Na první pohled to vypadalo jako lehká prácička. Mr. Bishop (známý milionář) se obrátil na nás (Bratrstvo Katody), abychom mu přivedli zpět domů ztracenou dceru odkudsi z komplexu Umbrella Corporation.

Jak říkám, jednoduchý úkol pro nás, kteří jsme se proslavili už daleko odvážnějšími kousky. Abyste měli jasno, představím vám naši sestavu:
Začněme Igorem, mocným ruským bojovníkem. Ten se jen tak něčeho nezalekne, vždyť je odchovaný Čečenskem...
Další je Šnek, doktorka thaumatologie. Vypadá mírně, ale to jste ji asi ještě neviděli, jak jednomu chlápkovi upálila hlavu mávnutím ruky.
Trilobyte se zabývá hackem. Spolupracovala jsem s ním na několika projektech a můžu dosvědčit, že je vážně schopný.
Já, Saturačka, jsem bioinženýr. Libo implantát?

V téhle sestavě se skutečně nemusíme bát, takže jsme vyrazili do Krkonoš. Nějakou dobu jsme sháněli informace, ovšem všechno, k čemu jsme se dostali, ohledně Umbrella Corporation, smrdělo. Takže když jsme čekali na smluveném místě, kde jsme měli dostat poslední přístupý kód, začali si uvědomovat, že něco není dobře. Tak za prvé jsme měli fakt málo střeliva. Copak je normální jít do akce s blbými dvěmi zásobníky? Neměli jsme už ani palivo, ani energii, ani podrobnější data ohledně Umbrella Corporation. Svrběly mě z toho všechny obvody.
Jak jsme tam tak čekali, tak jsem aspoň trochu vylepšila Igora a Trilobytea - Tril měl být naše poslední naděje, když se něco vážně podělá. Šnek se po celou dobu dívala vedle a nesouhlasila. Citlivka... Vždyť musí vidět, že je to výhodné. Podpoříš pár nervových spojení a výsledek předčí očekávání.
Pak konečně přišel signál, že můžem jít. A my jsme šli.

Jednoduchá ale zatraceně pevná brána U.C. se za námi zavřela a my zůstali uvnitř s pitomým červeným hologramem, který nám oznamoval, že jsme se ocitli v hermeticky uzavřeném prostoru a že není cesty ven. Mizerný hermetický prostor, kdyby tam aspoň nepršelo.
Hologram měl možná pravdu - pro začátek. Cesta zpátky byla uzavřena a před námi stály další dveře. Též zablokované. Jenže nepočítal s tím, že najdeme jakousi Red Queen Chamber. S Igorem a Šnekem jsme se postavili na stráž a Trilobyte mezitím makal jak šroub. Teda aspoň doufám. Vcelku rychle se dostal přes místní pro něj triviálně kódované zámky na dveřích a už uvnitř hackoval jakousi nabušenou mašinu.
Problémy jsme tušili už od počátku, takže nás moc nepřekvapilo, když za námi přišly v podobě dvou zmutovaných maníků. Vypadali dost hnusně, tak jsme je nechali hnusně chcípnout. Igor je dodělal mečem, protože pro takový hnus je škoda nábojů. Humusáci se skoro hned rozpadli, ovšem netrvalo dlouho a objevili se další. Tentokrát jich bylo pět, někteří mohli bojovat jenom svým zapáchem. Jenže nejsme žádné slečinky, tak jsme je taky dostali. Jenom jsme nevěděli, co přijde po nich. Tihle hnusáci byli sice odporní, ale aspoň neměli zbraně. Krátce po tomhle střetu nám Trilobyte hlásil, že rozšifroval první číslo kódu na ten comp uvnitř. První ze čtyř. Nakoukla jsem dovnitř. Tril spustil holografický výstup, teď stál uprostřed míhajícího se virtuálního prostoru a vyhledával vyhovující spojení. Nevylepšenému jedinci by z toho rupl vermis cerebelli.
Stáli jsme na stráži, koukali po čemkoli podezřelém (tj. po všem) a přemýšleli, jestli pro příště nenajdeme mezi známými hackera s větší přenosovou rychlostí. Naštěstí nalezení zbylých čísel už netrvalo tak dlouho. Tril se dostal do systému... a systém se zhroutil. Zatracená královna, ani jsem se neptala na jakém OS běžela.

Restart Červené královny ovšem způsobil, že se před námi otevřely dveře dovnitř. Nezdržovali jsme se a vydali se do útrob komplexu U.C. Cestou jsme nikoho nepotkali, což nám bylo dost podezřelé, ale ve chvíli, kdy jsme se tomu chtěli divit, jsme uviděli dva hnusáky, jak se sápou na nějakou holku. Humusáky jsme zabili, ale holce už nikdo nepomůže. Nebo aspoň my ne. Zjistili jsme, že to byla Ruth Bishopová, naše vstupenka ke štědré odměně. A místo tady ležela mrtvá a v kapse měla zprávu o tom, že nechápe nic z toho, co se tady děje, a jak ji pronásledují mutanti. A jak se snaží dostat do komunikačního centra, aby odvysílala zprávu ven.
Pokračovali jsme dál na vlastní účet a věděli jsme, že už se potřebujem akorát dostat ven.

Našli jsme vchod do biolaboratoře. Aspoň tak byl označený. Nechápu, jak v takovém smradu může někdo provozovat biolaboratoř, ale zas uznávám, že přes tohle nejsem odborník, já mutanty jenom zabíjím. Uvnitř jsme zabili tři. Co bylo ovšem horší - chodbu jim tam hlídal jakýsi kybernetický machr. Střílel po všem, co detekoval jako živou formu života. Byl sice v tomhle dost primitivní, ale museli jsme na něho dávat bacha. Tril s Igorem prohledávali místnosti, když nám do zad vpadli vojáci. Tihle už byli ozbrojení a šili do nás kulky, jak se jen dalo, jenže my taky nejsme žádné máčky. Jednoho z nich jsem musela dodělat nožem.
Vypadli jsme z tohohle objektu, všem nikoli s prázdnou. Tril získal návod, jak provést tvrdý reset královny, o které se domníval, že by nám mohl pomoct. A taky jsme našli munici a kvafničky. Dokonalé, přímo skvělé. Rovnou jsem si na místě kvafla, protože po těch mutantech už jsem měla pár ran.

Vrátili jsme se Red Queen Chamber. Teda spíš - prostříleli jsme si cestu k R.Q.Ch. Ti vojáci se najednou rojili snad úplně všude. Trilobyte šel resetnout královnu... ovšem po chvíli se vrátil s tím, že ji opravil. Sakra, to nám tak ještě scházelo. Absolutní krach to nebyl, získal u toho aspoň informaci, jak se dostanem přes kyberneta. Prý v prvním podzemním patře (kam se nám teď otevřely dveře) je kyj, kterým ho musíme bacit po hlavě. Jednoduché, elegantní. Vyrazili jsme k labu, abychom zjistili, že je hlídaný vojáky. Zahájili palbu, kterou jsme jim z narychlo nalezených úkrytů opětovali. Trvalo to nějakou chvíli, než jsme je dostali.
Před vchodem do objektu s biolabem jsme se sešli ovšem ve třech. Chyběl Trilobyte. Hledali jsme ho v okolí, ovšem nikde ani stopa. Pak Šnek z kybernetova hlášení pochopila, že Trilobyte nečekal na výsledek přestřelky a šel dolů do podzemí. A za ním naběhli tři vojáci. Bylo nám jasné, že to nemohl přežít, tak jsme doplnili zásobníky a připravili se na další cestu ve třech. Hacker nám bude chybět.

Jenže jaké překvapení, když jsme došli do sklepa, našli živého Trilobyte a mrtvoly tří vojáků elitních jednotek! Pak mi to docvaklo, vždyť jsem mu sama dávala ty implantáty. Jedním se útočníkům vracely zranění, které dávali Trilovi, a druhý Trila zregeneroval. Tak tohle se povedlo, protože eliťáci do něho napálili celý zásobník.

Jenže na nějaké vysvětlování nebyl skutečně čas. Do podzemí jsem se dostala jako první, Tril mně tam vrazil do ruky kyj na kyberneta a já se hnala zas nahoru pomoct Igorovi v boji proti tomu plechovému monstru. Zatlačili jsme jej na konec chodby a pak stačila jedna rána. Nikdy jsem neměla ráda tyhle drtící zbraně, ale uznávám, že mají své praktické využití.
Kybernet měl ve svém doupěti lahvičku s jakýmsi preparátem. Podle popisku to bylo LVC. Trilobyte mezitím prozkoumal biolab a my se dověděli, která bije. Jestli neseženem tři složky protilátky (dvě z nich už jsme měli - jednu od kyberneta, druhou z biolabu), které máme smíchat ve speciální kádince a vypít, tak se z nás stanou stejní humusáci, jaké tu dobíjíme už od začátku.

Před námi ležely dva úkoly - sehnat třetí složku protilátky (vůbec jsme netušili kde) a instalovat na biolab anténu. Podle informací vysosaných z vnitřního systému jsme ji měli najít na největším objektu, pravděpodobně komunikačním centru Umbrella Corporation. Vypravili jsme se tedy udělat, co je třeba. Naše mírumilovné poslání však překazili vojáci, kteří tam zrovna měli cvičení. Ostřelovali nás a my je a já tady experimentálně ověřila, že můj Sig Sauer má srovnatelný dostřel jako AK. Po čase s námi ztratili trpělivost, vyběhli ze svých pozic a my je dorazili. A jaké bylo naše štěstí, když jsme našli nejen anténu, ale i potřebnou surovinu. Mazali jsme zpátky do laboratoře, abychom zjistili, že jen co jsme vytáhli paty, tak nám cestu opět uzavřeli vojáci. Tentokrát se usádlili přímo ve vchodu. Zkusili jsme je s Igorem obklíčit, zatímco Trilobyte dělal volavku. Plížila jsem se kolem stěny, vojáci stříleli po Trilovi a v tom slyším: "Došla mi munice."
A druhý voják říká: "Tak dobíjej, kryju tě. Sakra, taky mi došla."
To byla moje chvíle. Nezdržovala jsem se a vyběhla na ně s dýkou. Dřív než se stačili ozbrojit, leželi na zemi s podříznutými hrdly. Uvnitř bylo čisto, tak jsme naběhli do labu, smíchali protilátky a napili se na zdraví. Byl to vážně hnus, ale to je prý každý účinný lék.

Trilobyte nainstaloval anténu a zjistil číslo na soukromou linku Mr. Bishopa. Z labu nám ovšem nějak haprovalo spojení, tak jsme se museli dostat ven, abychom mu zavolali. Cesta ven nebyla tak jednoduchá, jak jsme si mysleli. Do chodeb se na sáčkovali další vojáci a zkusili nás dostat.
Skoro se jim to podařilo, od jednoho jsem dostala do zad dvě rány, než jsem se stáhla zpět na schody a hodila do sebe kvafničku. Pak jsme se dostali ven, i když Igora to skoro stálo život.
Zavolali jsme Mr. Bishopovi a vylíčili mu, co se stalo s jeho dcerou. Ukázal se jako slušný klient, takže netrvalo dlouho a u brány z Umbrella Corporation nás čekalo auto. Dostat se ven už pro nás, profíky z Bratrstva Katody, nebyl problém.

Chtěl jsem, jako vždy pro probděné noci strávené hackováním vojenských a vládních serverů, jít na chvíli spát, když tu mi můj oční implantát vypsal na sítnici "New mail". Jakýsi chlápek jménem Bishop si žádal služby naší skupiny Bratrstvo Katody. Prý se mu neozývá dcera, která pracuje v laboratořích Umbrella Corporation. Vrtalo mě hlavou, proč si na takovou primitivní práci chce najmout zrovna nás, tak jsem si ho trochl proklepl. O Bishopovi toho bylo na síti plno. Multimilionář, podporuje charitu a vědu a další kecy. No co. Aspoň nám dobře zaplatí. Ovšem o Umbrella Corp. toho moc nebylo. Všechno, co jsem našel, neslo nálepku "classified". Málem mě, při nabourávání se do těchto souborů, našli. A to se mi už dlouho nestalo. Prachy jsou potřeba, proto jsem dal echo zbytku týmu a začal se připravovat. Ještě jsem vám neřekl, kdo vlastně jsme. Jsme tým profíků, který pracuje jen pro sebe a bere jen tu nejlépe pracenou práci. Biomedička Saturačka (Melian) nás zásobuje implantáty a v přestřelkách neztrácí hlavu, bývalý ruský voják Igor (Imrahil) je odborníkem na zbraně všeho druhu, doktorka thaumatologie Šnek (Soňa) vás bez váhání usmaží bleskem a já, Trilobyte (Thanatos), vám hacknu cokoliv.

Dorazili jsme na smluvené místo, poznali našeho mecenáše a dozvěděli se, že jdem do akce jen se dvěma zásobníky. Co to je za pitomý nápad. Měl jsem sto chutí vystřelit tomu šílenci mozek a odjet zpátky do svého doupěte. Kdybych jen nepotřeboval prachy na nové vybavení. A zbytek týmu na tom byl podobně. Tak jsme do toho šli. Seznámil jsem tým s tím, co jsem věděl, podzemnní komplex, kterému říkají Úl, ovládaný počítačem a složený převážně z laboratoří. Mr. Bishop přihodil pár drobností ohledně toho, že se už nějakou dobu nemůžou s Úlem spojit atd. Klasika. Něco se jim podělá a my musíme tahat horké kaštany z ohně. Čert to vem. Žijem jen jednou.

Čekali jsme na signál k akci a já se mezitím vylepšil dvěma implantáty od Saturačky. By mě zajímalo, kde je bere. Jeden vracel damage útočníkům a druhý mě zregeneroval i kdybych umřel. Zase jsem byl o kousek blíž k nesmrtelnosti. A už to tu bylo. Signál. Vyrazili jsme k Úlu, překonali vstupní dveře a ty za námi zapadly a už se neotevřely. Ten zatracený počítač se zcvoknul. Říká si Červená královna a přivítal nás v podobě hologramu malé holčičky. Červeného. Zkusil jsem překonat obvody vstupních dveří, ale jako bych posílal pakety ucpanou sítí. Jedinou možností je restart počítače. Čím tvrdší, tím lepší. Jen počkej mrcho, já ti ukážu.

Nalézt Red Queen Chamber nebyl problém. Prošel jsem skrz dva primitivní kódové zámky a pak mě zastavil zámek poslední. Byla to makačka. Musel jsem se ponořit do VR a skládat fragmenty kódu. Před R.Q.Ch. se strhla jakási mela, ale věřil jsem, že to zbytek týmu zvládne. Já měl práci uvnitř. Podařilo. Dostal jsem se přes třetí kód a restartoval systém. Tomu šmejdu se odpálily obvody a bylo třeba je nahradit. Ze zprávy v systému jsem zjistil, že nějaké by mohly být v jedné z laboratoří. Směr dalšího postupu znám.

Před laboratořemi dva mutanti napadli ženskou. Křičela hlasitě, ale i tak měla smůlu. Ani Saturačka s ní nic nezmohla. Poznal jsem v ní Ruth Bishopovou. Její otec asi nebude moc rád. Snad zaplatí i tak. Z jejího deníku jsme zjistili, že se pokoušela dostat do laboratoří, kde je vysílačka, a zavolat pomoc. Vchod do labu. Složitost kódových zámků se zvyšuje. Nepatrně. Ti vědci asi neví, co to je bezpečnost. Po otevření dveří se na nás vyvalil děsný puch. Co tam asi chcíplo? Zombíci se dali čekat. Jako bonus tam byl robot, který střílel po všem živém. Copak jsem se svými implantáty nějaká biohmota? Trouba. Bohužel nešel zneškodnit. Začli jsme s Igorem prohledávat jednotlivé místnosti, ale pod neustálou palbou to nebyl žádný med. Náhradní obvody nalezeny. Schody do druhého patra k vysílačce blokovány. A ještě se tu najednou objevila ochranka. Kulky svištěly, ale dostali jsme je.

Probili jsme se zpět k R.Q.Ch. a já nahradil zničené obvody. Takovou botu jsem už dlouho neudělal. Místo toho, abych přemostil zabezpečení, tak jsem Červenou královnu opravil. Chyba, chyba, chyba. Aspoň se mi podařilo odblokovat schody v BioLabu a zjistit, jak na toho zatraceného robota.

Jak se dalo čekat, cestou jsme zase narazili na vojáky. Následovala přestřelka a já se dostal ke vchodu do BioLabu. Co teď? Pomoci zbytku týmu nebo jít dovnitř. Evidentně to zvládali, tak jsem tam vlítnul. Všude tma a ticho. Přivítal mě jen syntetický hlas robota, žádající heslo. Robodruh. Špatné heslo. No co, zkusil jsem to. Začal střílet, tak jsem se vrhnul ke schodům a v mžiku jsem byl v dalším patře. Nikde se nic nehýbalo, tak jsem začal prohledávat místosti. EMP palice na zneškodnění robota nalezena, také nějaké náboje a léčivo. Z prvního patra se stále ozýval robot. Prý Robodruh vnikl do druhého patra. Tím asi myslel mě. Začal jsem se připravovat na horké chvilky. V jedné laboratoři jsem našel zprávu o úniku viru a jak vyrobit antivirus. Moc jsem tomu nerozuměl, ale Saturačka si s tím poradí. Před místností s vysílačkou mě vojáci dostihli. Čekal jsem za rohem a první to chytil nožem přímo do krku. Další dva se stáhli a začali zuřivě střílet. Jen ať si vyplácají střelivo. Zapnul jsem oba implantáty a to mi zachránilo život. Ti dva na mě najednou vlítli a v podstatě se zabili sami. Díky ti, Saturačko. Nahlásil jsem překvapenému týmu vyčištění druhého patra a předal EMP palici. Sbohem, robote.

Vysílačka fungovala, ale z technické zprávy jsem zjistil nepříjemnou věc. Anténa je v opravě. Takže jsme se zase museli prostřílet do inženýrského centra. Vojáci padli a anténa byla nalezena. Už opravená, takže nám nic nebránilo v postupu zpět k BioLabu. Další vojáci. Dělal jsem návnadu a Saturačka s Igorem je mezitím oběhli z boku. Byla to ukázková akce. Podařilo se nám nainstalovat anténu a zjistit číslo na našeho oblíbeného multimilionáře. Anténa nefungovala tak, jak měla, takže bylo nutné vylézt o pár pater výše a připojit silnější zdroj. Samozřejmě nás čekali další vojáci.

Při přestřelce se mi podařilo spojit s Mr. Bishopem a náhlásit mu situaci. Smrt své jediné dcery vzal celkem klidně. Pokud nepočítám to řvaní a naříkání. Pak slíbil přiletět s helikoptérou a vyzvednout nás. Aspoň něco. Ještě bylo potřeba vyrobit protijed. Protože Červená královna nás odmítala nakažené pustit ven. Myslím, že by jí pomohly elektrošoky. Saturačka smíchala jednotlivé části protijedu a pak jsem ten hnus vypili. Jediný, komu to chutnalo, byl Igor. Zajímalo by mě, co tam u nich pijí. Při postupu do prvního patra BioLabu nás zase napadli vojáci. Tentokrát to bylo drsné. Igor a Saturačka tam málem zůstali, ale povedlo se nám dostat ven. Všem čtyřem. U východu nás už čekal Mr. Bishop a my si mohli připsat další úspěšnou akci. Úspěšnou? Ano. Bishopovu dceru jsme sice nezachránili, ale vyvázli jsme živí. A Bishop nakonec i zaplatil. Bratrstvu Katody zdar.


Fotky od Soňi, rovněž satažené od Melian, mirror stránky http://melian.misto.cz/_MAIL_/re_cblarp02_foto.html.