Tak tohle byla dobrá akce. Žádná příprava, nebo něco v tom smyslu… Prostě jsme s klukama sedli k Merlinovi do auta a vydali se do Minas. Taková návštěva královského dvora vžycky stojí za to a přesvědčili jsme se o tom i tentokrát. Řádně jsme Imrikovy popřáli - monho zdaví a skvělou kariéru a vypravili jsme se do jisté oblíbené dvorské hospody. Tam se dobře posedělo nad korbílkem a pak zpátky na hrad. Mě jako barona Imrahila tam čekalo jisté příjemné překvapení až z dalekých zemí, ale to je dosud herní tajemství.
Nu po zbytek večera jsme se pak bavili a rokovali a vedli šíleně politický řeči, jako vždy když se sejdu s Merlinem. To už je skoro diagnóza. Divím se že ostatní při tom mohli v klidu spát. Jo jo … No a druhej den nás po obvykle královské snídani už čekal vláček a ujížděli jsme zpět do Dorwinionu...
            (Imrahil)

Z deníku Hobita: "Tak jsem se vydal jednoho zimního dne na pozvání knížete Jaavika do severního knížectví."

Pamatuju si to docela dobře, protože byla jeste pěkná kosa a já měl kašel a rýmu. Byl jsem na tom dost bledě, když jsem v Trutnově vylézal z přetopeného motoráku do mrazivého a tmavého podvečera. Kluci pro mě přijeli autem a odjeli jsme několik km za město.
Věděl jsem akorát to že se jedná o akci pro skautskej oddíl. Měl jsem připravenou přednášku o zbraních a válečnictví dálného východu což jak víš mne docela bere a jak znám Nemruna, kdyby tam jel se mnou tak by mi to asi vyžral. :-). Takže na to jsem se těšil, ale ostatní akce jsem viděl vzhledem k mému stavu dost pesimisticky.

"Družina knížete Jaavika do které jsem byl přizván čítala několik mužů a jednu ženu. Již pár dnů jsme putovali pustinami (alespoň na mne, zvyklému Dorwinionským planinám, ten kraj tak působil). Toho dne byla již dávno tma, když jsme se přiblížily na místo našeho dnešního tábořiště. Mělo jít o jakousi malou osadu."

Auto zastavilo na úbočí jednoho údolí, tam už byli ostatní. Jaavik, Cailin a ještě dva Truwinani už si moc to obsazení nepamatuju. :-) Tam jsem zjistil, ze můj stav není zdaleka nejhorší. Myslím že to byl jeden z Truwiňanů co tam byli na umření ještě víc než já a to me povzbudilo. Sešli jsme do údolí na okraj lesa, pričemž jsme za běhu vymysleli jak vlastně zahrajeme příchozí scénku. Měl jsem pech padl na mě los jako na mluvčího (trubače). Podařilo se nám to vymyslet, i na můj kritický pohled, za tu chvíli dobře. Na okraji lesa jsme se za svitu loučí a ve velký kose převlíkly a pote vyrazily k hájence ukryté asi 150 metrů dále v lese.

"V údolí jsme vstoupili do lesa a kníže Jaavik mi pokynul abych dal na jevo náš příchod. Příchod naší družiny, přestože byl jistě hlášen a očekáván vzbudil rozruch a zmatek. To popudilo jinak klidného knížete, který si vždy zakládal na kázni a profesionalitě svých lidí žíjících v hraničním pásmu a který byl unaven dlouhou cestou a rozhodl se ještě téhož dne vyhlásit na druhý den v osadě cvičení a turnaj k prověření bojeschopnosti posádky a místního lidu."

Po úvodní scénce jsme se rychle ubytovali v podkroví. Dole v kuchyni se rámcově dohodl obsah zítřejšího dne a já sem rychle vypad spát abych nabral sil. Kluci myslím ještě dole hráli na kytaru a zpívali. Teď už si to moc přesně nepamatuju, takže to možná následovalo jinak za sebou, každopádně to bylo asi tak. Ráno jsme zahájili bojovku odehrávající se okolo hájenky, nejdřív si ale děcka museli vyrobit zbraně ze srolovaných novin olepených izolačkou. Bojovka byla o tom, že každej z nás si vzal pár děcek k sobě a to byla jeho skupina. Pak každej se svou skupinou chodil po předem omezeném území a vzájemě se napadali. Řekl bych že se to povedlo, alespoň z mého subjektivního pohledu. Když nějaká skupina padla, musela chvíli počkat a pak pokračovala dál. Cílem bylo vydržet do oběda.

"Druhého dne se kníže probudil a aby alepoň částečně snížil přísnost svého včerejšího rozhodnutí, rozhodl se vypsat odměnu za vítězství v turnaji."

Ještě k té bojovce. Přesně si nepamatuju její herní význam, ale bylo to něco v tom smyslu že dva zvrhlíci ukradli zástavu (Já a ... :-) a museli nás najít a potom se nějak družina rozštěpila či co, už přesně nevím a muselo se něco ubránit než do osady dorazí král, nebo kdo. Takže jsme se jako roztrhli na věrné a odpadlíky. Opravdu už přesně ten herní důvod neznám, ale bylo to promyšlený :-)

"Odpoledne začal turnaj. A bylo se na co dívat. U nás v Dorwinionu má jen málokdo tušení, jaký život žijí lidé tady na severu. Starci, ženy i děti se chápali zbraní a nastupovali proti sobě do kolbiště. Vítěz zůstal jen jeden a právem si odnesl truhličku zlaťáků."

Po bojovce byl oběd a po krátké pause se šlo na ty přednášky. Myslím, že se to docela povedlo. Jaavik to měl dobře připravený a dokázali jsme celkem dlouho udržet pozornost, ale znáš to. Děti.:-) Pak jsme vyrazily na tu arénu a to nám vydrželo až do soumraku. Zranění snad vážný nebylo co já vím. Asi jen jednou se tam rozbrečel jeden kluk (nebo holka) ale jinak dobrý. Už si nepamatuju jestli jsem jel ještě ten den domu (asi jo), nebo až druhej den ráno. Opravdu nevím.

"Již zase žiji v Dorwinionu a pevná ruka vévody Robina bdí nad bezpečím naší země. Při vzpomínce na odhodlanost lidu ze severu jsem však rád, že Trůwinští jsou našimy spojenci a né nepřáteli.
neznámý voják"            (Hobit)
Technické informace přímo od Jaavika: Učastníků z naší strany bylo 5 (Já, Cailin, Hobit (jen díky tomu že jsem ho potkal ve vlaku), Standa a Ondra. Program byl nasledujicí: V pátek jsme udělali slavnostní příjezd při loučích. V sobotu program začal přednáškami (rytířství, zbraně, boj...), následovali praktické ukázky a bojovka. Zároven jsme skautům předali knihu Historie středověkého světa v ceně asi 350 Kč(tuším), kterou zacálovala Jana ze svého. Akce se dle mého mínění velmi povedla, skautíci i my jsme byli s průběhem akce spokojeni. Poněkud mě rozladila menší účast ze strany členů, ale ti se ze zcela objektivních příčin nemohli zůčastnit (ostatně jako pokaždé). Určitě by se takových akcí dalo uspořádat víc ale s takovou podporou sdružení na to nemám ani chuť, ani náladu. Hawg.
            (Jaavik)

Stejně jako když rukoval Robin, podařilo se nám se sejít a událost řádně oslavit. Už od časných večerních hodin pomalu docházeli jednotliví lidi Na Kovárnu. Za čas už nás tam pár bylo. To už taky došli kluci z Louky a na Kovárně se začalo klasicky hrát. Chvíli jsme tam ještě pobyli, trochu zazpívali a pak Merlin začal dělat taxikáře a na dvakrát nás všechny převez do dalšího místa a kam jinam než přímo k…. Drakovi. No tak hroznýmu zase ne. Tam jsme to dál rozjeli a Azah moh řádně oslavit posledních pár dnů volnosti. Když nás vyhodili tak se vlezli zpátky do auta.. Bylo nás tam 3 ve předu, 4 vzadu a Madla navíc v kufru… Inu zavezli jsme příliž již společensky unaveného Nemruna ke spánku, Swena na Stříbrňák, vytáhla se kytara a v autě kde se již uvolnilo dost místa na hraní (už nás bylo jen 6 a tentokrát si zalezla do kufru Triss) jsme spustili písničky. Zatím Minaský drak zamířil na inspekci přímo na Koňskou horu. Nezdržoval se dole a přistál přímo u hradu. S kytarou jsme se vydali na hradby a sledovali světélka v bohaté Padě. Když nám byla zima sestoupili jsme do podzemí hradu a zde ve sklepeních hráli jsme dál ty nejhezčí z písniček. Tak jsme tam zůstávali pod kamenou klembou a nechtělo se nám pryč. Nu nakonec musili jsme nesednout do draka, jež nás rozvozil domů. Bylo to fajn, doufám že Azahan bude mít na co na vojně vzpomínat. Já aspoň tedy mám.
            (Imrahil)

Po dlouhé a náročné práci se podařilo zprovoznit a také daty naplnit Jilocasinské stránky. Takže od dne nás přivítá při zadání známé že :) adrese přívětivě usmívající se dráček a vždycky nějaká ta novinka na fóru. Takže co říci nyní ke stránkám. Snad jen to že se snad vyplatila práce, která se do celého projektu investovala, noboť stránky mají úspěch a to jak uvnitř sdružení (podle ohlasů na fóru), tak i celkově na veřejnosti podle počtu přístupů a odezev zvenčí.
            (Imrahil)

Letos visel Lukov díky problémům organizátorů vysloveně na vlásku. Naštěstí se podařilo na poslední chvíli dát do kupy výpravu která byla ochotná vyjet do boje "Za krále".
Inu nasedli jsme do dopravního prostředku (modré barvy, značky škoda 100) a vydali se za dobrodružstvím. Už ze samotné cesty máme mnoho zážitků ale technika nezklamala a nakonec jsme zdolali i Lukovský kopec. Doufám že si při roztláčení nikdo nenamohl záda :).
Tedy pro mě je Lukov vždycky tak trochu vzpomínková akce, ale musím říct že jsem se tam bavil skvěle po celou dobu. Bitva samotná se možná nevyvíjela úplně nejlíp, ale zabojoval jsem si fajn v družině pod vévodou. Vytvořili jsme kamikadze družstvo jež bylo posíláno na smrt proti dvoj až čtyřnásobné přesile, zatímco hlavní voj v pohodě likvidoval zbytky nepřátel. Musím ovšem říct že to mělo něco do sebe. Asi bych se neměl příliš zmiňovat o jisté ostudě (když jsme tři hlídali zlatý důl, přišel královský žoldák, vymasil nás a zase odešel :).
Po bitvě jsme navštívili konečně hrad, kde se tentokrát vůbec nebojovalo a vybrali si svou žoldáckou odměnu - flašku medoviny, ešák guláše a sušenky "za statečnost in memoriam". Na hradě jsme se vyfotili (kromě Jaavika kterej se nám někam zaběh) a podívali se na zvlášť vydařenou arénu - řekl bych že to bylo prostředím.
Večer pak vyrazila expedice do hospody, zatímco já s Jaavikem jsme se přidali k Morandirovi a Melina a udělali si táboráček nahoře na skále nad starým dobrým táborem, vzpomínali na staré časy, popíjeli vínko a hráli na kytaru. Bohužel se mi zde stala nehoda (podotýkám že ve stavu střízlivém) kdy jsem nechtě rozbil Melian krásný pohár a flašku vína. Znovu se omlouvám. Ale jinak se večer poved a šli jsme spát dost pozdě.
Ráno nás vytáh trpaslík za klígr, že se spěchá domů. Naházeli jsme všechno do autíka a frr zpátky. Vzhledem ke včerejšku půlku cesty řídil Jaavik (než jsem se vzpamatoval). Cesta zpět byla snad ještě zajímavější, než tam neboť jsme jeli v pěti a to ve strnulé poloze, jak jsme se vtěstnali dovnitř....
No a z akce máme tetokrát díky trpaslíkovi opravdu suprové fotky, najdete je zde:
            (Imrahil)

"Slyšte lidé prostí i vznešení, kniže Jaavik slaví dvousté narozeniny a pořádá oslavy na tvzi bernartické. Nechť všichni šlechtici, dobrodruzi i lidé prostí přijdou a zůčastní se této velkolepé oslavy."

Inu tak to začalo, s velkými přípravami…
…ovšem než se mohlo oslavovat čekal nás opravdu drný Live….
Nevím čím to bylo, ale přes objektivně lepší počasí se mě lajf zdál drsnější než posledně. Na konci nás naštěstí čekalo ale teplo domu…
V neděli proběhla schůze sdružení. Myslím že jsme se dohodli na dost věcech, ale vzhledem k podmínkám v kterých probhalo a také pokročilé hodině nás čeká ještě jedno setkání a to na Velathysu.

duchové..

odvážně vpřed

hřbitov...

..oslava..

to jsem dopad

            (Imrahil)

Tak jsme se opět my, tedy členové sdužení Jilocasin, dali do kupy, a vyrazili jsme na Velathys nejen projednat záležitosti týkající se sdužení. A jako tradičně, ani tentokráte se nepodařilo dorazit na místo pohromadě. Skupina A, tedy Imrahil, Robin, Jaavik a Ceilin vyrazila z Pady. Já, Robin, jsem jel z Parthu s Jaavikem a Ceilin a ve vlaku nenechali zahálet kytaru a trochu jsme rozrušili cestující, kteří jeli přeplněným vlakem s příznačným, názvem Brněnský drak, z práce. Cesta autem, v naší terminologii "modrým dráčkem" na Velathys nebyla provázena mlhou na rozlehlých polích okolo zapadlých vesnic Království, nechybělo mnoho a dokonce jsme se mohli "dráčkem" nahlédnout do jedné sedlácké stodoly na křižovatce. No, naštěstí se večerní panstva exkurze nekonala, což nejvíce uvíítal Jaavil s povzdechem :-) Cestou na Velathys jsme jetě zajeli na večerní návštěvu kostela v Luži, ze které se nakonec uskutečnilo pouze zarachtání mohutnou branou ke kostelu a s Jaavikovou radostí, že konečně pojedeme dál. Dorazili jsme na Velathys a zajeli pro Swena do celkem blízké vesnice. Cestou se Swenem zpátky jsme objevili stavbu rozhledny, patrně budoucí strážní věž (viz. projekt zemská stezka do Jistry) u Velathysu. Zatopili v chaloupce a čekali na skupinu B: Merlin, Irča, Azahan, Hobit a Imrik. Opět nás "nezklamali", a dorazili ve 3 ráno. Druhý den jsme dopoledne vyrazili do skal uspořádat klasickou bojovku o vlajky. Skupina s lučištníkem byla úspěšnější. Abych někoho neurazil, musím podotknout, že úspěch nebyl dán pouze přtomností zbraně-luku ale výkonem hráčů. Po nějakém čase jsme se dali "deatmatch" což učinilo zábavnější dual souboje ve skalách. Ani se nám nechtělo zpátky, ale museli jsme: čekala nás náhradní členská schůze sdružení. Nejdříve jí však předcházela "rozprava" kdy se "nazávazně" dohadovalo, co a jak dál. Rozhodli jsme se nejdříve uspořádat Generální sněm, a členskou schůzi pak. Generální sněm se uskutečnil téměř se vší parádou a vyzdobeným interiérem. Sněm dsouhlasil jednohlasně daně a dozvěděl se od barona Imrahila o zajímavém projektu zemské ztezky do Jistry. Někdo na Sněmu podotkl, že by to obnášelo zvýení daní, ale po předložené nákladové analýze se ještě uvidí. Tuším, že jest zachován i audio záznam Sněmu, no uvidíme, co dokáže theurgie (Hobit obsluhoval PC). Jo, když už jsem u toho PC, v autě se s námi vezl i počítač, na kterém Imrahil představil svůj program pro správu hospodářského systému Spojeného Království. Moc pěkné. Mimochodem, zapařili jsme si i Goldenaxe, starou to 286-gamesku, ale dobrou. Tak, a teď dále: Po ukončení sněmu následovala Náhradní členská schůze našeho sdužení. V té jsme zvolili novou členskou radu: Merlin(předseda), Imrahil, Robin. Také jsme se dohodli, že činnost sdružení usměrnme na akci, která se nám nabídla, totiž na péči o hrad Michalovice (u Bolky). No, hned člověk vidí, co s víkendy :) Po členské schůzi nás musel opustit Hobit, pro nedělní "hasičskou přípravu" v Čeperce (to víte, teroristi hrozí i Dorwinionu). Merlin a Irča jeli s Hobitem na nádraží do Skutče a my ostatní vyrazili, jakožto velení postrádající žoldáci do nejbližší hospůdky v Nové Vsi. A tam jsme dělali čest našemu království, při kytarách jsme přezpívali "Jilocasinské" písně, hospodský odešel domů mě shánět sušenky, a práci po něm převzal Azahan (alespoň se bude mít po vojně k čemu vrátit). Zde se naváhám použít to slovo, totálně vyřvaní jsme se vypravili zpět a před usnutím jsme jetě na Velathysu objevovali při kytaře vesměs pomalejší písničky, na které se nedostalo. V neděli jsme po ránu pro zdokonalení tatktických dovedností rozehráli "stolovku" Hrady. Hra se poněkud táhla, každý si syslil co největšííí vojsko na jednom místě. Ve tři hodiny jsme hru museli rázně ukončit a pak už nás čekalo to nepříjemnější - uklízení objektu Velathysu a jetě smutnější věc: odjezd domů (ale kde my jsme vlastně doma?). My jsme to vzali s Azahamem přes Týnitě do kasáren, tam jsme málem odjeli bez kytar. Já s Jaavikem a Cailin jsme odjížděli vlakem z Harce (až) v 20:35 a patrně Jaavika a Cailin ještě čekala dlouhá cesta. Merlin se ozval druhý den, že "dráčka" trochu popohnal a dorazil vpohodě. Jo jo, byl to nádherný víkend, do delší době jsme se zase sešli a rozhodně to stálo za to. Jen tak dál :-)
            (Robin)

Pozn. K tý hospodě v sobotu večer. Když jsme přicházeli k hospodě vypadla odtamtud taková banda hodně hlasitě se bavících ožralů. Skoro jsme si říkali, že tam asi nepudem, když odtamtud chodí tak děsně vožralý lidi. Náš odchod z hospody necelý dvě hodiny poté nebudu příliš komentovat...
            (Imrahil)