Jilocasin

1. dobrodružství - Josefov

tak Marko, kterak slyšel lákavou nabídku neváhal dlouho a vydal po Hracských putykách, kde bylo možno najíti dostatek lidí nejrůznější nátury, nejvhodnějších pro právě takovou prácičku. Chvíli mu trvalo než našel ty co potřeboval, hromotluka Tyrrvegosona a maličkou hobitku Heity, které se pusa nezastavila od rána do večera, Jilmáče, střelce odněkud z Galendoru a nebezpečně vyhlížejícího Tenaku. Hodili se dobře do družiny a všichni byli ochotní s ním vyrazit z města a trochu si přivydělat poctivou prácičkou.
Tak vyrazili na Jiromirzc a v sobotu večer došli na místo kde na ně měl čekat průvodce. Bylo sychravé nevlídné počasí spíše připomínající podzim, než jarní čas a v provlhlých šatech bylo chladno. Průvodce na sebe dal čekat a doba se protahovala. Už dávno padla tma, když objevili se 2 postavy zahalené v pláštích. Vydali se za nimi, aby se dostali do již zavřeného města. Utajení jejich přichodu byla jedna z podmínek jež si zdejší cech zlodějů stanovil a snad to bylo bezpečnější i pro ně samotné.
Pomalu se blžili k vysokým hradbám, hrozivě vypadajícím v tichu noci. I Tyrrvegoson si přestal neustále dobírat hobitku a nadále se tiše pohybovali mezi stíny. Náhle se zastavili před strmou zdí a nedlouho poté se zezhora ozvalo tiché zapísknutí. Proti obloze se objevil čísi obličej a dolů na zem spadlo lano. Marko jako první vydal se vzhůru a pomohl dvěma mužům na hradbách vytáhnout ostatní. Netrvalo dlouho a družina byla nahoře. Cestou dál je vedl mužík v dosti pěkných, ovšem již starších šatech a tmavém plášti.
Postupovali pomalu po hradbách, každou chvílí zastavovali a naslouchali. Někde by tu prý měla být vojnská hlídka. Náhle uslyšeli zepředu hlasy. Jejich průvodce a Markou jsoucí vepředu okamžitě zareagovali a v šeru se odvalili z cesty. Dosti dlouho trvalo, než zmizel zbytek družiny potichu rozmlouvající vzadu. Jen díky velkému štěstí je vojáci zabraní do hovoru minuli a po chvíli se ztratili. Nyní byla cesta už volná a za chvíli již družina procházela městem. Byla již pozdní hodina ale v krčmách bylo stále ještě živo, oni nyní však procházeli, aniž by se dále skrývali křivolatými uličkami kamsi na druhou stranu města. V místě setkání nečekali dlouho a z blízkého průchodu jim kdosi pokynul aby jej následovali. Tak se setkali s vůdcem cechu zlodějů. Oblečen byl velmi dobře po měšťansku a sebou měl jakousi pohlednou dívku, jenž však držela se sranou.
Mocný ten muž vedl po značnou chvíli tichý rozhovor s Markem o jejich úkolu až přikázal jejich dosavadnímu průvodci jako služebníkovi aby doprovodil družinu dále, neboť jejich úkolem bylo pokud možno nepozorovaně se dostat až do doupěte cechu vrahů a tam nalézti jakousi kompromitující listinu a tu pak v bezpečí přinést zpět do Harce. Těžko by bylo možno proklouznout hlídaných vchodem do podzemí, kde vrazi sídlili, avšak byla druhá možnost. Projít podzemním labirintem, jež vrahové užívali jako zadního vchodu a o němž, jak si mysleli nikdo nevěděl. A snad i kdyby věděl, málokdo by odvážil do starého podzemí půvoní Jiromiřské pevnosti. Mnoho se povídalo o strašném přízraku barona Urkwela, zrádce Robina chrabrého. S ním mnoho zla sídlilo v podzemních bludištích a proto raději lidé již dávno raději zazdili většinu z podzemí.
Sem nyní však družina mířila. Vydali se opět přes celé město a mnoho nespěchali, neboť byla podle jejich průvodce ještě příliš časná noc na to aby překvapili cech vrahů, přestože na věži jih hodiny ukazovali první hodinu ranní. Dostali se až na kraj města, a podél hradeb až do zanedbaných míst, kde nestály domy. Tam v hustých keřích byl ukrytý temný otvor, vstup do podzemí. Zde se s nimi jejich pověrčivý průvodce rozloučil a spěchal co nejrychleji pryč. Družina zůstala sama před vchodem do labirintu, kudy někde vedla cesta k jejich cíli.
Zapálili tedy pochodně, jež jim darovali průvodce a vešli dovnitř. Ovšem ukázalo se, že nebyli z nejkvalitnějších a 2 ze 3 ve vlhkém dnu navlhli a byli k nepotřebě. Se světlem jedné z nich tedy vstoupili dovnitř postupovali dosti prostornou zděnou chodbou vpřed. Minuli několik křižovatek a zatím se nezdálo nic neobvyklého, když náhle před nimi se oběvil onen strašný přízrak o němž se v Jiromiři tolik povídalo. Vypadal hrozně a v jeho obličeji bylo vydět strašné trápení prokletého. Vynořil se ze tmy, avšak nevšímal si jich příliš a po chvíli zase zmizel aniž jim uškodil a aniž by mohli oni cokoli dělat proti němu.
Nezdržovali se zde na tomto místě dlouho a pokračovali dále nevšímajíc si takovýchto nadpřirozených zjevení. Tak dorazili až k jakési stoce, avšak zde nevěděli kam dál. Byl to dlouhý čas, kdy pomalu postupovali na jednu a pak na druhou stranu pátrající po stopáh, či po něčem jiných podezřelých znameních. Za tu dobu ušpinili se velice v těchto prostorách a ani dobré kožené boty Markovi nevydrželi suché v proudu špinavé podzemní vody. Šli spolu ve skupině a vždy Marko, či Tenaka vypravil se prozkoumat boční chodby jež ústili do stoky.
Už došli k názoru, že v labirintu není možné doupě vrahů najít, když náhle objvili jakousi lávku přes vodu a poblíž stopy. Také po chvíli zahlédli z chodby jež sem ústila slabé světlo. Vydali se opatrně tím směrem a bylo štěstím, že šli pomalu a zkoumali cestu před sebou, neboť Tenaka jež šel první náhle zarazil se u napnuté struny přes cestu. Ta jak poznali vedla k dovedně vyrobené šipkové pasti. Šipka z ní by každého, kdo by chtěl bezstarostně projít chodbou jistě zasáhla a snad i zabila, kdyby se nezastavila o zbroj. Objevená past již však nebyla nebezpečná. Podařilo se jí dokonce demontovat a použít jako šipkostřílu.
Past však již byla velmi blízko otvoru, odkud vycházelo slabé světlo svíčky a také chrápání, jež nyní ztichlá družina mohla dobře slyšet. Zblízka pak bylo vidět skrz polozazděný vchod dovnitř malou místnůstku v které spal o meč opřený špinavý zarostlý muž. Určitě došli až k zadnímu vchodu který hledali. Oproti předpokladům byl hlídaný, naštěstí ale stráž spala. Chvíli se radili a pak se Tenaka pustil do práce. Odhrnul síť zakrývající vchod a potichu se začal úzkým otvorem do zdi. Ovšem mezi poházenými cihlami a kameny nedokázal prolézt úplně tiše, muž na stráži také nespal nijak hlasitě. Než se Tanaka dostal dovnitř a napálil do muže šipku z demontované pasti stačil se probudit a podzemím zazněl jeho smrtelný výkřik ukončený náhle Tenakovým mečem.
Rychle vlezli všichni dovnitř a přestože doufali že si nikdo výkřiku nevšiml odtáhli tělo ke stěně aby vypadalo jako ve spánku. Jejich naděje ale byla rychle zklamána. Náhle se z protější chodby začali ozývat jakési hlasy a sem někdo volal zda je všechno v pořádku. Družinu nenapadlo nic lepšího než namačknout se ke stěně a Marko začal napodobovat chrápání mrtvého strážného. Ti v chodbě ale byli dost nedůvěřiví. Volali dál na strážce a nešli ani o píď dál. Situace by vypadala poněkud komicky, pokud by ji někdo mohl pozorovat. Marko stále chrápa a chrápal a hrál s těmi druhými hru na to že prostě nesliší. Tamti zase nevěděli co se děje a zůstávali na vážkách.
Pak už to trvalo příliš dlouho. Někdo shodil mrtvolu na zem a než si stačili vrahové plně uvědomit co vidí, naráz se na ně vyřítila celá družina. Boj v úzké chodbě s nervnou podlahou byl velmi těžký až zoufalý, ale z cechu vrahů zde bylo jen pár lidí a to ještě těch nejméně zkušených. Pod zoufalým náporem ustupovali vrahové chodbou zpět a zanechávali za sebou krev. Za chvíli se boj dostal do širčí chodby a tady už se lépe dalo manévrovat. Brzy se podařilo většinu obránců udolat. Jeden z vrahů se snažil zachránit život dohodou ale družina se s nikým nepárala. Zachránil se jen poslední odpůrce, jež utekl kamsi do temných chodeb okolo.
mince

Už zatím co probíhal boj Heity se pustila do hledání. Tady by se přece dalo něco nalézt... A také že jo, v podzemí bylo ukryto dobře 100 stříbrných, které nyní změnily majitele. Nyní se družina pustila do hledání smlouvy, ale boji ještě nebyl konec. Poslední lupič stále žil a dával o sobě dobře vědět. Zákeřně s úspěchem několikrát napadl a zranil osamoceného člena družiny a pak utekl, když se za ním pustili ostatní. Nikomu se nepodařilo ho chytit, dobře se zde vyznal a mohl se skrývat kdekoli. Svůj úkol ale nakonec splnili. Až po hodné chvíli, ale přece se jim podařilo objevit dobře ukrytou hledanou listinu v hlavní místnosti v truhlici.
Nyní zde dlouho již nemeškali, chvíli se pokoušeli chytit onoho posledního nepřítele, ale posléze se raději stáhli k hlavnímu východu a vytratili se pryč. Venku již bylo světlo. Všichni byli utahaní po náročné noci, ale dosud nebyl čas odpočinku, co nejrychleji opouštěli tato místa a vydali se k Harci. Tam dostanou svoji odměnu za dobrou práci.

A teď mimoherně...
Popis hry samotné (jak bylo uvedeno na fóru):
-Dali jsme si málo času na přípravu (asi 2 hod, kdyby všechno běželo jako na drátku dalo by se to stihnout, ale..)no další věci vyplynuli z toho.
Nejdřív k časovejm posunům:
-Příprava "zlodějského podzemí se trochu protáhla - asi do devíti (jenom ta ubohá past se dělala HODINU), přičemž jsem měl za to že začátek byl už posunutej na devátou. Vzkazoval jsem to po Robinovi aby to vzkázal Merlinovi aby to vzkázal Nemrunovi, a počítal jsem s tím že to nebude tak vadit, když přijede Merlin na devátou. Bohužel zpráva nedošla nezkreslená a způsobila nemilé zmatky. Připomínám že zatím co jsme byli v podzemí nebylo na nás žádné spojení, což nemile ovlivňovali nervy těch co na nás čekali.
-Další čtvrthodinu jsem hledal potmě vchod do prvního podzemí kam jsme si museli odložit věci. Při té příležitosti jsem tam ztratil někde důležitou rekvizitu, viz. dále.
-Při hledání podzemí jsem si někde odložil náklad zbraní, kterej jsme pak další čtvrthdinu ve tmě hledali.
-Výsledek bylo dvouhodinové zdržení oproti původně řečenému "po osmé". Kdyby došla včas zpráva o odkladu a nebloudili jsme u prvního podzemí tak to mohlo bejt v pohodě. Ovšem to je "kdyby".
-Další věcí byl začátek live. Mělo se vyšplhat na velkou vnitřní hradbu. S tím zpožděním co jsme měli jsem to hodil na ostatní ať to zaříděj. Vchod nahoru byl ovšem oplocenej a bylo to pěkně zarostlý nedivím se že se jim tam nechtělo, ale byla to škoda. Do města tamtudy vedla totiž špičková tajná cesta (mnohem lepší než ta po níž jsme pak šli).
-Dojezd k hráčům kolem desáté (díky bohu a Merlinovýmu autu už nebyli větší časové ztráty při přesunech). -Bohužel nám nepřálo příliš počasí a bylo DOST chladno (na květen) a občas nám poprchávalo, nemusím se šířit, že jsme se Swenem zmokli už v Pardubicích. No za této situace čekání na nádraží nebylo nejpohodlnější.
-A už tady máme další nepříjemnost. Je potřeba narychlo vygenerovat hned 2 postavy a rozjet příběh hry. Tady už jsme si docela dobře rozdělili práci s Merlinem. Zdržení ale bylo v každém případě. Byla to ovšem nutná daň toho že live byl tak narycho usopřádán.
-Hned tu máme další nepříjemnost, která s tím souvisí. Někdo nebyl dostatečně vybaven výzbrojí, či kostýmy. Kvůli tomu jsme nemohli pořádně rozmístit všechny rekvizity, táhlo se to na nádraží, aby si vybrali nejdřív hráči a pak postupně se všechno přetahovalo z jednoho místa děje na druhé. Řeknu vám že mě to dost leželo v hlavě jak to udělat a stejně pak různý CPčka měli různý zbraně a kostýmy, který původně mít neměli, či dokonce místy žádnej kostým (Hant) a museli jsme se celou hru tahat s věcma. Pro příště - Nechť každý hráč má připravenou býzbroj a výstroj pro svou postavu. Hra může začít kdykoli narychlo a jsou s tím dost problémy.
-Pak se nám objevil další problém. Podle původního záměru měl každej z organizátorů trefit kdykoli na kterékoli herní místo. To však nebylo možné u Merlina (protože přijel až večer) ani u Hanta a Jaavika (protože jsme s nima nestačili projít celou trasu hry). Teda jedině já s Robinem jsme se orientovali "dostatečně" dobře (viz. mé dobře čtvrthodinové hledání vchodu do podzemí po kterém jsem byl už po zbytek noci beznadějně celej mokrej). Nyní to ovšem způsobilo nutnost přeplánovat pár věcí a ještě jednou zajet nahoru do Josefova. Naštěstí. Protože jsme zjistili že stěna na šplhání nebyla připravená (snad to skutečně nešlo, já myslím že jo) a že musíme připravit jinou trasu.
-To bylo naštěstí už poslední zdržení a jelo se. Opět se osvědčil dráček. Nebudu komentovat příchod družiny pod zeď, neboť jsem u toho nebyl. Ale nahoru jim to šlo dobře (až nečekaně) a to hodnotím jednoznačně kladně. Cesta po hradbách byla celkem v pohodě, ovšem rekce na hlídku byla u někoho opravdu dost pomalá, přiznám se že i u mě, a kdyby hlídka nebyla tak "zabrána do rozhovoru" dojde zajisté k nemilé konfrontaci. Snad nás však chránila schopnost rychlého mizení - chtěla by ovšem lépe nacvičit do reality.
Pak nám všechno probíhalo hladce až jsem si začal mnout ruce. Jen byl herně nepříjemný fakt, že Merlin neznal cestu do podzemí a jediná rozumná alternativa byla aby nás sledoval (na druhou stranu to mohlo bejt zpestření ovšem dost falešné, pokud to skončí na tom PS:nikdo za námi nejde).
-A už jde družinka do podzemí, vše vypadá tak v pohodě že s Merlinem a Triss spěchám na své místo do "zlodějského doupěte" a to co nejrychleji. "Družina tu může být velice rychle".
-Bohužel nevím o tom co se dělo v 1. podzemí. Vím jen že slibný náběh brzy skončil na několika faktech:
- Louče co družina dostala nehořeli (škoda že nás nenapadlo dřív polejt je perolejem).

- Mnou ztracená rekvizita způsobila že družina měla "štěstí" a nepotkala na cestě žádnou nebezpečnou "nestvůru".
- Oheň se nepodařilo udělat včas aby působil dostatešně efektně.
- No a pak voda. Bohužel byly jen dvoje holinky - to jsem ještě nevěděl, že jedny jsou stejně děravý (lhot jsem to zapoměl Madle říct když jsem jí v pondělí volal). Počítal jsem s tím že je použijete tak že dva půjdou vodou a jeden se vrátí s holinkami pro dalšího. Podle mých informací stačilo takhle prijít asi 10m.
- A UŹ TU MÁME NEJKRITIČTĚJŠÍ CHYBU CELÉHO LIVE...
Bohužel jsem neslyšel co říkal Merlin trpaslíkovi (myslil jsem že v tom byl popis cesty) a já sám jsem to jako postava družině neřekprotože mě tonepřipadalo příliš vhodné, ale dopadlo to tak že družina neznala důležitou informaci, kterou MĚLA znát. Měli jít PO PROUDU.
- Mám před celou družinou docela úctu podle toho co jsem slyšel o jejich cestě. Kdyby se vrátili dřív nevím kde bychom je hledali.... ....ještě připomenu že jde o problém hry samotné, do příběhu ona situace zapadla celkem dobře, takže postavy mohou mluvit o náročném bloudění v labyrintu.
- No opustím tento problém a budu se věnovat dalšímu. Zde se jedná o trapnou zapomětlivost. Kdy byl v autě zapomenut cíl hry - smlouva a navíc jsem zapoměl rozmístit po podzemí a postavách peníze (pak jsme museli trapně používat PSka). Propříště počítejte s tím že každé CPčko u sebe může mít různé věci a je zapotřebí ho prohledat.

- Jak se hra protahovala a družina bloudila, připoměl bych že i nám byla docela zima a nebylo lehké čekat. Docela jsme o družinu měli obavy - zvlášť když jsme si uvědomili, že nevíte KAM zahnout.. Po uplynulé době (naštěstí v pravý čas) jsme vyslali naštěstí průzkum. Škoda že jsme už dřív neposlali někoho naproti vám vodou jak někdo navrhoval.
- Když už hra pokračovala začalo to zase jít a začalo se mě to líbit. Celá akce v "zlodějském doupěti" byla pěkně završená. Jen pro úplnost vypíchnu tentokrát co tam nepatřilo.
- Já jsem dostal při přepadení spícího strážnýho pokud vím zbytečně do hlavy, ale řeknu vám že to stálo za to, sledovat pak další děj.
- Slyšel jsem že Hant někoho "bodnul" do žeber. To byla zase moje záležitost, neboť jsem mu to nezakázal. Připomínám že podle pravidel se smí bodat jen s dýkami k tomu určenými - tj. široké ostří a zaoblené, a ne zbytečně silně. Tolik k tomuto.
- Další chybnou věcí bylo, že se tam mrvoly příliš producírovali. Někdo už začal tak trochu začali uklízet, zatímco ještě běžela hra. Myslím že to bylo přehnané a omlouvám se hráčům. Já jsem tam taky docela běhal kvůli chybějící smlouvě a penězům.
- Chybějící smlouvu a poklad už jsem zmínil. No v tom závěru mě to pak bylo dost líto...

- Závěr hry mezi 4-5 hodinou raní celkem seděl s mojí pesimistickou verzí. (kdyby se začalo včas a družina nebloudila mohlo se skončit ve 2)
- Vyklizení a odjezd bez problémů. Všichni jsme ovšem úplně mrtvý.
- Nějak jsem v těch zmatcích a únavě zapoměl na focení, proto tak málo fotek.
- Zapomenutá Jaavikova louče zachráněna Robinem o pár dní déle

Něco z historie přípravy hry (jak bylo uvedeno na fóru):
únor 1999: Robin navrhuje, že by se dal Live v Josefově
... první výprava. Všude plno sněhu, jen pod zemí je teplo. Objevení 1. podzemí (kudy vstoupila družina dovnitř). Mapujeme ho. Jako další objevujeme menší podzemí na nádvoří. Vytváříme původní rámcovej plán dobrodružství - úplně jiná zápletka (informace pro hru se pak projevujou ve Spisu o světě - bitva u Harce, popis Orlického Knížectví).
... druhá výprava. Vymíšlíme příchodovou cestu - přes hradby. Vypadá to úplně skvěle. Zkoušíme pasti v malém podzemí (ve hře pak bylo nevyužito).
březen 1999: Zapojujeme Hanta a Merlina do organizace, připravuje se hra "na jaro"
... třetí výprava s Robinem a Hantem. Zkoušíme lezení na hradby.
... čtvrtá výprava - já s Merlinem. Procházíme celou trasu, aby o všem věděl. Upravujeme dobrodružství, mapujeme (máme tentokrát holinky, ovšem neodvážili jsme se příliš daleko).
jaro 1999: Marně hledáme termín, kdy by mohli hráči i organizátoři... Příprava je v z větší části hotová, zbytek je rozepsán do podrobostí.
rok 2000: Nemám čas buď já, nebo ostatní :)), bylo několik pokusů o hru, vzniká aspoň systém Live 2000. V Josefově byl jednou Robin aby zkonroloval, jestli je podzemí furt přístupné.
prosinec 2000: V zimním Live se domlouváme na jarní akci ještě s Keelem, ten však pak neměl čas.
jaro 2001: Robin slouží v Josefově, tak máme info o stavu podzemí, párkrát byl v malém podzemí.
9. květen 2001: Další větší výprava - s holinkama - chcem to tak nějak rámcově projít, aby se dřív než začně léto mohlo zahrát. Objevujeme celej velkej komplex, kde pak sídlili vrazi. Udělali jsme novej už definitivní příběh a naplánovali průběh live.
během týdne: Podle ohlasů na konferenci by byl nejvhodnější termín 18.5.
14. květen 2001: Vracej se lidi z Francie, narychlo je dohodnut na pevno termín 18.5.
během týdne: Ryhle připravit co se dá. Je toho šílenej balík. S lidma se tak postupně dohadujem jak to bude. Kromě Hobita jsme se sešli opravdu v dobrém počtu a složení.
18. květen: Zatímco celý týden bylo hezky, dnes celej den lije jako z konve. O půl 4 mě volá Robin, jestli by to nebylo vhodné vzhledem k dlouhotrvajícím dešťům zrušit. Se zmoklým Swenem rezulotně odmítáme. "Už není cesta zpátky." Za pomoci Swena jsme nějak ten šílenej náklad dotáhli do vlaku a pak už jsme se sešli s klukama v Jaroměři. Já, Robin, Hant a Jaavik. Frr.. do "doupěte vrahů" (jenom nanosit tam všechny věci trvalo dost dlouho) no a pak všechny přípravy před hrou - víte sami jak trvali dlouho....

Zkušenosti:
Jsou připraveny a čekají, ještě až je zkoukne Merlin. V každém případě každej dostane nějakej ten dvednostní bodík...

IIS - Imrahilovi integrované stránky (2006) - Jilocasinské stránky (grafika Arassi,Ivris)