drahé polovičky, neboť je to Pán Jeskyně, a hrozilo by, že by podle pravidel dračáku mohl být absolutně nejlepší a tudíž s námi smrtelníky nesrovnatelný.
Za několik hodin hraní přibývalo na stole pracovního nepořádku, takže naštěstí by se snad déle, jak 24 hodin hrát ani nedalo. Za oknem déšť,venku zima a vítr, zkrátka ideální podmínky na dračák, a i když jsme v pondělí před polednem vyrazili zpět, prožili jsme na Velathysu a ve Středozemi nádherné časy.
            (Robin)

Na Merlinovo pozvání jsme vyrazili do Prahy do KC Zahrada na přednášku o doc. Durdíka "Sonda do života středověkého hradu". Nenechali jsme se odradit hrozícími problémy kolem sumitu NATO, akorát jsme počítali s časovou rezervou na cestu. Příjezd mimopražských byl na poslední chvíli, cestu nebudu dlouze komentovat, hlavní bylo, že jsme přednášku stihli. Vyprávění se týkalo archeologického průzkumu skvěle uchovaných zbytků manského paláce, jež vyhořel roku 1422. Skutečně bylo velmi zajímavé, co všechno lze z "hromady na místě bývalého spáleniště" vydolovat. Vyslechli jsme i krátké rady těm, kdo by se chtěli sami věnovat památkové péči. Všem se přednáška moc líbila.
Po konci jsme se rozloučili s Hobitem který šel domů spát a vyrazili jsme do Kolína. Tam jsme zapadli do hospůdky na smažák a Zwicker, ale v 11 nás vyhodili a tak jsme zůstali sedět v autě na náměstí. Postupně jsme se dostali až k jednání rady o našem dalším působení na Zvířeticích a to se protáhlo až někdy k druhé, třetí hodině. Spát jsme šli k Robinovi do kvartýru, ale moc času nám na to nezbylo. V šest se vstávalo a jedem dom a do práce.
            (Imrahil)

Tentokrát jsme se vypravili na akci poněkud pro nás nezvyklé sorty. Jaavi s Kylem připravili futuristický live se střelnými zbraněmi. Tak tedy do toho. Pro naši výpravu vše začlo v Bohdanči, kde nás nabral Robin vezoucí plný kufr zbraní, na poviné zastávce v Hypernově jsme neodolali a dobře půl hodiny pálili do všeho co se dalo. Stejně tak jsme si odskočili zastřílet ještě jednou cestou :). Pak už jsme ale zamíříli přímo do Bernartic a provedli přepadovou policejní akci. Tady to vypadá dobře. Výzbroje je plný stůl, všichni se těší na zítřek. Spát nejdeme příliš pozdě aby se mohlo rozumně vyrazit.
Ráno se všihni maskují a strojí do kostýmů. Musím přiznat všichni vypadají skvěle. No a pak už se pomalu vyráží na Stachlberk, kde se hra zahajuje. V družině jsem já jako drsnej ruskej žoldák Igor, hacker Trilobajt - Thanatos, biomedička Saturačka - Melian a mágině Šnek - Soňa. Po drobném zdržení můžeme vyrazit.
Vstupujem do objektu Umberla corporation abychom zachránili dceru milionáře. Objekt se za námi ale okamžitě zavírá a dál také nemůžeme. První práce je pro hackera. Musí se dostat do počítače Red Queen. Trvá mu to dosti dlouho, mezitím nás napadají strašlivé pololidské stvůry - zombie, s těmi jsme si ovšem poradili bez větších problémů, jen je málo střeliva, více pracují nože a tesáky. Konečně můžeme dále. Cestou, přímo před našima očima je zabita milionářova dcera. Probíjíme se dál k prostorám laboratoře, teď už máme jediný cíl dostat se ven. Vstupujeme do velikého bunkru laboratoře bojujeme s vojáky ostrahy ovládanými poblázněným počítačem. Větší překážkou je pro nás robot strážící vnitřek. Dokážeme jej vyřadit jen na chvíli. Stačí to ale na získání dalších informací.
Vracíme se k Red Queen, nyní jsme celou cestu pronásledováni vojáky, přestřelka za přestřelkou. Hacker získává další informace a stojí před námi úkoly navázat komunikaci ven (nejdříve však sestavit telekomuniční anténu) a připravit s pomocí nalezených informací antivirus na virus kterým jsme byli infikováni. Postupně plníme úkoly. Trilobajtovi se podaří skvělou akcí pomocí speciálních implantátů zlikvidovat samotnému hned několik vojáků najednou. Přesný děj jak vše probíhalo dál mým očím žoldáka unikl, tedy jen pár bodů. Definitivně jsme vyřadili Cyborga a vyčistili tak prostor laboratoří. Sestavili jsme anténu a navázali spojení s milionářem, přislíbil nás zachránit, když se vyléčíme. I to se nám povedlo, medik namíchal antivirus a cestu domů nám už nic nezaterasilo. Zachránili jsme se.
Live byl skvělej, sice něco jinýho, než čisté fantasy, ale oboacení o techniku a střelné zbraně bylo nesporně přínosem. No vrátili jsme se do Bernartic, trochu si odpočinuli a šli si ještě ve čtyřech zahrát proti sobě kamsi do bažin, brr.. No zapíchli jsme to poté, co Jaavi ztratil zásobník, naštěstí se ráno našel. Zbytek večera tedy patřil kytaře, vínu a zábavě.
V neděli už nezbýval na nic čas. Jen se sbalilo, uklidilo a jedem dom. Rozhodně povedená akce.
Sem jsem si dovolil zkopírovat recenzi Melian a Thanatose a Soňiny fotky.
            (Imrahil)

Prozatím jen stručně. Příjezd většiny je datován na sobotu, ovšem i naše auto už vyjíždělo za tmy, Robin dorazil snad před půlnocí a výprava z Boleslavi (uvádím jen ze důvodů statistiky) kolem třetí ráno. Mnoho se toho tedy tento den už nestihlo, podstatná byla snad jen temperace místností na únosnou teplotu.
Ráno vyrážejí všichni milovníci airsoftu do zamořených Prosečských lomů a tam se věnujeme nějakou dobu našim dvoum brokovkám a pistolím, to je asi hlavní program dnešního dne. Ještě také připravíme jednu soušku na silvestrovský oheň. Večer pěkná Merlinova přednáška "o bitvě na Vítkově a historické důvěryhodnosti pramenů".
Brzy ráno odjíždí Robin pro Jíťu a Merlin pro pstruhy. Čeká se, doráží Martina se Standou a nakonec i auto s kupodivu česky mluvící Jitkou. Je obleva, pstruhy musíme zahrabat do zbytku sněhu aby byli v chladu. Prší. V přestávce se dem trochu projít, pak se pustíme do přípravy dřeva. Doprava autem, řezání a štípání ručně, hranička ale vypadá pěkně. Večer Merlin uspořádal další přednášku "o Braniborech v Čechách". Pak se i trochu hraje. Večer se mi rozbila brokovka.
Čas se začíná posouvat, stáváme pozdě, snídáme v poledne. Při této příležitosti je nabídnuto členství třem našim dívkám, které již nějaký čas jsou oporou našeho sdružení. Jíťa, Evča a Terka dostávají úkol "Najdi svého draka". Obchází tedy celý Velathys, nakukují do všech koutů, ale jejich pátravému zraku nic neunikne a po nějakém čase jsou všichni 3 dráčkové nalezeni. Výborně. Od této chvíle si dovolím zde v kronice zaznamenávat holky jako součást Jilocasinu. Pak jdou někteří na procházku, já teda jsem si ji odnes nastydnutím a dále po zbytek pobytu už mi není vůbec dobře. No nemocných je tu víc. Evča chraplá celou dobu a Irča taky nevypadá zcela zdravě. Alespoň jedna dobrá správa Swenovejm šikovnejm rukám se podařilo spravit moji brokovku "lépe než byla".
Večer vyráží výprava do Litomyšle Robinovi pro olej a se zamrzlou škodovkou je to celkem dobrodrůžo. Nakonec ovšem bez problémů jsme dojeli tam a zpět, kde téměř u chalupy jsme byli přepadeni dvěma gangstery s brokovkami, kteří doslova vytáhli Robina z auta. Před večeří ještě doděláme hranici a nacpem ji narychlo bohužel příliš mokrým chvojím. No a pak už nás čeká báječný Merlinův pstroužek. Lahůdka se opravdu povedla. Sotva se trochu uklidí a já se trochu zmátožím přichází hlavní bod večera. Merlinova vědomostní hra. Brzy se chytne a všichni jsou zaujati hrou tak že se jim ani nechce odcházet na půlnoc k ohni. Nakonec tedy deme, ale snad kdybychom zůstali vevnitř byla by menší ostuda. Oheň zkrátka nehoří. S pomocí pepa na chvíli vzplála malá část chvojí a to bylo všechno.
To už tu ale byl nový rok a oslava. Chybělo světlo od ohně, využili jsme tedy zásob pyrotechniky a na chvíli jsme dokázali okolí osvítit a oživit rachejtlemi. Připili jsme na další rok a když nastala nevlídná tma šli dovnitř dohrát soutěž. Musím zde uvést že ji nakonec vyhrálo družstvo Imrik, Swen a Jíťa. Slavilo se ještě asi do tří, do čtyř, to už jsem ale nevnímal a v klidu pochrupoval.
Na nový rok lidi odjížděli po celý den. Robin s Jíťou zmizeli opravdu vražedně časně, jen málokdo je potmě zahlíd. Boleslaváci zmizeli asi kolem jedné a Standa s Matrťou šli na autobus ve 4. My s Evčou jsme si ještě v klidu vegetili, nikam nespěchali takže jsme jeli až v sedm. Uff... a je to napsaný. A už slyším Robina jak mě zase vytýká čárky, ý ve slovu výkend apod.

            (Imrahil)